Problém nezákonného spalování odpadů

Ve své samostatné působnosti mohou obce stanovit obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, které vznikají na jejich katastrálním území včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Fyzické osoby jsou následně povinny odkládat komunální odpad na místech k tomu určeným a ode dne, kdy tak obec stanoví vyhláškou, komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití a odstraňování podle systému určeného obcí.

KDY JE SPALOVÁNÍ PŘESTUPKEM?

Občané "likvidují" odpad nejrůznějšími způsoby. Spalováním PET lahví, polystyrenu, starých palet, chemicky ošetřeného dřeva nebo nápojových kartonů však vznikají nebezpečné látky, které ohrožují lidské zdraví. Například podle Zprávy o stavu životního prostředí pro rok 2006 ¹⁾ se malé zdroje (především domácnosti) podílely významně na emisích tuhých znečišťujících látek a těkavých organických látek.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech obsahuje zvláštní ustanovení o spalování odpadů, které je za splnění daných podmínek jedním ze způsobů odstranění odpadů. Zejména požaduje, aby spalování odpadů bylo v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (viz rámeček). Tento zákon obecně stanoví, že ve spalovacích zařízeních nelze odpad používat jako palivo, a dále upravuje požadavky na spalování odpadů ve spalovnách odpadů jako zařízení určených k nakládání s odpadem (k jejich provozu je zapotřebí speciálního povolení podle § 17). Současně jasně zakazuje spalování jakýchkoli látek, které nejsou palivy určenými výrobci těchto spalovacích zařízení (například zmíněných kotlů). ²⁾

Nelze tedy spalovat odpad ve zdrojích znečišťování ovzduší, umístěných v rodinných domcích nebo provozovnách. Pokud se tak stane, lze takové jednání potrestat jako přestupek (u občana) nebo správní delikt (u podnikatele). Postih podnikatele umožňuje jednak zákon o ochraně ovzduší (pokutou, jejíž výše se liší podle toho, zda jde o provozovatele malého, středního, velkého nebo zvláště velkého zdroje, nebo uložením opatření k nápravě ³⁾), jednak zákon o odpadech. "Odhalování" nelegálního spalování odpadů brání úřadům především jejich mizivé zákonné možnosti prokázat, že se v kotlích rodinných domů nebo chat nespaluje povolené palivo. Podle zákona o ochraně ovzduší provozovatelé zdrojů umístěných v těchto objektech nemají povinnost umožnit úředníkům přístup ke zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu ani předkládat jim k tomu potřebné podklady (§ 12 odst. 2).

CO JEŠTĚ ŘÍKAJÍ ZÁKONY

Nelegálním spalováním odpadu mohou být porušena i další ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Zpravidla dochází k nadměrnému obtěžování sousedů zápachem. Na tuto situaci pamatuje nejen uvedený zákon, ale i jeho prováděcí vyhláška
č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek. V souladu s těmito předpisy nesmí nikdo obtěžovat kouřem
a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti, respektive musí dodržovat přípustnou tmavost kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem. ⁴⁾

Odpad se nelegálně spaluje rovněž v zahrádkářských koloniích a na venkově, kde se lidé zbavují trávy nebo shrabaného listí ze svých zahrádek. Každá obec však může stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů  ⁵⁾ nebo toto spalování zakázat. K této problematice se dokonce vyjadřoval Ústavní soud. ⁶⁾ Obecně závazná vyhláška obce Budyně (č. 2/2005, o stanovení podmínek spalování tuhých paliv v obci) byla podle názoru soudců Ústavníhho soudu nesrozumitelná, protože její čl. 1 odst. 5 zakazoval spalování odpadů a tuhých materiálů v otevřených nádobách a na otevřeném ohni. Zákaz se nevztahoval na větve a dřevo, které se spalují za příhodných povětrnostních podmínek, aby kouř neobtěžoval zastavěné území.

Z toho však není jasné, jaké rostlinné materiály se mohou spalovat a pojem "příhodné povětrnostní podmínky" je právně neurčitý. Podle Ústavního soudu by to mohlo vést ke zneužití pravomoci ze strany obcí. Důvodů pro zrušení zmíněné vyhlášky bylo více. Současně Ústavní soud poukázal na to, že na normotvorbu obcí je třeba nahlížet z jiného a méně přísného úhlu než na činnost zákonodárce.

Ačkoli praxe bývá nadmíru složitá, měly by se obce snažit odstranit problém spalování odpadů nejen vydáváním svých vyhlášek, ale i adekvátní reakcí na stížnosti a vytvořením podmínek pro snadné třídění odpadů. A také v dialogu s občany se snažit vysvětlit, proč se odpad spalovat nesmí.

Poznámky

1) Viz www.env.cz (pod odkazem vlevo Stav životního prostředí/Zprávy o stavu životního prostředí).

2) Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v souladu se zvláštními právními předpisy.

3) § 38-41 zákona o ochraně ovzduší se týká ukládání sankcí a opatření k nápravě. V případě zákona o odpadech jde o § 66-70.

4) K problematice pachových látek a obtěžování zápachem blíže například Povolná, V. "Pachová" problematika se dočkala nové právní úpravy, VIA IURIS, říjen 2006, dostupný z: http://www.viaiuris.cz/index.php?p=msg&id=109 nebo Povolná, V. Pachové látky v ovzduší, časopis Ochrana ovzduší, 2/2008.

5) Viz § 3 odst. 5 a § 50 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší. Při stanovení těchto podmínek obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby.

6) Nález Ústavního soudu Pl. 6/08 ze dne 5. 8. 2008. Viz Zahumenská, V. Co mohou obce podle Ústavního soudu udělat pro čistější ovzduší? VIA IURIS, listopad 2008, http://www.viaiuris.cz/index.php?p=msg&id=249.

Vendula Zahumenská
spolupracovnice
Ekologického právního servisu

(2) Spalovny odpadů, u nichž nejsou splněny podmínky spalování uvedené v odst. 1, jsou zařízeními k odstraňování odpadů