Jarmila Šťastná k návrhu zákona o odpadech

Hlavní tezí, z níž návrh vychází, je, že je třeba zabránit plýtvání surovinami, které nyní končí na skládkách. Tisková zpráva ministerstva životního prostředí upozorňuje, že Česká republika recykluje jen 21 % komunálního odpadu, zatímco Německo, Rakousko, Nizozemí, Belgie jsou dlouhodobě nad 50 % (zpráva v tomto bodě nemluví o různých definicích komunálního odpadu, které mají na tomto rozdílu lví podíl).

Ministerstvo životního prostředí při přípravě nového zákona využilo loni připravovanou novelu zákona o dopadech, která byla dána
k ledu po rychlém přijetí nové evropské směrnice. "K návrhu novely jsme ve vnějším připomínkovém řízení dostali téměř dva tisíce připomínek a diskuse k ní trvala několik měsíců," poznamenal ministr Martin Bursík. "Díky tomu teď může být vnější připomínkové řízení kratší (pouze do konce března)."

TŘÍDĚNÍ MÁ BÝT INTENZIVNÍ

Připomínky odborné veřejnosti se do nového návrhu promítly pouze zčásti. Zachován například zůstal návrh na zavedení povinného sběru pěti základních komodit, proti kterému města a obce protestovaly, stejně jako horní hranice poplatků za svozy
a sběr odpadů.

Od roku 2011 mají obce umožnit svým občanům třídit základní druhotné suroviny: papír, plasty, sklo, kovy, nápojové kartony
a biologicky rozložitelný odpad. Povinné třídění bioodpadu (zpočátku tam, kde převažují rodinné domky, od roku 2013 i v sídlištní zástavbě) má omezit skládkování bioodpadu na skládkách, které je v ČR příliš vysoké a nedaří se ho snižovat.

Biologicky rozložitelný komunální odpadu (BRKO) je podle ministra Bursíka možné dobře využít v kompostárnách či v bioplynových stanicích. V ČR využívají BRKO v současnosti pouze čtyři bioplynové stanice.

Ministr také volal po mnohem hustější síti sběrných míst na vytříděné složky, neboť pak budou lidé třídit mnohem intenzivněji než teď, kdy musejí dojít ke sběrnému hnízdu i 150 metrů.

DVĚ MINISTERSTVA, DVA NÁZORY

Velké změny mají nastat v oblasti poplatků za svoz odpadu. Ministr Bursík označil velmi rozšířenou kapitační platbu za málo motivující k třídění odpadů, neboť lidé platí stejně bez ohledu na to, kolik odpadu reálně produkují.

Nově každá obec vypočte platbu za odpad ze dvou částí: pevné (až do 250 Kč) a pohyblivé (podle skutečného množství odpadu, který skončí nevytříděný v popelnici: až do 750 Kč). Platba každého občana musí odpovídat počtu svozů popelnic (pytlů, kontejnerů) od jeho domu a nikdy nesmí přesáhnout 1000 Kč za rok. Lidé tak budou platit za odpad, který skutečně vyprodukovali a svozová firma prokazatelně odvezla.

Paradoxně prakticky ve stejném okamžiku poslal ministr financí Kalousek do vlády návrh novely zákona o místních poplatcích (č. 565/1990 Sb.), kde mohly obce samy stanovit, jak velký bude místní poplatek. V důsledku by součet všech částí poplatků přesáhl horní hranici, navrhovanou Ministerstvem životního prostředí.

Na tiskové konferenci ministr Bursík zmínil, že se bude muset s kolegou Kalouskem dohodnout, jak to bude. Nakonec však vláda návrh novely poplatků neprojednávala, protože ji ministr Kalousek stáhnul z jednání.

Opatření navržená v novele zákona o místních poplatcích měla mimo jiné zamezit tomu, aby osoby s hlášeným pobytem na území obce doplácely na osoby, které se v obci k pobytu nenahlásily, ale trvale v ní bydlí a využívají systém sběru odpadů zavedený obcí. Poplatky se proto měly rozšířit i na chaty a chalupy, kde není nikdo trvale hlášen.

Znevýhodníme skládkování

Zákon zpřísňuje požadavky na provozování skládek a zvyšuje pravomoci krajských úřadů. Od roku 2011 dojde k postupnému zvýšení poplatků za každou tunu skládkovaného komunálního odpadu až na maximálních 1300 Kč v roce 2015. Návrh předpokládá přerozdělování zisků ze skládkovného: obec, na jejímž území skládka leží, může získat až 500 Kč na tunu, zbytek si rozdělí kraj
a Státní fond životního prostředí. Výnosy budou povinně reinvestovat do oblasti životního prostředí, zejména odpadového hospodářství. O poplatcích za energetické využívání odpadů se ministr na tiskové konferenci nezmínil. Již dříve však úředníci ministerstva naznačovali možné "změkčení" tohoto návrhu.

Posílit by se měla možnost zpětného odběru baterií, akumulátorů, elektrospotřebičů, autovraků, minerálních olejů i pneumatik.

Například menší (do hmotnosti 5 kg) elektrospotřebiče bude možné odevzdat v místě prodeje v neomezeném množství a bez vázání na nákup zboží. I v případě prodeje přes internet musí prodejce při dodání nového elektrospotřebiče zajistit převzetí starého. Vzroste také počet míst pro odběr autovraků, budou minimálně v každé obci s rozšířenou působností.

SNÍŽENÍ ZÁTĚŽE

Podle návrhu se bude hlášení o produkci odpadů podávat elektronicky. Podstatné je zvýšení minimální hranice, při které vzniká původcům odpadů povinnost podávat roční hlášení o produkci a nakládání s odpady. U nebezpečných odpadů se tato hranice zvyšuje z 50 na 100 kg, u ostatních je to z 50 na 100 tun. "Bude to znamenat významnou úlevu především pro drobné podnikatele. Hlásili údaje o produkci pouhých 1,5 % celkového množství evidovaných odpadů, ale přitom představovali 40 procent všech ohlašovatelů," řekl Martin Bursík.

Jako mediálně nejzajímavější označil ministr návrh, aby napříště nebylo možno rozdávat zdarma odnosné tašky, a to plastové
i papírové. Podle kvalifikovaných odhadů se v českých obchodech ročně zdarma rozdají až tři miliardy plastových tašek, což představuje ročně 9000 tun plastů.

OTÁZKA SPALOVEN ZŮSTÁVÁ OTEVŘENA

Postoj ministra Bursíka k energetickému využívání odpadů zůstává i nadále velmi rezervovaný. Aktualizaci Plánu odpadového hospodářství, kde je podpora budování spaloven vyloučena, sice označil za nutnou, nicméně prioritou zůstává - zdá se - mechanicko-biologická úprava. "Plýtvání použitelnými surovinami je ekonomický nesmysl," říká v této souvislosti ministr Bursík.

Za určitých podmínek však již podporu spaloven připouští. Taková zařízení by musela vyhovět přísným kritériím, která chce MŽP formulovat. "Muselo by to být jednoznačné energetické využití, to znamená včetně kogenerace a využití tepla. Žádný ze současných připravovaných projektů spaloven (jako například v Ostravě) by však těmto kritériím nevyhověl," upozorňuje ministr. "Nicméně provádíme úpravu podmínek udělení fondů v rámci Operačního programu Životní prostředí, které by podporu vhodného projektu umožnily."

Nový zákon čeká ještě dlouhá legislativní cesta, Martin Bursík však věří ve schválení zákona, třeba i podporou opozice. Ostatně Jiří Paroubek loni v zastoupení ČSSD osobně podpořil základní teze Hnutí Duha, které jsou se záměry ministerstva skoro totožné.

Znění zákona je přístupné na webových stránkách Ministerstva životního prostředí www.mzp.cz, připomínky k zákonu bylo možné posílat do 31. března.