PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní:
"V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty.

PRÁVO má další poučení "odborníka" k chystanému zálohování

Podle Evropské komise jsme kontinentálními mistry v recyklaci plastových obalů. Tahle zpráva nemusí být na sto procent pravdivá, protože nejspíš vychází z údajů jisté české firmy, která má na třídění odpadu monopol. Ale přinejmenším je jisté, že si na ty speciální barevné kontejnery pomalu zvykáme a snažíme se.

Zdá se však, že zbytečně. Ministr životního prostředí Martin Bursík se totiž rozhodl nespoléhat jen na lidskou ochotu a soudnost, raději chce přikazovat a nařizovat. A tak na nás jeho ministerstvo šije zákon o povinném zálohování všech nápojových obalů. Tedy nejen skleněných lahví, ale i PET flašek a plechovek.

Účel úctyhodný, pomůže to přírodě. Lidé to ovšem považují spíš za - s prominutím - buzeraci. Je přece mnohem snazší vynést dva litry vzduchu obaleného plastem do kontejneru před domem, než vláčet se s tím do obchodu. Ekologové samozřejmě namítají, že plast ve srovnání se sklem nic neváží. Zkusme si však představit tašku narvanou třeba jen pěti nebo šesti takovými bublinami, které se navíc nesmějí zmačkat, protože hlavním záměrem je opakované plnění obalů a jen část má být určena k recyklaci. Raději ponesu stejné množství lahví od piva.

To je ovšem ten nejmenší ze všech háčků, které ten přírodomilný záměr má. Dalším jsou ceny. Poškozenou PET flašku vám zpátky nevezmou, ztratíte možná tři, možná šest, možná ještě víc korun - v takových relacích se pohybují údaje o chystaných zálohách. Navíc však počítejme s tím, že se prodraží i obsah. Skladování, doprava, u opakovaně používaných obalů navíc vymývání, to všechno bude něco stát a to něco se zaručeně promítne v ceně.

Kdo na to doplatí, je tedy samozřejmě spotřebitel, občan, jehož se předem nikdo neptal. Ale nejen on. Bursíkova rázná noha si došlápne především na malé obchodníčky a majitele stánků s občerstvením, jimž chystaný zákon jednoduše přikáže všechny obaly vykupovat. Kde je, probůh, mají skladovat, když vracených může být třeba mnohonásobně víc než prodaných? To snad raději zavřít krám - a můžeme jít zpět na začátek odstavce. Kromě nešťastného živnostníka na to doplatí všichni, kdo si zvykli na jeho služby.

Nicméně bude to zákon pro přírodu a navíc hezky evropský. Uplatňuje se už v několika zemích a například ve Finsku si ho prý pochvalují i sami spotřebitelé. Rozdíl je jen v tom, že Finové už mají vztah k přírodě v krvi a nemusí se mu učit, ale také si to spíš mohou dovolit.