PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní:
"V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty.

Nina Ying Sun - PLASTICS NEWS STAFF
U.S. mají ještě v recyklaci PET lahví co dohánět

Reportérka amerického Plastics News.com/China pro Asii Nina Ying Sun se zamýšlela nad současným stavem ve využití PET lahví ve světě. Uvádí sice zajímavé údaje, co by se mělo změnit ale neví - a to je u odborně zaměřeného časopisu určitě škoda.

 

Ale Japonci jsou na hony vzdáleni minimalistickým praktikám třídění ve Spojených státech. Například u láhve na vodu, která je z PET materiálu, ale má uzávěr z HDPE a biaxiálně orientovanou PP etiketu, jde každý z těchto odlišných plastů do jiné sběrné nádoby.

Snad jsou to kulturní odlišnosti, které umožní vysvětlit, proč je míra návratnosti (a nikoliv, jak se uvádí "koeficient recyklace" - zde si rovněž, stejně jako u nás a jinde, stále ještě pletou sběr s recyklací) PET lahví ve Spojených státech v minulých osmi letech kolem 20 procent, oproti 39.7 procentům v 1995.

Kolega z Plastics News Frank Esposito, který se zabývá cenami primárních plastů si nedokáže nízkou míru návratnosti v U.S. vysvětlit, jelikož ceny primárních plastů v posledních několika letech silně narostly.

 

Mezitím zhruba dvě pětiny z celkových 530.700 tun PET lahví sebraných ve Státech v roce 2005 byly ze země vyvezeny do zemí, které plasty nelze nasytit,  jako je Čína.

Na rozdíl od Japonska, nezavedla Čína pro recyklaci žádné specifické směrnice. To i přesto, že lidé ze západu si jsou vědomi, že v Číně je prosazení zákona obtížné. Přesto míra recyklace PET lahví v Číně dosahuje přes obrovských 80 procent, je tedy dokonce vyšší, než v Japonsku a západní Evropě.

Jak toho mohla Čína dosáhnout? Není to ani centrální plánování, ani vládní intervence, které učenci ze západu používají k charakterizaci Číny mezi nově vznikajícími ekonomikami. Naopak, je to volný trh a kapitalismus.

V Číně existuje speciální profese, kterou ve Spojených státech často vůbec neuvidíte. Existují totiž statisíce sběračů, kteří vyhrabou a seberou každý kousek plastu, který v odpadcích z popelnic a na skládkách najdou a prodají je pak recyklátorům.

Expandující potřeba plastů v Číně tak zpětně podporuje sektor sběru a recyklace. I přes veškerý interní sběr a dovoz sběrového PET, potřebují čínští recyklátoři stále více materiálu. Pouze 50 procent jejich výrobní kapacity na polyesterová vlákna je nyní využito, je to tedy oproti 90 procentům v roce 2000 mnohem méně. A ceny PET vloček se podle čínských obchodních katalogů od roku 2001 zdvojnásobily.

Recyklátoři v Číně stojí ale před dalším problémem. V minulém roce Evropská Unie zavedla daně (antidumpingové) na čínský export polyesterového vlákna -  a Spojené státy budou asi jejich příklad následovat.

Takže mohlo by nastat dilema: když čínští výrobci vlákna budou daněmi poškozováni, co to bude znamenat pro již tak klesající trendy ve sběru PET ve Spojených státech? Jsou zde dva globální trhy, nikoliv jeden lokální. Je tedy jistě rozumné uvažovat v návaznostech, protože výrobci polyesterového vlákna používají k výrobě PET posbíraný jinde.

Ale zpátky k tématu: publikované údaje o míře návratnosti sběrem k využití PET lahví recyklaci v Japonsku uvádějí, že je to pouze kolem 60 procent, většina z toho je exportována do Číny. Ve Francii je to kolem 40 procent, více jak 50 procent v Evropské Unii jako celku.

I když jsou Spojené státy největším spotřebitelem plastů na světě, a to nejen v absolutní spotřebě, ale i na hlavu, mají za zbytkem světa v recyklaci ještě co dohánět.