Pokus o zhodnocení perspektiv využití PET lahví SWOT metodou

Charakteristika použité metody hodnocení (SWOT)

Standardní koncepční programovací a projekční metoda SWOT (z anglického Strenghts – Weaknesses – Opportunities – Threats, to je silné stránky – slabé stránky – příležitosti – ohrožení) je metodou, kterou lze použít k posuzování možností rozvoje obecně všech ekonomických jevů.

Je to metoda jednoduchá a spočívá ve vyčerpávající a objektivní charakteristice předností a slabin zkoumaného objektu a z nich vyplývajících příležitostí ke zlepšení, resp. rozvoji, ale rovněž možností ohrožení a ztrát.

V souvislosti s přípravou koncepcí odpadového hospodářství na úrovni ČR, krajů a návazně obcí se pokusím použít tuto metodu k předběžnému posouzení možností rozvoje ve velmi úzké části tzv. "odpadů", totiž nápojových obalů z polyethyléntereftalátu (PET lahví).

 Z obrázku vyplývá, že objektivním zhodnocením silných stránek a důrazem na odstraňování či oslabování slabých stránek rostou možnosti pro uskutečnění „příležitostí“ a snižují se možnosti dopadu definovaných „ohrožení“.

Ačkoliv se tato metoda zdá být jednoduchá, při její aplikaci je nutná pokud možno přesná formulace a dostatečná objektivita. Nevystačíme obvykle s jednoduchými formulacemi, objektivita má svá lidská omezení, stejně tak vystižení předností a slabin. Subjektivní omyly je tedy nutné eliminovat týmovým posouzením. Proto tento úvodní příspěvek k diskusi.

Problematické je rovněž odlišení podstatných jevů od druhořadých. Užívá se metoda porovnání zkoumaných jevů s podobnými objekty stejného druhu.

Výhody a silné stránky

Komparativní výhoda má v metodě SWOT významnou úlohu a je převzata z obecné ekonomie.

V daném případě jde o posouzení situace ve využití PET suroviny, vznikající v souvislosti s přechodem balení nápojů a potravin do PET obalu. Tento celosvětový trend, charakteristický i u nás, je patrný z grafu (Prognózy výroby PET obalů od švýcarské firmy).

Uvedu pro ilustraci existující výhody současného brněnského systému separovaného sběru PET lahví:

Systém lze charakterizovat jako ostře tříděný sběr u zdroje  (v domácnostech přímo spotřebitelem, odkládaný při nákupu u hypermarketů). Ponechává se donáška sešlápnuté láhve na spotřebiteli, odpadá potřeba plošně rozmisťovat sběrné kontejnery na co nejkratší donáškovou vzdálenost, která spotřebiteli obvykle nikdy "nevyhovuje" a kdy je nutný obrovský a nákladný počet sběrných nádob s co nejkratší donáškou.

Sběrné kontejnery jsou zdařilé konstrukce, typu Behringer, vyobrazení je zřejmé z obrázku.

Již od zavedení v lednu 2001 byly dosaženy velmi positivní výsledky v tomto systému separovaného sběru a třídění nevratných PET lahví. Je zaveden a.s.SAKO, jeho výsledky jsou na textově aktualizované webové stránce (ze 6.3.02) a následujícím grafu, uvedeném též na (http://www.petrecycling.cz/news-007.htm).

Výsledky jsou ovlivněny sezónou, i ve slabých zimních měsících je dosahováno sběru kolem 20 tun měsíčně (cca 500 tisíc lahví). Za rok 2001 bylo tak zachyceno a recyklací využito celkem 230,4 tun (cca 5 milionů 760 tisíc ks. lahví různých barev). Tyto láhve se vždy mohou recyklovat pouze roztříděné podle barev. V Brně se získaný sběr v a.s. SAKO třídí ručně.

Značná množství jsou však  v JmK a ČR zpracována i dalšími firmami, jejich seznam je uveřejněn na webové stránce Zpracovatelé PET lahví.

Na rozdíl od tradičních systémů, zavedených v zemích EU (např. Německu), kde se sbírají v systému Dual System Deutschland (DSD) "směsné plasty", druhově zahrnující nejen nápojové obaly z PET, ale i výrobky z HDPE (nádoby na mléko, vodu a džusy, nádoby na smetí a nákupní tašky pro maloobchod, nádoby pro tekuté detergenty, jogurty a tuby na margarin, krabice na cereálie, dále obaly z PVC (průhledné obaly na potraviny, láhve na šampony, lékařské hadice, izolace drátů), LDPE (obaly na chléb, obaly na zmrazené potraviny, láhve, vyprazdňované vymačkáváním, (např. na med, hořčice), nákupní tašky, obaly z PP (láhve na kečup, jogurtové kelímky a tuby na margarin, medicinální láhve), plasty s kódovým číslem 7 (jiný plast), jako vratné demižony na vodu, láhve na citrusové džusy a kečupové láhve zde tedy odpadlo následné náročné a velmi nákladné (obvykle ruční) třídění plastové směsi. Takový systém je veden snahou po "důkladnosti", která byla již v počátcích, v 80. letech m.s. zavržena jako nevhodná.

Ostré vytřídění pouze PET lahví přímo spotřebitelem, i pro laika druhově nezaměnitelných svým vzhledem a kódem na láhvi,  má výhodu především ve vytřídění PET ze směsi dalších obalových plastů, v čistotě, bez kontaminace odpadky, prachem a cizími příměsemi, které je běžné u směsných plastů, nebo dokonce při neefektivním a nesmyslném ručním vytřídění PET z TKO.

Kvalita této komodity byla nedávno zhodnocena přímo v a.s. SAKO jako velmi dobrá a to přímo zahraničním zástupcem druhé největší recyklační firmy pro PET na světě, s výhledem odběru. Jejich cenová nabídka je v jednání. O tuto PET surovinu projevila zájem také  německá firma ze společnosti Multiplast AG,  zajímavá cenová nabídka byla zaslána, posouzení kvality a jednání proběhne v nejbližší době.

Vzhledem k dosahované kvalitě pro takto "ostře vytříděné" a barevně roztříděné suroviny je dnes možná jejich recyklace Stehningovým procesem v uzavřeném cyklu (označovaném bottle to bottle, též b to b, B2B), tedy recyklací ze starých lahví až na nové (tato možnost  je u nás i v odborných kruzích dosud namnoze neznámá).

Zvláště příznivá se jeví možnost vývozu rovněž do blízkého Německa, kde bylo v nedávné době postaveno několik nových recyklačních kapacit, které vzhledem k používaným systémům sběru nemají  dostatek odpovídající kvalitní suroviny a mají proto zájem o ostře tříděný obalový PET.

Celý systém separovaného sběru v Brně probíhá s výjimkou dotace EKO-KOM  bez jakékoliv podpory hlavních producentů tohoto postkonzumního (zkr. PC) PET, totiž zúčastněných hypermarketů, před jejichž prodejnami jsou kontejnery umístěny  a rovněž bez jakékoliv podpory mediální - přitom jsou ale pečlivé řízení a osvěta i u tohoto poměrně nákladného systému  bezpodmínečně nutné.

Podle současného odhadu obsahu sběrných kontejnerů na domovní TKO je přesto zřejmé, že asi 70-80% PET suroviny není systémem vůbec zachyceno. To je v rozporu s legislativní hierarchií a strategií zemí EU (Směrnice 94/62 EC), ale i zákona 185/2001 Sb. § 11. Neodtříděný PET je totiž likvidován spalováním v a.s. SAKO (výhoda ve výhřevnosti PET - úspora plynu pro iniciaci spalování). Lze proto jen v Brně s cca 400 tisíci obyvatel odhadnout možnost výrazného (až 4 násobného) nárůstu tříděného sběru a materiálového využití  PET jiným, u nás (v JmK a v ČR) dosud nezavedeným, modernějším a dokonalejším systémem sběru.

Tohoto zlepšení by bylo možno dosáhnout, jak ukazují zkušenosti ze skandinávských zemí (až 90% návratnost) rychle, na vynikající úrovni nejen kvantitativní, ale i kvalitativní, zavedením vratných záloh (§ 9 zákona 477/2001) pro PET láhve, stejně jako máme u pivních skleněných lahví, ale ve spojení s odběrem moderními RVM automaty přímo u velkých prodejců, tj. s prodejní plochou nad 200 m2 (s odkazem na §9, odst. 10 zákona 477/2001). Vratnou zálohu pro tento druh nápojových obalů by měl urychleně stanovit prováděcí právní předpis (§9, odst. 9 zákona 477/2001).

Tímto způsobem by bylo možné dosáhnout rovněž úplného odstranění nejen ruční manipulace s vraceným obalem a vracení zálohy při odběru v prodejnách, ale současně i nutného roztřídění PET podle barev, což výrazně snižuje náklady na úpravu před recyklací a je pro recyklaci nezbytně nutné.

Sběr / odběr se provádí zcela automaticky. Automaty jsou umístěny přímo v prodejnách hypermarketů, které jsou rovněž hlavním "znečišťovatelem" (podle práva EU a Směrnice 94/62/ES i podle obalového zákona 477/2001 Sb.). Jde např. o automaty RVM (Reverse Vending Machine) norské firmy TOMRA SYSTEMS z Askeru u Oslo (http://www.tomra.com/), různého provedení a ceny. Kromě nejvýkonnějších, s odběrem přes 300 tisíc kusů/rok, existuje rovněž řada Minima z TOMRA Systems OY z Finska. Podobné RVM vyrábí i další norská firma REPANT (http://www.repant.no/).

Obrázek ukazuje, že odběr hravě zvládnou i děti.

RVM třídí nejen PET láhve podle barvy, ale současně v jediné operaci mohou odebírat i nápojové plechovky a skleněné pivní láhve.

Vratným zálohováním se tak řeší problém návratnosti hned tří druhů nápojových obalů, jde tedy o vynikající řešení odběru (a u dvou typů recyklace) nápojových obalů.

Detail odběrového vstupního otvoru je zřejmý z následujícího obrázku.

Detailní popis RVM firmy TOMRA najdeme v angličtině na webu na adresách:

•     RVM pro nevratné obaly: http://www.tomra.com/default.asp?V_DOC_ID=290
•     RVM pro vratné obaly: http://www.tomra.com/default.asp?V_DOC_ID=289
•     RVM pro všechny nápojové obaly: http://www.tomra.com/default.asp?V_DOC_ID=291

Odkazy jsou pro rychlejší dostupnost umístěny i na IP PETrecycling.cz.

Spotřebitel je v tomto případě silně motivován dostatečně vysokou zálohou a tím, že RVM automat tuto zálohu po odběru ihned vrací spotřebiteli v hotovosti, nebo jako bonus na nákup.

Velkou výhodou rovněž vzhledem k nápojovým plechovkám je to, že se tak výrazně zvýší jejich návratnost a recyklace, pomůže životnímu prostředí (zátěž skládek a škvár spaloven kovovým Al) a navíc se získá ve značném množství velmi atraktivní komodita, vzhledem k cenám hliníku u nás i na světových trzích.

Vzhledem k napojení RVM na databáze velkoprodejen se tím může automaticky ulehčit a zprůhlednit celý systém výkaznictví, požadovaný obalovým zákonem 477/2001 Sb. (podle celého § 15 a rovněž tabulky č.2).

Současně může odpadnout Ministerstvu životního prostředí náročně vedení souhrnné evidence dle § 15, odst. 2 zákona 477/2001 a to dokonce pro 3 typy obalů (PET, plechovky, sklo).

Protože velkoprodejci mají ve svých databázích k disposici údaje o vstupech, odpadlo by také náročné zjišťování návratnosti (tabulka č. 1 obalového zákona 477/2001), nutné pro evidenci množství obalů a množství "odpadů" z obalů a způsobu jejich zneškodnění, rovněž se zkrátí uvažované období nepřijatelných deseti let na bilancování podle obalového zákona a zavádění limitů, soustavně ve známém případě Německa napadaných komisí EU.

Prezentace RVM automatů byla uskutečněna již v květnu 2001 v Poslanecké sněmovně parlamentu ČR (PSP), takže by bylo možno získat pro nový systém sběru rovněž nezbytnou politickou a legislativní podporu. Naopak politici a legislativci nezanedbatelný kredit u občanů.

RVM automaty jsou v ČR u velkoprodejců již všeobecně známé jako velmi spolehlivé, jsou ale používány zatím výhradně na sklo, používaný RVM T 600 odebírá i celé přepravky s pivními lahvemi. Jen v samotném Brně jsou instalovány např. v hypermarketech GLOBUS dokonce 2 ks typu RVM TOMRA 600 a stejně tak 2 ks v HM hypernova (sítě Royal Dutch Ahold).

Tyto aparáty byly instalovány již při výstavbě středisek a využívány okamžitě po zavedení vratné zálohy na pivní láhve, protože podstatně snižují náklady velkoprodejcům vzhledem na jinak nutnou ruční manipulaci s obalem a vyplácení vratných záloh.

Jestliže nejsou pro nás odpadem skleněné pivní láhve, nemůže být v ČR důvodem znehodnocovat a  likvidovat PET láhve jen proto, že jsou vyrobeny z jiného materiálu, nebo že to není v zájmu profitujících skupin. Mimoto ani proto, že jsou ekologicky výrazně oproti sklu i vratným PET lahvím výhodnější, jak se konečně ve světě (Japonsko) a EU zjišťuje. O opaku se nás však soustavně snaží přesvědčit různá hnutí.

Zavedení RVM v hypermarketech proběhlo samozřejmě bez přispění státu. Přístroji jsou zjevně vybaveny kromě Brna také prodejny velkoprodejců  v jiných velkých městech ČR.

Tato koncepce je však zcela nepřijatelná pro EKO-KOM, stejně tak, jako pro Duales System Deutschland. Důvody jsou zasvěceným zjevné, EKO-KOM operuje se "zhroucením zavedeného systému v obcích". Jinde i nutným obrovským počtem RVM (jakoby musely být v každém kiosku), cenou přístrojů (jakoby ji měl zaplatit stát ze SFŽP a následně pak daňoví poplatníci).

Stejná argumentace se používá z nejrůznějších důvodů v Německu proti vládou schválenému, ale některými spolkovými zeměmi a průmyslovými kruhy tvrdě odmítanému zálohování prudce narůstajícího množství nevratných tzv. EW - PET Flaschen. Někdy se ohánějí také tzv. kompatibilitou s právem EU, tvrzením, že zálohy se nikde v zemích EU neosvědčily (např. naše MŽP) atd. Tato účelová argumentace zaznívá dokonce z některých našich odborných časopisů (Odpady 2001, č.12, str. 7-8). Jsme prostě svědky úporného hledání důvodů, proč změny realizovat nelze, místo uvažování o způsobech, jak dosáhnout významných ekonomických a ekologických úspor ve státním rozpočtu. Za takovými argumenty jsou skryty vždy zájmy určité skupiny, v lepším případě nechuť a neznalost.

Zapomíná se však příkladně na to, že obalový PET není podle zákona 477/2001 jediným "plastem", který by měl být zachycen separovaným sběrem a materiálově také řádně využit. Takže v obcích zavedený systém by EKO-KOM mohl rozhodně dále provozovat, samozřejmě s podstatně nižšími příjmy.

Slabé stránky

Jako slabé stránky lze v současnosti definovat:

Obecně užívané (i legislativní) názvosloví s poněkud pejorativním obsahem. "Odpad", je totiž většinou na periferii zájmu různých státních institucí, škol, výzkumu, politiků a legislativců, zato opačného názoru jsou environmentální hnutí a veřejnost, což je naprosto správné. V případě silně odlehčených PET lahví však právě tito dobrovolníci velmi negativně ovlivňují celou veřejnost svým výkladem práva EU, když  "předcházení vzniku odpadů" znamená  vůbec tyto obaly nepoužívat, požadavkem na vratné (silnostěnné a těžší ) PET láhve jsou fakticky proti "snižování hmotnosti obalů" (viz § 1, odst. 1 zákona 477/2001, též § 3, odst. 1), které znamená žádoucí ochranu neobnovitelných zdrojů, konkrétně nafty. To je zjevně pseudoekologické, v rozporu s celosvětovým vývojem, oblibou u spotřebitelů (řetězec Ahold prodává podle nedávného vyjádření 90% nápojů, balených v PET, Billa dokonce 98%). Na přání Dětí země - Hnutí Duha byla do obalového zákona zařazena klausule o povinnosti prodejců nabízet nápoje v obou typech (když nevratné PET, tedy rovněž vratné - myšleno ale skleněné.

PET láhve rozhodně nejsou, na rozdíl od "produktů trávení" odpadním produktem spotřebitelů ani obce, ale podle logického práva zavedeného EU jsou produktem "znečišťovatele" - s povinností zpětného odběru (implementované v § 10, odst. 1 zákona 477, rovněž § 16, odst. b zákona 185/2001 Sb.).

Tito producenti jej tedy musí zpětně odebírat a v případě recyklovatelných PET obalů dokonce zajistit sami, nebo prostřednictvím jejich opětovné materiálové využití  (§ 4, odst. m), zákona 185/2001 Sb.), v daném případě k původnímu účelu, tedy recyklací na nové láhve, ne spalováním s využitím energie, jak se dosud hromadně děje. Tato povinnost tedy nepřísluší OBCI a je nutno ji legislativně upravit.

Obce rozhodně nemohou přebírat tuto povinnost na sebe a organizovat jejich sběr a z právního hlediska ani nemohou být vlastníkem sběru. To vede k obrovskému zatížení státní pokladny, i když je tato činnost zčásti hrazena obcím z dotací, shromažďovaných v a.s. EKO-KOM. Producenti se svými příspěvky do a.s. EKO-KOM pouze elegantně zbavují svých povinností. Ty by jim ovšem mohly odpadnout.

Od roku 2003 se sice zákonem stanovuje povinnost zpětného odběru, ale jen pro nebezpečné odpady, jako minerální oleje, akumulátory, baterie, články, pneumatiky a chladničky, což v případě PET obalů neodpovídá právu EU.

Nový zákon o odpadech (185/2001 Sb.), přizpůsobený evropským právním předpisům, nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Prioritou by se stejně jako v EU  na roveň postavené využití / recyklace, na pomyslné předposlední příčce stojí spalování, na vůbec poslední skládkování, zůstává i nadále povinnost předcházet vzniku odpadu (tedy recyklací využitelný PET využít jako druhotnou surovinu), omezovat jeho množství (v ČR výhradně používané jednocestné PET láhve, stejně jako v Japonsku, jsou výrazně lehčí, než tzv. vratné láhve a jsou z řady důvodů, ovšem za podmínky jejich recyklace, rovněž ekologicky vhodnější).

V zákoně 477/2001 úspěšně implementovaná Směrnice 94/62 EC pamatuje na to, že pokud "odpad" vznikne, musí se roztřídit tak, aby mohl být dále využit (pojem druhotná surovina se všeobecně nevžil). Extrémem by ale byla snaha o využití drobných potravinářských obalů (jogurty, rybí výrobky, pomazánky, másla atd.), jejichž recyklace, jak je dnes už známo,  nehospodárná a je vhodnější je energeticky ve spalovnách využít.

Jakmile se jakýmkoliv způsobem předem vytřídí některá využitelná a současně recyklovatelná složka z odpadového toku, nelze pro ni nadále používat označení "odpad", jde o druhotnou surovinu (viz zákon 185/2001, § 4, odst. m).

V naší legislativě (v obou zákonech) neexistuje v definicích základních pojmů (viz výše) pojem "druhotná surovina". To volá po nutnosti nápravy, protože důsledkem jsou velké hospodářské škody.

Teprve po 10 letech (v roce 2012) má být, díky obalovému zákonu, provedeno "vyhodnocení skutečného stavu včetně bilance a mimo jiné stanoveny i cíle a postupy pro předcházení vzniku odpadu, podíl recyklace a podíl ukládání na skládky". To je pro PET obal zjevně příliš dlouhá doba, vedoucí k mrhání s neobnovitelnými zdroji (v případě PET obalů nafty), závislosti na dovozu primárního plastu ze zahraničí, pokračování nežádoucí "recyklace" PET s energetickým využitím spalováním, které navíc vůbec není v souladu s prioritami legislativy EU, zato  vyhovuje spalovnám TKO či cementárnám.

Uvedené "váhání" při řešení problematiky by vedlo k trvalému zamoření území skutečným "PET odpadem" a vzniku smetiště PET lahví v Evropě, což z hlediska ambicí o vstup do EU nás poškozuje i politicky.

Je proto v případě PET lahví nežádoucí rovněž požadavek, aby obce dle zákona (185/2001 Sb., § 17, odst. 2) "stanovily obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování ... a určily místa k odkládání odpadu".

Neznalost údajů o importovaných objemech (množství obalového PET v kt), totiž primární PET suroviny a PET preforem (předlisků) pro výrobu PET obalů do ČR, tedy "vstupů", stejně tak neznalost procenta využití této suroviny, získané různými metodami sběru, její recyklované množství v ČR (Silon a.s. Constab Group), její vývoz z ČR. Údaje by měly být pro KOH poskytnuty příslušnými státními orgány (MZO, MPaO, Celní správa), a to v detailnějším dělení i z krajů. Pro potřeby zpracování KOH tedy co nejdříve, nikoliv získány až po 10 letech po vyhodnocení ze zákona 477/2001 Sb.

V souvislosti s vypracováním KOH přistupuje nutnost benchmarkingu, tj. systematického srovnávání s nejvýkonnějšími "konkurenty" (regiony), ale především s výsledky využitého R&D (výzkumu a vývoje), nejen v rámci ČR, ale i v mezinárodním měřítku. To je snahou a cílem tohoto příspěvku.

Pozitivní vize KOH pro PET láhve

Jaká by tedy mohla být pozitivní vize Koncepce odpadového hospodářství (KOH) a Plánů odpadového hospodářství (POH) v oblasti  využití druhotné PET suroviny?

Z analýzy silných a slabých míst lze zřejmě předběžně vyvodit závěry a určit cíle, které by měly být asi následující:

• Přijmout nový systém separace druhotné PET suroviny pomocí RVM automatů v kombinaci se zálohováním jako nejperspektivnější, nejlevnější a nejrychleji realisovatelný.
• Zamezit vývozu této cenné suroviny, v optimálním případě mimo ČR, pro přechodné období jej umožnit nejvýše do zemí EU; jedině tak lze vyloučit závislost její ceny na mnoha cizích zprostředkovatelích a recyklačních firmách, včetně Silon, a.s. CONSTAB Group.
• Recyklace na vlákno není recyklací v pravém slova smyslu, tj. v uzavřeném cyklu. Začal se proto v zahraničí používat nejasný, ale zajímavý výraz "bicyklace".
• Zamezit problematickému vývozu a často prudkým výkyvům cen PET suroviny, ovlivněné spoustou nepředvídatelných vlivů (ceny ropy, ceny bavlny, nasycenost trhu) a dokonce státních a politicky motivovaných zásahů (40% dovozní daň v Číně) lze zřejmě jedině uváženou a celostátně koordinovanou výstavbou vlastních recyklačních kapacit.
• Dotace EKO-KOM sice pozitivně podněcují i malé obce, ale tím je současně motivují k získávání finančních prostředků, což naopak vede k nehospodárným transportům do středisek zpracování, přetlaku nabídky a umělému navyšování ceny pro další zpracovatele, kteří produkt vyvážejí k dalšímu využití. Obce hledají nejvyšší nabídku a tím cenu uměle navyšují.
• Zamezit dovozu PET suroviny ze zahraničí do a.s. Silon, které má negativní dopad na její ceny u nás. To bude zřejmě nereálné, vzhledem k podílu zahraničního kapitálu Constab Group. Vede to však k likvidaci jejího využití, ručního třídění a předúpravy u našich zpracovatelů.
• Připravovat za koordinace státních orgánů a po přijetí povinnosti zálohování obalů s odběrem RVM automaty v největších prodejních centrech výstavbu cca dvou menších recyklačních závodů na regranulát mokrou cestou úpravy (s kapacitou cca 500-600 kg/hod.), plošně situovaných v co největší blízkosti zdrojů velké spotřeby nápojů, balených v PET (zřejmě obou velkoměst). PET surovina nákladově nesnese dlouhé transporty. V mezidobí, před realizací linky b to b na láhve, lze uplatnit recyklát prodejem u nás či v zahraničí.
• Souběžně připravovat výstavbu jednoho závodu pro recyklaci regranulátu z obou již existujících linek v uzavřeném cyklu, tj. až na láhve. Důvody pro to jsou jednak v ceně linky (přes 3 mil. €) a především v získaných poznatcích o ekonomii jejich provozu u světových výrobců zařízení. Ekonomicky limitující je totiž její kapacita minimálně 1000 kg/hod.
• Vycházet z faktu, že produkce těchto nápojových PET obalů činila v roce 2001 cca 40 kt, nadále poroste i u nás, stejně jako ve světě a s teoreticky (po zavedení navrhovaných opatření), s možnou návratností v ČR zpočátku na úrovni cca 70-80%.
• Vzhledem k existenci a.s. Silon CONSTAB Group, a jeho kapacitě cca 12 kt/rok a orientaci (po investičním vybavení v roce 2001) na vlákno a stříže uvažovat pouze o kapacitách pro recyklaci na nové láhve (b to b).
• S tímto záměrem za účasti nezávislých odborníků uvažovat o výběru firem, která toto zařízení vyrábějí na skutečně nejvyšší současné úrovni (OHL, Warema-Erema, Herbold, Bühler).
• V návaznosti je třeba přesvědčit legislativce a politiky, včetně komunálních politiků, o správnosti vypracovaných KOH a POH, prostřednictvím médií následně informovat a přesvědčit občany o racionální transformační strategii OH jak v hospodářské, tak i sociální oblasti.

Proto předkládám tuto koncepci k diskusi a očekávám, že bude, přes zjevnou nechuť některých zájmových skupin, zodpovědně posouzena.