PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní: "V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty.

Martin Bursík o návrhu nového zákona o odpadech

Současný zákon o odpadech je velmi komplikovaný a nedokáže efektivně zabránit plýtvání surovinami.

Bezmála tři čtvrtiny odpadu z českých domácností končí na skládkách, v materiálovém i energetickém využití za ostatními Evropany pokulháváme. Návrh nového zákona o odpadech, který připravilo Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP), proto přináší celou řadu změn.

Cílem je do roku 2020 zdvojnásobit dnešní podíl recyklace - a naopak na třetinu snížit objem odpadů, které končí na skládkách. Vedle toho jsme zákon výrazně zjednodušili a snížili administrativní zátěž ve vykazování produkce odpadů, především drobným podnikatelům a malým obcím.

VYŠŠÍ PODPORA RECYKLACI

Česká republika recykluje jen 21 % komunálního odpadu, zatímco Německo, Rakousko, Nizozemsko či Belgie jsou dlouhodobě nad 50 %. Nová evropská směrnice navíc uložila materiálově využít nejméně polovinu hlavních součástí komunálního odpadu do roku 2020.

Češi svou ochotu třídit již prokazují, ale potřebují mnohem více příležitostí i motivace. Podle našeho návrhu mají obce od roku 2011 umožnit svým obyvatelům třídit papír, plasty, sklo, kovy, nápojové kartony a biologicky rozložitelný odpad (na sídlištích až od roku 2013). Zejména ve třídění bioodpadu, nápojových kartonů a plechovek existují velké rezervy. Pro třídění kovu a bioodpadu mohou hlavně menší obce využívat sběrných dvorů, ve druhém případě mohou výše uvedenou povinnost naplnit i podporou domácího a komunitního kompostování. Úspora za skládkování odpadu (například bioodpad tvoří zhruba polovinu komunálního odpadu) by měla obce do budoucna motivovat také k rozmísťování speciálních kontejnerů. Volba konkrétního řešení v místě a čase bude ovšem záležet výhradně na obci samotné.

MŽP již od roku 2007 podporuje projekty na rozvoj domácího a komunitního kompostování, systémů třídění odpadu, vybavení kompostáren, stavbu bioplynových stanic apod. Z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) je doposud dotovalo 3,5 mld. Kč. Využívám i této příležitosti, abych vedení obcí vyzval k přípravě dalších kvalitních projektů. Informace o možnostech podpory z OPŽP najdete na adrese www.opzp.cz.

Díky novému zákonu obce získají další a dlouhodobý zdroj příjmů - kraje. Ty se totiž stanou příjemcem části zvýšeného poplatku za skládkování a zákon je zaváže použít tyto prostředky zejména na zlepšení nakládání s odpady. Druhý příjemce - SFŽP - dokonce dosud poskytuje mnohem více prostředků, než získá na poplatcích za odpady.

Aktuální přechodné potíže s odbytem některých vytříděných surovin potvrdily význam recyklačních povinností uložených zákonem o obalech. Jen díky nim obalový průmysl přispívá obcím na třídění a v době potíží na trhu své příspěvky výrazně zvýšil. Rychle reagovalo také MŽP. Prosadili jsme ve vládě podporu odbytu pro klíčové druhotné suroviny v rámci veřejných zakázek. Například ministerstvo dopravy bude využívat protihlukové bariéry z recyklovaného plastu při stavbě dálnic a železnic. Prosazujeme urychlené snížení DPH na služby spojené s materiálovým využitím odpadu. A nakonec příklad dlouhodobého opatření: Vláda se na náš návrh zavázala na úrovni Evropské unie prosazovat snížení DPH na recyklované výrobky.

KDO TŘÍDÍ ODPAD, UŠETŘÍ

Zkušenosti ze světa potvrzují, že zásadní vliv na ochotu lidí třídit odpad má ekonomická motivace. Dnešní systém několika typů platby za svoz odpadu je však nepřehledný. Zhruba 90 % obcí přitom účtuje lidem paušální platbu "na hlavu" bez ohledu na to, kolik odpadu reálně produkují. Přesto obcím ani tato platba nepokrývá náklady na svoz odpadu. Ministerstvo financí proto navrhlo zvýšit horní výši poplatku ze současných 500 na 1250 Kč ročně, ale návrh ve vládě neuspěl.

MŽP v novém zákoně o odpadech přichází s kompromisním návrhem jednotného způsobu platby. Ten stanovuje strop ve výši 1000 korun a svou konstrukcí umožňuje, aby ti, kdo třídí, platili méně. Návrh zachovává některé výhody paušálního systému - především jednoduchý výpočet a způsob stanovení platby. Vyšší maximum by mělo obcím při efektivním nakládání s odpady jejich náklady pokrýt a navíc platbu spravedlivěji rozdělit mezi občany. Kdo bude třídit, ušetří. Pokles množství směsného komunálního odpadu přinese úsporu nákladů celé obci.

V praxi se majitel nemovitosti s městským úřadem předem domluví na frekvenci svozu konkrétní popelnice (méně svozů znamená nižší platbu). Možné jsou samozřejmě i další varianty - označování popelnic známkami (či dokonce čipy) nebo třeba odvozný (tzv. pytlový) systém. Podoba systému v obci bude vždy záležet na rozhodnutí jejího zastupitelstva, které dokáže nejlépe zhodnotit místní podmínky.

V některých obcích podobné systémy úspěšně fungují již dnes. Někdejší obavy z masivního porušování pravidel tedy již dnes tolik neplatí. Tam, kde bude potřeba zvýšit kontrolu, pomohou nově získané prostředky krajů. Proti nešvaru spalování odpadů v domácích topeništích zasáhneme v novele zákona o ovzduší.

VÍCE ODPOVĚDNOSTI PRŮMYSLU, NIŽŠÍ NÁKLADY OBČANŮ A OBCÍ

Nový návrh zákona přinese zásadní zlepšení služeb běžným zákazníkům ve zpětném odběru výrobků. Lidé získají mnohem hustší síť míst, kde se budou moci zdarma zbavit starých elektrospotřebičů, pneumatik, baterií i autovraků. Těchto vysloužilých výrobků tak ubude ve směsném odpadu, což sníží náklady na jeho likvidaci domácnostem i obcím.

Baterie a monočlánky bude odebírat každá prodejna elektro, fotovideo, hodin, počítačové a telekomunikační techniky a dále všechny prodejny nad 200 m2, které je nabízejí. Výjimku mají jen hotely, restaurace, drogerie a čerpací stanice. K recyklaci se tak dostane podstatně víc baterií, které dnes v převážné většině končí ve směsném komunálním odpadu, přestože jde o nebezpečný odpad. V roce 2007 bylo odevzdáno pouze 8,7 % baterií uvedených na trh. Evropská směrnice a náš návrh zákona stanovují výrobcům povinnost zajistit minimální úroveň zpětného odběru baterií a monočlánků 25 % v roce 2012 a 45 % v roce 2016.

Výrazně se zvýší také komfort pro lidi, kteří se potřebují zbavit elektrických spotřebičů, které už přestaly plnit svoji funkci. Menší elektrospotřebiče lehčí než 5 kg (například hudební přehrávače, mobilní telefony, žehličky, toastovače, varné konvice) bude možné odevzdat v místě prodeje (pokud je prodejna větší než 200 m2) v neomezeném množství a bez vázání na nákup zboží. Samozřejmě v platnosti zůstává povinnost zpětného odběru "kus za kus" při nákupu elektrospotřebičů v jakémkoli obchodě. Nově zákon výslovně stanovuje, že i v případě prodeje přes internet musí prodejce při dodání nového elektrospotřebiče zajistit převzetí starého. Elektrošrot na skládkách znamená ohrožení životního prostředí, přitom skrývá doslova poklady - zlato, stříbro či platinu. Těžba primárních surovin navíc často silně zatěžuje životní prostředí a zdraví lidí (například kyanidové loužení zlatonosné rudy).

Všichni výrobci automobilů, dodávající na český trh, musí uzavřít smlouvu alespoň s jedním autovrakovištěm v katastru každé obce s rozšířenou působností. Náklady na hustší sběrnou síť i na ekologickou likvidaci vozů ponese výrobce. Také odběr minerálních olejů a pneumatik musí jejich výrobci zajistit ve všech obcích s rozšířenou působností a navíc také v jakékoli další obci, která o to požádá. Oleje lze po přečištění znovu použít, popřípadě alespoň využít energeticky. Pneumatiky je možné například přidávat do povrchů vozovek pro zmírnění hluku z dopravy, na plochy sportovních hal a hřišť, pro výrobu kanálových mříží či chodníkových dlaždic.

ENERGETICKÉ VYUŽITÍ DOSTANE PŘEDNOST PŘED SKLÁDKOVÁNÍM

Skládkování je nejhorší způsob nakládání s odpadem, přesto je nejlevnější. V zákoně navrhujeme pokračovat ve zvyšování poplatků za skládkování. Jeho cena se tak postupně přiblíží ceně energetického využití komunálního odpadu ve spalovnách. Navýšení poplatků se přitom vrátí zpět obcím zejména na podporu recyklace.

Energetické využití odpadu je také jednou z cest ke splnění evropské směrnice, která nám ukládá omezit skládkování bioodpadu. Jeho vytřídění nikdy nebude dokonalé a navíc poroste postupně. Proto budou po roce 2013 zapotřebí nové kapacity na zpracování zbytkového komunálního odpadu v rozsahu zhruba jednoho milionu tun ročně.

Evropské země používají dva hlavní způsoby naplnění cílů uvedené směrnice - mechanicko-biologickou úpravu (MBÚ) a spalovny. MŽP chce mít jistotu nejefektivnějšího - tedy nejlevnějšího a zároveň dostatečně rychlého řešení. Soutěž o dotaci z OPŽP bychom proto chtěli umožnit oběma. Takový krok předpokládá novelizaci Plánu odpadového hospodářství ČR, kterým vláda v roce 2003 státní dotace na výstavbu spaloven zakázala.

MŽP však dotaci na oba modely řešení podmíní přísnými podmínkami. Především se musí jednat o zpracování výhradně zbytkového odpadu po vytřídění. Po stabilizaci odpadu v MBÚ musí následovat využití vysokoenergetické frakce v existujícím energetickém zařízení upraveném tak, aby splňovalo přísné limity spoluspalování odpadu. Přednost dostanou nejefektivnější projekty omezení skládkování bioodpadu.

ZJEDNODUŠENÍ ADMINISTRATIVY PODNIKATELŮM I MALÝM OBCÍM

Zákon zásadním způsobem sníží administrativní zátěž především malých a středních podnikatelů. Hlášení o produkci odpadů se budou podávat elektronicky. Zvýšením minimální hranice, při které vzniká původcům odpadů povinnost podávat roční hlášení o produkci a nakládání s odpady z 50 na 100 kg nebezpečných odpadů a z 50 na 100 tun ostatních odpadů, se sníží počet ohlašovatelů o 40 %. Ti tak ušetří více než 150 milionů korun. Dosud přitom hlásili údaje o minimálním množství evidovaných odpadů - zhruba 1,5 %.

Ekonomická i časová úleva má dnes dvojnásobný význam. Proto jsme podpořili předložení tohoto našeho návrhu prostřednictvím poslanecké iniciativy v předstihu před celým zákonem. Díky tomu bude moci vstoupit v platnost o rok dříve.

MÉNĚ ZBYTEČNÝCH ODPADŮ

Podle kvalifikovaných odhadů se v českých obchodech ročně zdarma rozdají až tři miliardy plastových tašek, což představuje ročně 9000 tun plastů, vyráběných z dovážené ropy. Volně odhozené tašky zvyšují obcím náklady na úklid veřejných prostranství a ohrožují život zvířat. Nově už obchody nebudou moci tašky rozdávat zdarma a jejich cenu plošně promítat do jiných výrobků. Každý obchod ovšem bude nadále rozhodovat, kolik přesně za tašku zákazníkovi na-účtuje. Většina obchodních řetězců tak činí již dnes. Několik se jich však stále pokouší rozpočítávat svým zákazníkům cenu tašek do ceny ostatního zboží. Ve výsledku pak platí i ten, kdo si žádnou tašku "zdarma" z obchodu neodnese. A právě této podivné praktice by měl zákon zamezit. Každý spotřebitel se bude sám moci rozhodnout, zda tašku skutečně potřebuje a zaplatí ji přímo, či nikoliv a ušetří.

VEŘEJNÁ DEBATA ZÁKONŮM SVĚDČÍ

Návrh zákona jsme začali připravovat téměř před třemi roky. Mnohaměsíční veřejná debata přinesla přes tisíc nejrůznějších podnětů a připomínek. Ty se zčásti promítly do návrhu zákona společně s nejnovější evropskou legislativou. Na konci února jsme vyzvali k veřejné diskusi nad výslednou podobou návrhu, kterou si můžete stáhnout na webu MŽP (www.mzp.cz/cz/odpady_zakon). Jsem přesvědčen, že tak významný zákon by neměl parlament schvalovat těsnou většinou. Naším cílem je proto získat širokou podporu zákonodárců celého politického spektra a také podporu občanů a obcí. Velmi si proto vážím příležitosti oslovit s touto problematikou čtenáře Moderní obce.

AUTOR: MARTIN BURSÍK
ministr životního prostředí

Zdroj: Moderní obec