Co v Odpadovém fóru Marek Sýkora odpověděl Ivo Kropáčkovi

České odpadové hospodářství udělalo od počátku devadesátých let pořádný krok kupředu. Díky vytrvalé práci zejména obcí a tehdy velké podpoře státu prostřednictvím okresních úřadů byl řadový občan donucen vnímat, že produkuje odpady a že je za ně odpovědný. Obce a města zavedly systémy sběru komunálních odpadů – kromě směsného odpadu se začaly odděleně třídit využitelné složky jako papír a sklo a postupně se k nim přidaly plasty a další komodity. Postupem času i díky privátní sféře vznikla celá řada moderních zařízení na odstraňování odpadů, pak následovaly dotřiďovací linky a ruku v ruce s nimi zařízení na konečné zpracování (i když v případě papíru a skla zajišťovali využití tradiční zpracovatelé).

Obce a jejich občané se s entuziasmem sobě vlastním vyrovnali s požadavky evropských odpadových směrnic. Od vzniku krajů v roce 2000 tento trend podporovaly rovněž samosprávy krajů. A tak je naše sběrná síť na úrovni nejvyspělejších evropských států, ve sběru plastových odpadů patříme ke špičce v celé Evropě, plníme s přehledem evropskou směrnici o recyklaci obalů. A to, i přestože naše země nepatří mezi ty bohaté okolní státy, jako jsou Německo či Rakousko.

Je pravdou, že to, co se nám zatím nedaří, je využití směsného komunálního odpadu s jeho biologicky rozložitelnou složkou. Ne, že bychom nevěděli jak na to, ale jednoduše nemůžeme využívat účinné technologie, které jsou běžné v ostatním světě a zejména pak ve státech jako je Německo, Švýcarsko, Rakousko, Francie, Belgie, Dánsko a řada dalších. Jedná se o energetické využívání směsných odpadů, ať již přímo nebo v podobě upravených paliv.

Kdo nám v tom, tedy obcím, městům a krajům brání? Je to bohužel stát samotný, resp. Ministerstvo životního prostředí, které v posledních letech vytváří pro odpadové hospodářství některá naprosto nerealistická opatření, a to většinou na základě neodborných úvah a představ některých tzv. ekologických hnutí. Krásným příkladem jsou některé pasáže Plánu odpadového hospodářství České republiky (POH), zejména ty, které se týkají komunálních odpadů. Zmiňuje se o nich ve svém článku i zástupce Hnutí Duha. Právě proto, že tvůrce POH ovlivněný ekologickými iniciativami nadefinoval cíle naprosto neodborně, kdy si spletl pojmy komunální a domovní odpad, využití a recyklace, jsou cíle od samého počátku nesplnitelné, a to jednoduše proto, že tak, jak jsou napsány, jsou nerealizovatelné.

Ono zmatení pojmů je zcela typické právě pro ty nejvíce v médiích zviditelňované ekologické organizace, jako je Hnutí Duha, které je bez znalosti věci s přehledem používají při svých projevech, strategiích a prohlášeních. Opravdu velmi smutná je skutečnost, že se jim podařilo zmást i představitele některých politických stran.

Ale zpět k článku. Lze bezesporu souhlasit, že využívat a recyklovat odpady je správné. Ale poptávka po druhotných surovinách se nechová v praxi bohužel tak, jak si některé nevládní ekologické organizace a jejich specialisté na odpadové hospodářství představují. Recyklace některých druhů odpadů je energeticky náročná a environmentální dopady v životním cyklu jsou horší než při běžném skládkování. Ale existují jiné formy využití takových odpadů. V této souvislosti malá poznámka k autorovi článku, ve kterém píše o recyklovaných odpadech jako o „zdroji, který ušetří české ekonomice miliardy za dovoz surovin“. Recyklované odpady šetří české ekonomice především výdaje za energii, nikoliv za surovinu. Jinak pro představu – naše druhotné suroviny se zcela běžně vyvážejí do zahraničí, stejně jako se ze zahraničí dovážejí. Vše záleží na poptávce a nabídce trhu, tedy na klasickém trhu a tržním hospodářství, které je pro demokracii naprosto běžnou záležitostí.

V letošním roce Ministerstvo životního prostředí představilo tzv. „velkou“ novelu zákona o odpadech. Vzhledem k velmi negativní reakci na tuto novelu ze všech připomínkových i nepřipomínkových míst nemůžeme souhlasit s autorem článku, že se jednalo o krok dopředu. Navržená novela v případě obcí z velké části vlastně nic neřešila, chtěla např. zavést povinný sběr odpadů, které se už stejně třídí a naprosto nesystémově bez vazby na možné využití zavést sběr biologicky rozložitelných komunálních odpadů.

Rovněž musíme opravit tvrzení autora o podporách SFŽP, který podle autora nabízí velké prostředky na investice do recyklačních programů. Podpory a jejich výše pro obce a další subjekty komunální sféry jsou velmi omezené. Samotný Státní fond životního prostředí kromě drobných peněz na ekologickou výchovu (zaměřenou i na odpady) žádné podpory obcím na systémy odpadového hospodářství ze svých vlastních „státně fondovských“ dotačních titulů nenabízí. Pokud autor svým tvrzením myslel Operační program Životní prostředí, tedy peníze ze strukturálních fondů Evropské unie (ERDF a Fond soudržnosti) a kofinancování z prostředků České republiky ve výši 5 % uznatelných nákladů každého projektu, kde je SFŽP pouze zprostředkujícím subjektem (nesnižujeme tím jeho velký význam v rámci administrace a využití celého operačního programu včetně prioritní osy 4 zaměřené na odpady), tak i zde jsou možnosti poměrně omezené. Ony slibované dotace ve výši 90 % (85 % strukturální fondy EU a 5 % kofinancování ČR) mohou obce získat pouze na „malé“ projekty typu sběrných dvorů odpadů nebo obecních kompostáren. Podpora pro ostatní aktivity a projekty typu vytváření integrovaných systémů hospodaření s odpady je pro obce, mikroregiony či kraje díky tzv. „veřejné podpoře“ pouze 36 – 40 % dotace tzv. uznatelných nákladů! Malé a střední soukromé subjekty mohou mít podporu vyšší než např. obec s několika sty obyvateli. Je také podivné, že Operační program Životní prostředí vůbec nepodporuje technologie přímého energetického využívání komunálních odpadů, které jsou v jiných státech podporovány.
O radách státu a jeho pomoci nechť si každý, kdo si vyzkoušel připravit projekt s dotací z veřejných prostředků státu či Evropské unie, udělá svůj názor sám.

A teď k autorově komentáři samotné Strategie obcí, měst a krajů. Podle autora chtějí obce a města škrtnout POH, zvýšit produkci odpadů a neefektivně nakládat se surovinami. V článku Hnutí Duha jsou vyčítány zpracovatelům Strategie školní chyby. K tomu je potřeba konstatovat, že autor článku pravděpodobně ve škole chyběl, když se vysvětlovala pravidla práce s textem a také základy matematiky a dalších exaktních věd.

Hlavním cílem Strategie je (citace textu):

• podpora rozvoje odděleného sběru a následné recyklace materiálově využitelných složek,

• zajištění nakládání s biologicky rozložitelnými odpady na úrovni obcí, a to od sběru až po konečné využití odpadů,

• zajištění energetického využití směsných komunálních odpadů, včetně jejich biologicky rozložitelné složky jako nejvhodnější alternativy předřazené skládkování odpadů.

Nevíme tedy, kde se vzala tvrzení, kterými autor článku shrnuje Strategii. Sám si to také ihned vysvětluje: zpracovatelé Strategie nepřipočítali do recyklace biologicky rozložitelné komunální odpady. Že by zapomněli? Anebo jenom nesčítají „jablka s hruškami“, jak je učili na základní škole a na rozdíl od některých „nevládních ekologických organizací“ mají představu a především také odpovědnost za odpadové hospodářství v obcích? 

Kolik komunálních odpadů lze materiálově využít aneb jak vypadá vysypaná „kukačka“ s komunálem a co lze všechno využít a zneužít?

Nevíme, zda autor článku někdy viděl komunální nebo spíše domovní odpady. Zda zná jejich skladbu a vlastnosti. Spíše ne, protože pak by nemohl psát a sdělovat tak nesmyslná tvrzení o kompostování jemné frakce a spalitelné frakce, která se mimochodem skládá zejména z dětských plenek, vložek a dalších podobných odpadů (zahrádkáři, jak by se vám líbil takový kompost?). Viděli autoři článku někdy na vlastní oči odpady z právě vysypaného popelářského vozu?

Obce a města a koneckonců i český stát za pomoci odborných subjektů dělají pravidelně analýzy skladby domovních odpadů. A tudíž mají představu, jaké má odpad složení, vlastnosti a jaká je jeho měrná produkce v různých zástavbách a v různě velkých sídlech. Velmi hezký je uvedený příklad Nové Paky, která podle autora článku využila v roce 2006 více než 45 % svých komunálních odpadů. Aniž bychom se chtěli dotknout zmíněného města, každému člověku, který se zabývá odpady, by bylo asi divné, že se produkce komunálních odpadů v roce 2006 pohybovala jen kolem 139 kg/obyvatel a rok (přitom normální produkce v ČR se pohybuje mezi 270 – 350 kg/obyvatel a rok) a v roce 2007 byla již 296 kg/obyvatel/rok. Že by chyba v evidenci odpadů? Nebo obyvatelé přestali třídit? Nepřestali. Město Nová Paka patří k lepšímu průměru republiky v třídění svých odpadů, a přesto míra materiálového využití u nich dosahuje necelých 20 % a celkové využití včetně bioodpadů je asi 32 %.

Nemluvě potom ani o v článku uvedených „odpadově vyspělých“ státech, jako je Německo, Nizozemsko a další. Celkové využití (nikoliv materiálové neboli recyklace) jejich odpadů je skutečně vysoké – biologicky rozložitelný komunální odpad přímo energeticky využívají nebo z něj vyrábějí paliva. Paliva mohou být deklarována jako výrobek – tedy materiálové využití. Ale už z jejich názvu vyplývá, že se asi spalují, či spíše energeticky využívají (a to dokonce ta německá i v českých cementárnách!).

Také je důležité vědět, jak vlastně jednotlivé státy počítají využití odpadů a co všechno započítávají do komunálních odpadů. Chce to číst a vzdělávat se a nesnažit se zkreslovat informace.

Autor uvádí jako zářný příklad recyklace odpadů také slovenské Palárikovo. Je to taktéž velmi ojedinělé řešení – odpadové hospodářství tam zajišťují Priatelia Zeme – tedy slovenská obdoba Hnutí Duha. Podle tvrzení autora se tam skoro všechny odpady recyklují. Dovolíme si připomenout, že přitom Slovensko má velké problémy se zavedením třídění odpadů v obcích a k cílům evropských kvót na recyklaci obalových odpadů má na rozdíl od České republiky hodně daleko.

Co je tedy potom školáckou chybou zpracovatelů Strategie? Strategie má na rozdíl od autorů článků reálné a objektivní informace, které se nesnaží nijak zkreslovat nebo vysvětlovat po svém? Snaží se nalézt realistická řešení a vychází z realistických předpokladů.

Efektivní alternativy ke skládkování aneb prevence komunálních odpadů není legrace!

Předpokládáme, že se autoři článku seznámili s navrženou rámcovou směrnicí o odpadech (neboť ještě schválená není) a v ní si jistě přečetli hierarchii nakládání s odpady, kterou zmiňují ve svém článku. Podle všeho však uznávají pouze první stupeň této hierarchie – prevenci odpadů a ostatní pomíjejí, zkreslují či případně s nimi nesouhlasí. Prevence vzniku odpadů se dlouhodobě daří zejména v oblasti průmyslových odpadů. Prevencí vzniku komunálních odpadů se zabývá řada studií renomovaných vědeckých pracovišť a dosud nikdo nevymyslel, jak přesvědčit lidi, aby omezili svoji spotřebu. Autor článku kritizuje prognózu množství komunálních odpadů uvedenou ve Strategii, která má mírně rostoucí tendenci s ohledem na dlouhodobý vývoj produkce odpadů a spotřeby domácností.

Produkce komunálních odpadů v ČR podle evidence odpadů stagnuje, ale dovolujeme si upozornit, že se mění skladba odpadu ve prospěch „lehčích“ odpadů (mizí popel, narůstají plasty a papír) a také se změnami Katalogu odpadů jsou odpady různě přeřazovány mimo režim odpadů (a navíc ještě v roce 2002 byly povodně a produkce odpadů byla někde jinde). Pokud sledujeme časový vývoj měrné produkce domovních odpadů, tak ta pomalu, ale jistě narůstá. Pokud se autoři článku pouštějí do nějakých tvrzení (pokles produkce KO o 2,5 % meziročně od roku 2002), pak by se měli zabývat podrobnými analýzami různých datových zdrojů a nepoužívat interpretace, které se jim zrovna hodí. Opět to jen vypovídá o malé znalosti a neodborném přístupu.

Biologicky rozložitelné odpady aneb co Vám řeknou starostové na oddělený sběr guláše!

Podle článku Hnutí Duha tvoří největší část komunálních odpadů organická hmota z kuchyní
a zahrad, kterou je nutno vrátit zpět do zemědělské půdy. Budeme sbírat guláš a kosti ze sídlišť a vyrábět z toho kompost. To je představa některých nevládních ekologických organizací. Ani Rakušané ani Němci, kterými se tyto organizace ve svých častých prohlášeních velmi rády ohánějí, směsné bioodpady nekompostují. Řešením jsou podle autora článku bioplynové stanice. Bioplynové stanice směsné bioodpady také neumějí samostatně zpracovat – mají rády homogenní zemědělské nebo lesnické odpady a snesou v menší míře pečlivě připravený komunální bioodpad, spíše ale ten rostlinný. Nebo speciálně svážené koncentrované zbytky jídel známého složení z jídelen. Možná by se tyto nevládní organizace měly informovat o tom, jak Německo plní směrnici o skládkování díky výrobě paliv z odpadů, která v současné době ve velké míře skladuje a pro která staví spalovací monozdroje. Také doporučujeme nevládním organizacím se zeptat rakouských provozovatelů kompostáren, jaká je ekonomika jejich zařízení, jaký mají odbyt produktů a především kolik to stojí obce a jejich občany. Jaký je celkový ekologický efekt a jaký je efekt ekonomický!

Je s podivem, že Hnutí Duha v článku najednou zpochybňuje sběr bioodpadů v rodinných domcích, když ještě nedávno bylo jeho propagátorem. Odpad ze zahrad, o kterých se autor zmiňoval jako o největší části komunálních odpadů, se vyskytuje přece právě v rodinných domcích. Podle autora je lepší přesunout sběr bioodpadu do anonymních sídlišť, kde se jen těžko provádí tříděný sběr materiálově využitelných odpadů. Představa hnědých kontejnerů s páchnoucím a tekoucím a lezoucím obsahem v ulicích přeplněných zaparkovanými auty je obzvláště lákavá. Zeptejte se starostů, primátorů, hejtmanů, zastupitelů či samotných lidí, co na to říkají?

Závěr aneb omluva ekologům, kteří vědí, co je realita a odpovědnost!

Je velmi smutné a je nám velmi líto, že autoři článku nepochopili nebo možná nechtěli pochopit možnosti a předpokládaný vývoj odpadového hospodářství v obcích a městech České republiky. Jedním z důvodů je asi skutečnost, že na nich neleží odpovědnost těch, kteří musí zajistit nakládání s odpady v souladu s požadavky občanů a ochranou životního prostředí. Některé nevládní ekologické organizace se v oblasti odpadů chovají naprosto diletantsky a nezodpovědně a přispívají pouze k narůstajícímu chaosu v legislativním prostředí odpadového hospodářství. Na rozdíl od nich dokázaly obce s přispěním samospráv krajů v rámci svých opravdu omezených možností zavést tříděný sběr odpadů a spolu s dalšími subjekty odpady recyklovat. Hnutí Duha nebo spíše někteří jeho čelní představitelé pouze vykládají, přednášejí, hovoří, zpochybňují a mystifikují. Je moc smutné, že v poslední době těmto subjektům dokonce v rovině legislativní naslouchá i samotné Ministerstvo životního prostředí.

Komu tento stav ale prospívá? To je těžká otázka, ale obce a města či kraje to rozhodně NEJSOU! Řada ekologických organizací žije z veřejných dotací a grantů, jsou tedy minimálně částečně placeny z peněz daňových poplatníků. Očekávali bychom proto od nich racionálnější přístup a snahu o spolupráci.

Ekologie je krásná a nesmírně obšírná věda. Přenesena do lidské společnosti se dá charakterizovat rčením „všechno souvisí se vším“. Na závěr nezbývá než vzkázat některým nevládním ekologickým organizacím: Zkuste si, prosím, uvědomit, že jakýkoliv zásah do „ekosystému“ odpadového hospodářství má spoustu interakcí a dopadů do oblastí života, které ve své časté zaslepenosti nevnímáte a s neodpovědností sobě vlastní se jimi odmítáte zabývat.

Zároveň se omlouváme všem nevládním ekologickým organizacím (jejich představitelům), které takové nejsou a které stejně jako zástupci samospráv obcí, měst či krajů vědí, jaká je každodenní realita a možnosti fungování odpadového hospodářství v České republice.

Marek Sýkora, Pavel Drahovzal
Komise Životního prostředí Svazu měst a obcí ČR s přispěním a podporou ostatních členů komise a snad řady ostatních „opravdových odpadářů“
E-mail: sykora@rra-pk.cz

Navazující informaci od Ing. Ivo Kropáčka najdete na stránce:

• 04.10.2008 Strategie Svazu měst a obcí potřebuje vylepšit

Ke zmíněné Strategii nakládání:

• 01.10.2008 Strategie nakládání s odpady v obcích a městech ČR
• 30.09.2008 Odpadové fórum 10/2008 - Obsah

Kdo jsou tito účastníci jmenovitě?

Bc. Marek Sýkora je vedoucím konzultantem pro oblast ochrany životního prostředí, specialista pro otázky tvorby a řízení systémů odpadového hospodářství v REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÉ AGENTUŘE PLZEŇSKÉHO KRAJE, o.p.s.

Mgr. Pavel Drahovzal je pracovníkem Oddělení legislativně - právního na Svazu měst a obcí České republiky

Ing. Ivo Kropáček je členem Rady pro odpadové hospodářství Ministerstva životního prostředí

Mám vážné výhrady k současnému systému využití recyklovatelných materiálů, který pochází  z devadesátých let minulého století.  Lobování za jeho udržení je projevem technického zaostávání, které je v tomto století už neudržitelné. Nesouhlasím proto s názorem HD, že zajištění vyššího počtu sběrných kontejnerů (aby třídění bylo "pohodlnější") je správné. To je vhodné pouze pro AOS EKOKOM, a.s. a odpadářské společnosti, rovněž pro obce, které dostávají z EKOKOMu část přerozdělovaných peněz, jsou tím tedy motivovány. Občan je však motivován pouze hloupými hesly jak třídí odpady nejrůznější celebrity, "ekologií" a pod. Proto se teď všichni ZELENÍ zaměřují na mládež.

Bc. Marek Sýkora z REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÉ AGENTUŘE PLZEŇSKÉHO KRAJE, o.p.s. by měl proto začít "vnímat", co odpad je a co naopak není. A přemýšlet o tom, co to je motivace občana ke tříděnému sběru. Svaz měst a obcí ČR, ani jeho Asociace krajů to zatím neví.

Pokud ale jde o BRKO, zcela se Strategií a Sýkorou souhlasím a nesouhlasím s HD ani s MŽP.

Příspěvky na IP PETrecycling.cz v archivech:
Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001 > 2000