PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní: "V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty."

Co to je efektivní INOVACE ve využití nevratných nápojových obalů (PET lahví, ALU dóz a skla), s velkými úsporami státních prostředků a spotřebitelovy kapsy prezentace PowerPoint  (14 stran, 1,4 MB) (kliknutím dole na posuvníku vpravo přejdete vždy na další snímek).

Real & most effective Hi-Tec inovation in single serve beverage container recycling (PET bottles,
ALU cans and one-way glass bottles), in Czech only, according PETrecycling.cz PowerPoint presentation (1,4 MB)

Ukázku inovací z výsledků V&V v oboru v prezentaci PowerPoint (3,07 MB) Skandinávský model recyklace - Nápojové obaly nevratné
Zkuste si zasurfovat na PETrecycling.cz na   pohyblivém rámu

Problematika záloh a jejich význam pro efektivní využití nápojových obalů, dnes zvláště PET lahví (zcela chybí ALU plechovky a nevratné sklo, kterého naopak přibývá) se setkává se silným odporem hypermarketů, výrobců PET obalů, výrobců nápojů, soudobě (a moderně) balených
v PET. Je to pro ně (nejen u nás) prostě velký "business." Od počátku proto zneužívali mladé "laické ekology" a jejich prostřednictvím po desetiletí ovlivňovali veřejnost. Nejdříve zdraví prospěšným "pitným režimem." Pitná "zdravá voda" z našich bohatých podzemních zdrojů v JČ (známá např. jako DOBRÁ VODA) se tak stala výnosnou komoditou. Brzy toho zneužili ochránci lidského zdraví (kojenci počínaje) a začali do PET stáčet běžně dodávanou vodu. Nový životní styl se postupně vylepšoval exotickými chutěmi míchaných nápojů, vitamíny, tzv. "energy drinks" pro sportovce, atd. Spotřeba zdravých a kondici zlepšujích nápojů bleskově rostla. Stejně tak okruh globálních obchodních řetězců, návazně všech malých obchodů, v cizině tzv. "convinience shops," pečujících o chutě a kondici konzumací nápojů mimo domov, za pochodu. Především nápoji v menších "nevratných" obalech. Dnes nakoupíte nápoje v PET v trafikách,
u zelinářů, na čerpadlech PHM, u pekařů, atd. Prostě "boom a obrovský kšeft." O co jim jde dokládá současný velmi silný odpor kruhů zainteresovaných na tomto vývoji, jak u nás, tak na Slovensku, předtím v Německu, ale rovněž všude jinde ve světě. Země, kde tomuto novodobému trendu úspěšně čelili poznáním, že odpovědní by měli být především či výhradně výrobci (tzv.: " producer responsibility"). Ti tomu okamžitě čelili přenesením odpovědnosti na autorizované společnosti (AOS) tím, že jim platí za vyrobené obaly a tyto AOS je přerozdělují, jako u nás EKOKOM, a.s., dceřinná firma německého Duales System Deutschland s "ekologickým" a nejdražším na světě "Der Grüne Punkt", u nás "zeleným bodem." Odpovědnost tak byla tak legislativně přenesena na tvůrce novodobého ne smetí, ale  "ODPADU." U nás je jím spotřebitel (potažmo obce, stát). Bránit se lze, ale jen účinnou motivací penězi, nikoliv výchovou k ekologii - např. s hesly "Třiďte odpad, má to cenu," billboardy "Jak třídí Šárka Kašpárková, Bolek Polívka, atd." nákladnými šoty v TV a jinými nesmysly. Ekologičtí nadšenci a odpadáři mluví o "recyklaci," lepších "recyklačních službách" - s větším počtem sběrných kontejnerů a tím kratší a pohodlnější docházkovou vzdáleností. Přitom jde o SBĚR RECYKLOVATELNÝCH DRUHOTNÝCH SUROVIN, nikoliv SBĚR ODPADU. Notabene za moc peněz PRO SPOTŘEBITELE, OBCE a taky STÁT. To vše je dnes v obrovském rozsahu praktikováno i u nás - najednou (po sdělení ministra ŽP o uvažovaném zálohování) - díky zapůjčení obrovského počtu žlutých popelnic a jiných kontejnerů, většinou cizími odpadovými společnostmi. Na vesnicích v okolí Brna je najdete i čtyři na jednom sběrném místě (každý z nich někdy až od 2/3 odpadových společností). "Účinnost" těchto zastaralých, nemotivačních systémů dokládají např. PET láhve, pohozené kousek opodál. Stále ale chybí další typ popelnice na ALU plechovky od nápojů - asi nevědí, jakou by měli mít barvu. Jsme slepí (a hloupí)? Příznivců záloh je stále žalostně málo. To vedlo konečně i v U.K. k úvahám o lepší motivaci, těch pokročilejších zemí se zavedeným zálohováním těchto "nevratných," po spotřebě nápoje "odpadních" nápojových obalů a rovněž k systémové změně je ale žalostně málo. Každý sedlák si domyslí, proč. Předpokladem jistě byl vývoj a praktická aplikace (dnes jde o "R&D" a "BAT") moderních automatizovaných systémů odběru obalů, jejímž průkopníkem byla právě norská firma TOMRA Systems ASA. České překlady najdete zde na hlavním menu RETURN. Takže odpůrci hned vyrukovali s "obrovskými zisky," napadli z Hnutí Duha nejdříve Ing. Ivo Kropáčka, který prosazoval VRATNÉ PET láhve - viz útoky novináře Ivo Breziny.  Dnes napadají kdekoho, včetně mne, protože prosazuji zálohování dosud NEVRATNÝCH, zálohováním změněných na VRATNÉ PET láhve. To je těžko pochopitelné i úředníkům v Praze, tj. na kompetentním MŽP, konkrétně Mgr. Danielu Vondroušovi, který nevědomky (? - tj. jeho chyba) dal odpůrcům záloh silný protiargument. Když jsem na to MŽP upozornil, reagoval na něj Vondrouš zprávou, kterou najdete na   je dosud málo   u kompetentních státních orgánů téměř s přezíravostí k "odpadům", resp. naprostým nepochopením významu záloh pro jejich opětné využití recyklací. Řešíme důsledky nesprávného řízení "odpadové politiky" mnoha milionovými dotacemi, místo řešení příčin zastaralého řešení z osmdesátých let minulého století.

Nový ministr životního prostředí a místopředseda vlády RNDr. Martin Bursík nedávno zřejmě šokoval globální prodejce v Česku:

• 06.04.2007 Ministr Bursík uvažuje o zavedení záloh na plastové PET lahve

Reakce na sebe nedala dlouho čekat a problému se - jak jinak - chopila média, zpravidla rovněž obsáhlou diskusí na příslušné stránce jejich portálů. Pro lepší přehlednost je vše soustředěno na rozcestníku:

• 28.06.2007 K zálohování všech nápojových obalů v Česku

To vše se týká nejen PET lahví, ale i dalších nápojových obalů, totiž ALU/ocelových plechovek (ty v Česku sbírají a výhodně zpeněžují jen bezdomovci) a skleněných lahví (hlavně pivních, ale i dalších, které sice byly kdysi předtím všechny rovněž zálohovány, ale globální prodejci je rychle dokázali "odzálohovat" a berou zpět jen některé. Ty další jsou podle nich ODPAD.

Nápojové obaly po spotřebě nápoje označujeme "odpad," ačkoliv cenné materiály, z nichž jsou vyrobeny, chceme recyklací (nejen v Česku) co nejvíce znovu využít.

Tedy ani je nelikvidovat spalováním (tzv. energetickým využitím), ani vyvážením na skládky. Hlásáme hesla jako "třiďte odpad!" a nesmyslnost tohoto postoje nám stále jaksi uniká. Občan totiž s odpadem většinou záměrně zachází odlišně od přání "třídičů" - zdůvodňuje to většinou nedostatkem sběrných nádob. Stačí se podívat v ulicích měst kolem a dovnitř košů na smetí nebo do kontejnerů na TKO a pochopíme, jak se s "odpadem" zachází.

To bych doporučil všem odpůrcům recyklace, ale rovněž všem těm, kteří bez ostychu tvrdí, jak jsme v Česku díky zavedenému "popelnicovému" systému vynikající recyklátoři - tak je prý naprostý nesmysl jej měnit. Jsou zřejmě buď raněni slepotou, nebo nic neví o lepších systémech, které by znamenaly méně utrácet z veřejných prostředků státu a obcí - nebo jen mají silnou motivaci (peněžní) pro svá tvrzení.

V EU si uvědomujeme, že tvorba odpadů se už dávno vymkla naší kontrole, chceme proto vytvořit "recyklační společnost" a přitom právě komise EU a Rada napadli z důvodu zálohování jednocestných nápojových obalů Německo za "vytváření bariér volnému obchodu." Odpůrci záloh to s nadšením přivítali.

Měli bychom tedy podle konformního názoru dále vychovávat populaci, hlavně mládež k ekologii, aby všichni lépe "recyklovali" - přitom máme na mysli sběr (tj. vysoce ziskovou činnost řady odpadářských společností, dnes hlavně zahraničních).

Údaji z různých obsáhlých anket postojů občanů ke třídění - vyjádřených v procentech jejich odpovědí na sugestivní otázky jako: "třídíte - vždy, občas, nemám zájem" vydáváme za měřítko úspěšnosti naší země v recyklaci, dokonce v rámci Evropy.

Recyklace se místo u nás provádí převážně na Dálném východě a se značkovými plagiáty, vyrobenými právě z produktů recyklace PET lahví mají naši celníci a policie stále co dělat. A to přesto, že výchozím materiálem byl drahý lahvový PET, dovezený do ČR z ciziny a zaplacený našimi spotřebiteli v ceně nápoje právě hypermarketům! To tedy je skutečně tzv. "added value" po česku.

Jak mohou být spotřebitelem zaplacené nápojové obaly (ze skla, jako pivní a vinné láhve,
z kovů, jako dovážené plechovky na pivo, Coca Colu atd.,  nebo z PET) po vytřídění (které každý ekologie znalý občan provede) náhle majetkem obce? Každá obec si už dnes uvědomuje (na rozdíl od většiny zřejmě zcela nemyslících), že tento tzv. "odpad," tvořený vytříděným obalovým materiálem musí být nejen co nejčistší, ale taky v co nejvyšším množství (podle TV reklamy "Třiďte odpad - má to cenu"), aby jej bylo možno prodat za co nejvyšší cenu, jak se dovídáme rovněž v příspěvku Pavlíny Blahutové v Kopřivnických novinách s názvem: Důsledné třídění odpadů snižuje náklady na recyklaci.

Takže cenný nápojový obal v hodnotě zhruba 3 Kč  (PET obsahu 1,5 litru) jsem výrobci nápoje v ceně nápoje při jeho koupi zaplatil, ale obec, různí naivní environmentalisté, legislativci, politici, až MŽP) po mně ve jménu ekologie a udržitelného rozvoje chce, abych jej všechen pečlivě vytřídil, aby mohl být někým prodán za co nejvyšší cenu?

A tatáž obec (a ti jmenovaní) kromě toho požaduje (nebo s tím je srozumněna), abych za nedefinovaný "odpad" platil obci stále vyšší roční poplatky (jak se na webu obce Kopřivnice z Vyhlášky o místním poplatku za odpady ze 14.12.2006, ale i dalších podobných dozvídáme)? Něco je zde zcela určitě nedomyšleno!

Jsme tedy v Česku pravděpodobně považováni za naprosté hlupáky (na rozdíl od mnoha zemí, kde zálohování těchto obalů, které spotřebiteli vrací peníze za obal perfektně funguje, ale nikoliv na náklady státu, obce a obyvatel, ale na náklady výrobce, který obal uvedl do oběhu a prodejce nápojů, který jej při prodeji nápoje využil při tvorbě svého zisku)?

Zdůrazňuji stále "nápojových obalů", protože toto označení má zcela zásadní význam nejen pro efektivitu sběru, úpravu materiálu kompaktací a následnou recyklací, ale stejně tak pro ekologii.

Zdůrazněná slova jsou většinou opomíjena záměrně. Důvodů je hned několik - tím hlavním je fakt, že odpady jsou pro odpadové společnosti výnosným artiklem, jsou v tom totiž obrovské peníze. Čím více odpadů, tím více práce a peněz za ni.

PET dnes tvoří "nejmarkantnější a nejviditelnější" podíl plastových obalů, dosud (dokdy?) nesmyslně označovaných souhrnným názvem "plastové odpady".

Nápojové PET obaly (stejně jako nápojové plechovky a nevratné skleněné láhve) jsou označovány "odpad" zcela promyšleně a záměrně, proto je totiž  - podle odpůrců záloh - nelze ani zálohované přijímat v obchodech zpět! Tím je zablokováno obojí -  nejen jejich zpětný odběr, ale rovněž zálohování, které je pro dosažení nejvyšší míry zpětného odběru a následně využití recyklací tou nejvýznamnější motivační pobídkou. To, co je ekonomické (pro všechny zúčastněné subjekty - nejen pro hypermarkety), je zpravidla taky ekologické pro svět.

Zatímco my hovoříme o "odpadech", Švýcaři a Němci toto slovo, vhodné spíše pro různé živočišné exkrementy, nejraději vůbec nepoužívají a označují tyto obaly mnohem výstižněji "nápojové obaly" (Getränkeverpackungen). Taky mají právě tyto výrobky zcela přesně definovány - a na rozdíl od nás, dalších zemí problematiky neznalých (?), či dokonce i EU - jednoznačně legislativně ošetřeny. Tak třeba v NSR normou Bundesgesetzblatt Jahrhgang 2005 Teil I Nr. 29, ve Švýcarsku Verordnung über Getränkeverpackungen (VGV) atd.

Ve Skandinávii, například ve Švédsku se hovoří o zodpovědnosti výrobce za obal: "Producer responsibility for packaging" - což vede výrobce k dobrovolnému vytváření clearingových center pro zálohované obaly - stejně jako například v 11 státech USA, 7 provinciích Kanady, Norsku, Švédsku, Dánsku, Estonsku, Chorvatsku, Izraeli (podrobněji v překladu Důvody pro zálohování nápojových obalů), kde všude zdůraznili zálohami nutnost motivace spotřebitelů.

Kompletní popis uvádím (jen namátkou) v mých překladech na PETrecycling.cz:

• 16.11.2006 O norské společnosti Norsk Resirk AS
• 12.11.2006 Švédsko- Zálohy, manipulační a správní poplatky a DPH
• 12.10.2006 Řešení problému "odpadů" z domácností, ale zcela jinak
• 06.10.2006 O dánské společnosti Dansk Retursystem A/S
• 28.10.2004 Zálohovací norské centrum na nápojové plechovky a PET láhve
• 30.08.2004 Izrael - Záloha je motivací spotřebitelů k recyklaci

Termín "odpad" je zcela nemístný i z dalšího důvodu. Samo slovo působí totiž naprosto kontraproduktivně, proti všemu úsilí snížit množství těchto tzv. odpadů, včetně našeho zacházení s obaly od nápojů od momentu splnění jejich funkce, a to přímo u zdroje - totiž
v domácnosti.

Jde přece o naprosto stejný nápojový obal, jako pivní láhev, je jen z jiného materiálu. Láhev na pivo (pokud je zálohovaná, jako byly před nástupem hypermarketů všechny) není po vypití odpadem a obchod je povinen je zálohované zpětně odebírat. I to se ale pomaloučku mění, od "normovaných" i nenormovaných, ale zálohovaných skleněných lahví se ustupuje. Každé značkové pivo má teď láhev zcela odlišného designu (snad aby je zákazník vůbec poznal!) a obchodní řetězce si nastavují svoje již nainstalované chytré odběrní automaty programově zabudovaným softwarem jen na vybrané značky (s nimiž se na tom dohodli - podle hesla "Beiseitig muss mann profitieren"). Totéž platí o lahvích na víno.

Plechovky od nápojů, zvláště ty hliníkové, ale i z oceli, nejsou současnými systémy monopolního a.s. EKO-KOM sbírány v ČR vůbec. A je jich v regálech hypermarketů požehnaně!

Pokud by šlo o tvrdošíjně užívaný termín "odpadní...", musely by být PET lahve (a další nápojové obaly) získávány ze skládek odpadů, nebo následným vytříděním z kontejnerů na komunální odpad. Potřebujeme je však pro recyklaci znečištěné výhradně jen zbytkem nápoje, tedy relativně  velmi čisté, musí být proto vytříděny "u zdroje" - a to nejen od všech druhově odlišných obalových plastů, ale hlavně ode všech skutečných odpadků.

Nápojové obaly z PET by neměly být sbírány společně s PET obaly na ocet, jedlý olej, kosmetické výrobky, prací prostředky, mléko a jiné, a už vůbec ne s dalšími, druhově zcela odlišnými obalovými plasty (HDPE, LDPE, PP, PS, PVC). Sbírají-li se společně, je následné roztřídění nejen mimořádně nákladné, ale vytříděný materiál je vždy znečištěn. Sběr směsných plastů je nákladný nesmysl, vycházející ze současných zastaralých systémů sběru do kontejnerů nebo do pytlů. Jakéhokoliv třídění směsných plastů, včetně automatického, není dnes podmínkou (ale nikoliv tak, jak se domnívají odpůrci záloh v mém překladu Moderní techniky třídění činí z nynějších systémů třídění odpadů (Duales System Deutschland) zbytečnost). Hlavně vzhledem k novým, daleko efektivnějším technologiím s odběrními RVM automaty.

Z automatických třídících linek (např. německé SORTEC.3, nebo německé A.R.T.) odpadá kolem 20-30% neužitečného odpadu. To má v Německu spolu s vysokými poplatky za skládkování nepřímý důsledek jako současný vývoz odpadů do okolních států. K využití druhotných surovin recyklací se vybere jen to nejcennější, s nevyužitelným zbytkem se postarají mafie a to spálením v Česku/na Slovensku/v Maďarsku, Polsku.

Pod pojmem recyklace se u nás chápe pouze sběr, výjimečně roztřídění odlišných plastových druhů. To je nesprávné, jde o součást přípravy na recyklační proces. Pokud je výstupem recyklace materiál, použitelný na jiný výrobek, než jsou nápojové láhve (vlákna, vázací pásky nebo jiné technické aplikace), měl by se používat jiný termín, ekvivalentní angl. "downcycling", aby bylo zřejmé, že nejde o REcyklaci na původní kvalitu, určenou pro výrobu nápojových PET lahví, pro kontakt s potravinami.

Současné systémy sběru - z osmdesátých let minulého století - poskytují materiál, který nemá odpovídající kvalitu pro bezproblémovou recyklaci, jsou neefektivní a především nákladné pro stát, obce a spotřebitele balených nápojů.

OBRAT DÍKY VĚDĚ, VÝZKUMU A ROZVOJI TECHNOLOGIÍ

Současný stav rozvoje automatizovaných technologií odběru zcela odstranil problémy s opětným využitím. Jak vypadá automatický odběr nápojových obalů (zde jde PET láhev, ale automaty odebírají i plechovky a sklo) ukazuje obrázek odběrního automatu RVM T-820.

Situace by se vyřešila jediným legislativním opatřením, totiž zálohováním jednocestných nápojových obalů (nikoliv jak uvádí česká média "zálohováním plastů") a jejich zpětným odběrem - s vracením záloh.

Vehementně nyní v ES prosazujeme zpětný odběr vyřazených E-odpadů - elektro-zařízení (včetně výpočetní techniky), ale na jiné recyklovatelné věci denní spotřeby, kterých je jistě mnohem víc, nějak zapomínáme.

Zálohy těchto nevratných (tzv. "jednocestných") obalů se nyní snad už definitivně prosadily (mimo tradičních opakovaně používaných tzv. "vratných" obalů) též v Německu. Systémy se zálohou na jednocestné nápojové obaly fungují bez problémů v řadě zemí (kde se je podařilo prosadit přes silný a silně lobovaný odpor).

Zálohováním nápojových obalů by se totiž vše, od identifikace nápojového obalu z PET plastu a rovněž plastové etikety (včetně obalů ze skla a kovů) různými trojúhelníčky a panáčky, ale i sběru, třídění podle barev a úpravy objemu vyřešilo v jediném kroku - přímo při zpětném odběru a taktéž přesunulo ze státu, obcí a spotřebitelů (včetně všech nákladů s tím spojených) na subjekty, odpovědné za vznik potenciálního odpadu. Když se trochu zamyslíte, to není spotřebitel, ani obec, ale prodejce nápoje, v době globalizace ten největší - a proto rovněž - podle civilizovaných představ nejodpovědnější - a tím jsou nadnárodní obchodní řetězce. Tyto řetězce totiž dodávají na trh v Česku přes devadesát procent nápojů balených v PET. Nejde teda o trafiky, holiče, zelináře a pod.

Proto jsme svědky - podotýkám téměř všude na světě - rozhodného odporu těchto původců vznikajícího "odpadu" proti zavádění záloh. Vedou je k tomu ekonomické důvody - otázka "co s odpadem" a kdo jeho úklid zaplatí je jim zcela lhostejná a rádi ji přenechávají na spotřebiteli nápoje. Však on si na to už pomalu od devadesátých let minulého století zvykl - a tak jej k tomu ve jménu ekologie stále nabádají mladí (a zcela naivní) ekologové s jejich "zvýšením recyklace zkracováním donáškové vzdálenosti do kontejnerů."

VRATNÉ A NEVRATNÉ PET

Neuškodí trochu výkladu z historie PET lahví. V devadesátých letech byly pro sycené nealko nápoje zaváděny silnostěnné PET láhve obsahu 2 litry a hmotnosti kolem 80-120 gramů. Důvodem nebylo jen nahradit těžší a dražší sklo, ale dosáhnout podstatného snížení hmotnosti obalu v poměru k přepravovanému objemu (rozuměj zisku). Láhve ale musely být v počátcích silnostěnné a těžší, jinak často explodovaly vlivem vnitřního tlaku bioxidu v sycených nápojích. Byly toho plné noviny. Proto byly zálohovány značnou částkou 10 Kč, takže se bez problémů vracely prodejci. Obdobně jako všechno obalové sklo, na rozdíl od dneška. Proto byly označeny jako "vratné" PET a používány opakovaně.

Přesto jsem slyšel názor, že se vratné PET neosvědčily. To je naprostá hloupost a lež. V západní Evropě dodnes tvoří převahu nápojových PET lahví. V Německu se snížení jejich tržního podílu dokonce pokoušeli bránit zákonem, protože byly prohlášeny za "ekologicky vhodné" - což se později ukázalo jako nepravdivé. Jsou tam proto dosud v daleko menší míře zastoupeny naše láhve nevratné, silně vylehčené, zhruba třikrát až čtyřikrát lehčí - ekologicky sice podle laiků "nevhodné a proto odpadní," pro nás ale zřejmě i tak vhodné. Proč je to ve všech nových zemích EU - mimo bývalé EU 15 - stejné? Jsou totiž, jak jsem již uvedl, třikrát až čtyřikrát lehčí a z toho důvodu třikrát až čtyřikrát levnější.

Očekávání, že budou nápojové jednocestné (nevratné) obaly dobrovolně vraceny zavedenými sběrnými systémy, je úplně naivní. Byly už v počátcích ekology označeny za ekologicky nevhodné a označovány "odpad." A spotřebitelé s nimi taky jako s odpadem dodnes zacházejí.

Nejen u nás se to zcela vymknulo kontrole. Proto úvahy o zálohování u nás jsou zcela na místě.

Proč by měly být převzaty poznatky ze zemí, kde zálohování funguje, dokazuje názorně graf:

Na boj proti zálohování jsou nápojovým průmyslem vynakládány obrovské prostředky. Billboardy a nákladné mediální kampaně mají přesvědčit k dobrovolnému sběru těchto "odpadů" a zabránit hrozícímu neodvratitelnému zavedení záloh. Nejen u nás.

Toho jsme právě svědky v disciplinovaném Švýcarsku, kde se sice sběrem, organizovaným specializovanou společností Verein PET Recycling Schweiz zachytilo kolem 74 % jednocestných PET lahví, ke splnění zákonné směrnice ale stále scházelo pouhé 1 procento. Těch kontejnerů, co k tomu je třeba - a jsou dokonce už i na nádražích, v úřadech, ve školách, na stavbách, čerpacích stanicích, atd.! Každému musí být jasné, že takový systém je velmi nákladný, protože vyžaduje nákladnou logistiku do sběrných center a z nich na dva recyklační závody. Logistika tohoto typu produkuje mnoho spalin, což má do ekologie daleko. Švýcarské Ministerstvo životního prostředí (dříve BUWAL, nyní nově Bundesamt für Umwelt - BAFU) v minulém roce uložilo lhůtu k nápravě. Pokud by k ní nedošlo, budou zálohy zavedeny, stejně jako u Němců. Díky zapojení dvou největších obchodních řetězců do systému byl v minulém roce limit splněn - ale za jakých podmínek? Z tohoto primátu v Evropě bychom si z mnoha důvodů příklad brát rozhodně neměli. Máme mnohem více obchodních řetězců než Švýcaři a ty jsou již v naprosté většině vybaveny odběrními automaty, pouze softwarově nastavenými na odběr zálohovaných pivních lahví. Jejich nastavení na další nápojové obaly se dnes už provádí přímo ze sídla TOMRA v Norsku on-line! Kdo to ještě neví, měl by se poučit a nehlásat bludy. Všechna tvrzení odpůrců jsou pro podmínky v Česku naprosto nepodložená. Stejně tak jako strašení s dopadem na ceny, zhroucení celého systému sběru, nevyužití nákladů na kontejnery pro PET láhve (přelepením nálepek na směsné plasty budou využity i nadále), poškození malých obchodů, které by prý musely vynakládat miliardy na automaty, možnost podvodů se zálohami atd. Výmysly odpůrců jsou v přehledu na odkazech O zálohách v Česku, Zálohy na nápojové obaly v Německu, Zálohy na Slovensku.

V Německu je ale konstrukce zákona (na rozdíl od Švýcarska) postavena zcela opačně, totiž na dodržení kvóty "ekologicky vhodných" vratných (opakovaně používaných) PET lahví na trhu ve výši 73 procent. Pokud jde ale o zisk, zákonné direktivy pro návratnost u dobrovolných systémů sběru (a to ani pro výrobce, ani pro obchod) prostě neplatí. To se ukázalo názorně jak v Německu, tak i ve Švýcarsku. Co je výhodnější pro vyšší zisk, je prostě výhodnější.

Pokud nebude kvóta pro PET láhve na jedno použití ve výši 75 % švýcarské směrnice (zde její překlad) opět splněna a systém záloh zaveden nebude, budou se problémy určitě opakovat, jako tomu bylo od roku 1994 do roku 2006 v Německu. Zde ale naopak bojovali proti jednocestným PET lahvím a nepomohly ani nesčetné soudní žaloby odpůrců záloh. Německé spolkové ministerstvo životního prostředí (BMU) je odrazilo, dokonce i žalobu u soudního dvora EU.

Určujícím faktorem pro lidské bytosti je totiž motivace, nikoliv ekologická výchova, nebo směrnicemi určené kvóty. A to jak na straně spotřebitelů, tak nápojového průmyslu. Zálohové systémy, fungující v mnoha zemích to potvrzují.

JAK VYPADÁ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE?

Oficiální údaje MPO z let 2001-2003 udávají, že jen v roce 2003 bylo pro nápojové PET láhve dovezeno celkem 60 tisíc 351 tun primárního PET. Podle vyjádření MŽP bylo "recyklováno" zhruba 20 tis. tun. Jde však o sběr, nikoliv recyklaci! Teprve z tohoto množství bylo v té době recyklováno v Silon kolem 12 tis. tun (a je otázka, zda šlo jen o PET láhve z ČR - Silon Group už není českou firmou!).  Přitom je PET suroviny pro recyklaci všude na světě trvale nedostatek. Zachytí se jí totiž pro využití recyklací jen asi pětina. Pro informace o tom, jací jsme "mistři v recyklaci v Evropě" - odhlédnu-li od toho, že do Evropy nepočítáme Švýcarsko - nestačí je napsat, že využití v Česku činí 50 procent, ale konečně někde publikovat kolik tun PET bylo dovezeno a kolik tun bylo získáno sběrem. Tak je to vykazováno například ve Švýcarsku.

Stojí za to si tato množství (z roku 2003) přepočíst na počet kusů a vynásobit obvyklou cenou láhve. Dostáváme se řádově na částku kolem 4,5-5,5 miliard Kč jen v ceně PET obalů. Tato suma, zaplacená při koupi nápoje zákazníkem, není sběrovým systémem v rozhodujícím rozsahu zachycena a je přitom ze zhruba 80 % zcela znehodnocena jako odpad, uložením na skládky nebo dokonce spálením.

Ze zbylých zhruba 20 %, získaných sběrem, je jen menší část z uvedených více než 60 tisíc tun využito (zde jde o údaj ale v roce 2003, bez meziročních nárustů) v Silonu na vlákna, tedy nikoliv na láhve, jako je tomu dnes již zčásti na Slovensku. Zbytek se stále vyváží mimo ČR. Tak obrovská množství nápojových PET nelze bez zálohování zpětně efektivně využít, ačkoliv byly českými spotřebiteli zaplaceny. Jistě nelze přejít otázku, co vlastně platí spotřebitel v ceně nápoje za PET láhev?

	Zdroj: vyňato z obr. 1 v časopisu ODPADY

Do ceny nápoje si tedy výrobce nápoje, včetně jeho prodejce, tj. především hypermarketu započtou částku nejméně kolem 3 Kč. Není to vůbec nějaká bezvýznamná a nepatrná položka, kterou bychom měli někomu platit za to, že prodejem nápoje si v tomto obalu a navíc na náš úkor vytváří svůj zisk. Je to vysloveně poškozování spotřebitele.

PROČ TOMU TAK JE?

• Rozdílná návratnost v systémech: se zálohou přes 80 procent, bez zálohy zpravidla kolem 20 procent.
• Místem nejvyšší tvorby "odpadních" PET lahví je prodej nápojů obchodními řetězci - v Česku na úrovni přes 90 % jejich tržního podílu.
• Legislativní definice o spotřebiteli coby tvůrci PET "odpadu" a obci jako vlastníkovi je zcela nesmyslná a účelová.
• PET láhev nelze srovnávat s druhově odlišnými a běžnými plastovými obaly, ani kvantitativně (co do hmotností), ani kvalitativně.
• Se zálohami má spotřebitel zájem, aby dostal peníze za obal zpět, a snaží se obal vrátit, protože jej zakoupil. Není to obal zdarma od Tatranek, mikrotenová fólie, či tenkostěnná reklamní odnosná taška.
• Proto má rovněž jako vlastník obalu právo požadovat, aby dostal peníze za drahý obal zpět a aby byl jeho materiál zužitkován efektivně, nejlépe zase na láhve a to v Česku, ne někde v Číně na polyesterovou módu. Jen to je přece "Adding more than value!" jak hlásá web Silon s.r.o.
• Otázku efektivního sběru lze vyřešit nejlépe v místě jejich největšího zdroje, se spoluúčastí spotřebitele, ale i obchodu - tj. nadnárodních obchodních řetězců, ne kiosků apod., rovněž  ne obcí (jak je dávno známo Švýcarům).
• Efektivní a ekologicky udržitelný sběr a transport je u tak lehkého a objemného materiálu určen logistikou svozu (proto právě z obchodních center, ne od každé chalupy a z každého rohu, aby to bylo "pohodlné" a kontejnerů bylo dost).
• Plně automatizovaný odběr proti vrácení zálohy je dnes dokonale vyřešen a provoz odběrních automatů RVM je hrazen obchodem (na rozdíl od kontejnerů), je rovněž levnější, než manuální sběr.
• Automaty vykonávají vše, co je prováděno při sběru a třídění manuálně, ale s vysokými náklady a postižením životního prostředí (logistika).
• Hypermarkety by měly svojí spoluúčastí (jako nyní např. TESCO PLC v UK, nebo tzv. "deposit states" v USA, Kanadě, Estonsko a další země ve Skandinávii) dostat příležitost na využití neobnovitelných zdrojů, navíc využití pro ně finančně výhodné (materiál je mimořádně čistý a proto velmi cenný, jsou jeho majiteli a mohou jej výhodně prodávat).
• Uspoří náklady na manipulaci se zálohovanými obaly při ručním odběru a vracení záloh.
• Získají (bez inventur) přesný přehled o nákupu a prodeji sortimentu, ale i vracení obalů. To poslední je nutné i pro výkaznictví nejen v ČR, ale i pro příslušný orgán EU, tj. DG EU.
• Elektronicky získané údaje lze využít k různým marketingovým akcím nebo přímému poukazování zálohy zákazníkem na dobročinné akce, k pořádání zákaznických soutěží.
• Materiál mohou opět (jako jeho majitelé) prodat - tentokrát ale v rámci EU, aby neskončil v Asii.
• Z hlediska následné recyklace automaty zcela vylučují možnost nepřípustné kontaminace druhotné suroviny (což je zásadní) nápojovými lahvemi z PVC, dokonce PET lahvemi s etiketou z PVC nebo OPS, což lze po vstupu do EU s naprostou jistotou očekávat (platí totiž ochrana proti "bariérám volného obchodu").
• Díky zálohovanému sběru získají naše recyklační závody velmi cenný, pro recyklaci nesrovnatelně kvalitnější materiál v dostačujícím množství.
• Současné systémy sběru, kdy mnoho občanů požaduje "co nejkratší donáškovou vzdálenost" jsou neefektivní, a vzhledem k rozsahu nutného transportu neekologické. Hrají jen na pohodlnost, což se ale hodí odpůrcům záloh.
• Kontejnery vůbec nejsou ozdobou měst, právě naopak. To už zaznamenali i radní v Brně a v Praze a sběrná místa PET lahví přemístili do podzemí. Co lze od takového opatření za mnoho milionů očekávat, je předem (ale zřejmě pouze zasvěceným) jasné.
• Záloha druhotně brání plýtvání cennými neobnovitelnými zdroji - naftou či zemním plynem pro výrobu PET, i naftou při transportu druhotné suroviny k její recyklaci.
• Vysoká návratnost, dosažená díky zálohování, zabezpečí dostatek druhotných surovin nejen pro Česko, ale i pro recyklační kapacity EU. Podnikatelům se tak vytváří jistota v zásobení surovinou - tím vznik dalších podnikatelských příležitostí pro další potřebné recyklační linky.
• Zabrání se rovněž enormní tvorbě skleníkových plynů z makromolekuly PET plastu (spalování v cementárnách, spalovnách, dokonce v domácnostech).

To vše bez finanční a organizační účasti státu, občanů jako daňových poplatníků i jako spotřebitelů. Samotnou recyklací v ČR zpět na nové láhve by se mohlo dosáhnout úspor materiálových nákladů na primární PET ve výši 10-20 % a dalších, obtížně vyčíslitelných úspor (tj. snížení rostoucích dotací státu a obcí do sběrných systémů, na likvidaci černých skládek, úklid měst, ale i na administrativu a výkaznictví, kromě úspor a výhod u samotných prodejců). Nemůže být pochyb, že pro stát i spotřebitele je to nejefektivnější cesta, současně ekologicky nejpříznivější.

Je to však inovace a systémová změna, proto naráží na silný odpor, zatím úspěšně, jako před nedávnem na Slovensku. Stejně tak, jako tomu bylo do podzimu 2005 v Německu. V NSR ale nastal zvrat, o čemž svědčí změněný postoj velkých obchodních řetězců, které začaly v nebývalém rozsahu objednávat odběrní automaty (viz Výsledky TOMRA za I.Q.2006, i mnoho překladů z poslední doby v menu Nové/New website).

Měli bychom se z toho všeho poučit, a přebírat jen taková řešení, která jsou na současné úrovni rozvoje vědy a techniky (říkáme jim u nás na MŽP zkratkou "BAT").

A jak vypadá efektivita ve srovnání nákladů u plechovek (ALUMINIUM CANS) a PET lahví (PET BOTTLES), sbíraných tradičním odvozovým systémem (curbside), vyjádřená v japonských jenech na obalovou jednotku ukazuje obrázek.

U hliníkových nápojových dóz byla nákladovost snížena na 50%, u PET lahví z 16-24 jenů na 4-5 jenů, tedy zhruba na 25%.

	Obrázek z webu TOMRA i naprostým laikům názorně ukazuje, co to je efektivní inovace. Na její prosazení v Česku však zřejmě schází politická vůle a odborníci.

Je to vše celkem pochopitelné, když si porovnáme počet nutných kontejnerů, ze kterých je nutno druhotnou PET surovinu (mnohdy ve směsi s dalšími obalovými plasty, nebo dokonce různým neřádstvem, které je nutno před recyklací vytřídit) a tomu kapacitně odpovídající jediné moderní recyklační centrum.