PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní:
"V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty.

V Palárikově se platí jen za to, co se vyhodí

  ** Předpokladem nejdokonalejšího využití nápojových jednocestných PET lahví/Alu plechovek/skleněných lahví po spotřebě nápoje je jejich zálohování ** U PET lahví náročnou tzv. "B2B" recyklací, "ze starých lahví nové" ** Cyklus začíná automatizovaným odběrem obalů RVM automaty s NIR čidly, u nás dobře známými pro odběr pivních lahví ** Při souběžném odběru zálohovaných nádob (a vrácení zálohy) dojde na jediném automatu RVM k dokonalému roztřídění podle typu materiálu, barvy (PET/sklo), zmenšení objemu (posekáním/podrcením u skla) a oddělenému uložení každé z frakcí do malých přepravních kontejnerů ** Těch může být až sedm - na 3 barvy u PET, 2 u skla, 2 u plechovek (Alu, ocel) ** Takto získané druhotné suroviny jsou převáženy do meziskladů, či přímo do recyklačních závodů ** U PET lahví na recyklací buď jen na prané PET vločky/regranulát, nebo až na PET potravinářské kvality, z něj event. až na předlisky lahví ** Prvý krok (zpětný odběr) je ale věcí obchodních řetězců - nikoliv obcí, jako dosud ** Řetězce jsou svým "megaprodejem" největším zdrojem, u PET vykazuje tržní podíl obalů přes 92% ** Jen za PET láhve jim zaplatíme (v ceně nápoje) ročně částku zhruba 8 miliard Kč ** Měli by mít proto, též z mnoha dalších důvodů, zákonem uloženu zodpovědnost za následné využití nápojových obalů ** Ne exportem, ale umožněním RECYKLACE V UZAVŘENÉM CYKLU V ČR ** Na "zodpovědnost obchodu" přišli Švýcaři - viz PETFLASH 27/2002, str.2 ** Aplikaci záloh tam ale (jako jinde) nejvíce brání z tzv. "BIG 4" právě Coca Cola Beverages AG ** Podle šéfa švýcarské CCB AG Baerlochera "Záloha přináší pouze problémy, neřeší ale žádné!" ** Totéž teď papouškují mnozí naši experti ** Zálohy jsou prý DISKRIMINAČNÍ ** Diskriminace to je, ale SPOTŘEBITELŮ, OBCÍ a STÁTU **

Není to ani novinářská kachna, ani senzace. Tyto vytříděné tzv. "odpady" totiž žádné odpady nejsou, je to jenom ochodovatelná komodita. Na to přišli Slováci, sláva jim.

ZAČALO TO V ROCE 2000

Tenkrát obec musela zrušit starou skládku odpadu. Vzhledem k tomu, že se změnila legislativa v oblasti nakládání s odpady a již se nemohly využívat staré skládky, muselo zastupitelstvo hledat jiné možnosti.

Přímo na referátu životního prostředí obecního úřadu se sešli lidé, jejichž dlouhotrvající nadšení pro věc bylo a je hnacím motorem systému práce s odpady. Duší celého projektu je Ing. Iveta Markusková.

Přesvědčit lidi, aby se chovali ekologicky, není jednoduché, zejména v lokální, komunální sféře. Samozřejmě byly potřebné i peníze. Ale předtím se v obci asi 50 mladých lidí dohodlo, že připraví informační materiály, uskuteční přednášky, besedy a budou každého obyvatele informovat o tom, že je třeba separovat odpad a kompostovat biologický odpad. Bioodpady tvořily v obci počátkem nového tisíciletí najvětší složku komunálního odpadu.

A proč zbytečně platit za to, co se dá ještě zužitkovat? To byl dobrý argument.

První investicí obce byla kromě projektu nového systému nakládání s odpady také koupě štěpkovače (drtiče) větví. V roce 2004 obec zavedla separovaný sběr druhotných surovin. Ale ještě předtím si zajistila jejich odběr. A na všechny komodity - od papíru až po autovraky - má odběratele.

JAK PŘESVĚDČILI OBČANY

Všechno něco stojí, i ta nejlepší myšlenka. Inspiraci o postupném snižování odpadu a základní informace získali aktivisté, environmentalisté v obci od nevládní organizace Priatelia Zeme. Kampaň Smer k nulovému odpadu na Slovensko dorazila ze světa. Koncepci Zero Waste (v angličtině nulový odpad) podepsali a dodržují například na Novém Zélandě. Na "nulu", čímž se myslí posílat minimum odpadu na skládky, se chce dostat i Canberra, hlavní město Austrálie a okresy Del Norte a Santa Cruz v Kalifornii v USA. V roce 2004 se k nim připojilo Palárikovo.

Stále však nemáme odpověď na otázku, jak obec presvědčila občany? Prostřednictvím plateb. Plať jen za to, co vyhodíš. Tak to funguje. Od roku 2002 obec diferencovala poplatky za komunální odpad. Rodina, která se nezapojila do separovaného sběru, platila za každého svého člena 270 Sk ročně, ty domácnosti, co se zapojily, jen 170 Sk ročně.

V roce 2005 v obci zavedli množstevní sběr a lidé platí výlučně za odpad, který je třeba odvézt na skládku. Je nutné si zakoupit žetony s čárovým identifikačním kódem a při odvozu komunálního odpadu se pomocí čtečky zjišťují údaje o odpadu. Obec tak má přehled o množství odpadu v jednotlivých domácnostech. Separuje se také ve školách, na úřadech, v podnicích, obchodech, dokonce i na místním hřbitově. Ve škole například pověření žáci vynesou tříděný odpad na školní dvůr, kde je jakési minirecyklační středisko. V každé třídě se nacházejí plastové nádoby na tříděné komodity a jednou týdně se ze školního dvora odvážejí do velkého sběrného dvora v obci.

Dotáhnout celý projekt až do konce, tj. v současnosti k regionálnímu integrovanému systému separovaného sběru, to chce stále znovu a znovu poskytovat osvětu a zdokonalovat "výchovu" občanů i projekt. K tomu lze využít nejen vývěsky na obecním úřadě, ale i městské noviny a nekončící kampaň aktivistů.

Vyžaduje to rovněž investice. Finanční prostředky na lis, vysokozdvižný vozík a svozové vozidlo ve výši 5,8 milionu slovenských korun získala obec z Recyklačného fondu. (Jde o nestátní fond na podporu recyklace odpadu, více na www.recfond.sk.) Dalších 9,5 milionu slovenských korun poskytla Evropská unie v rámci Operačního programu Základní infrastruktura, Priorita 2, Opatření 2.3 Zlepšení infrastruktury odpadového hospodářství. Takže ve sběrném dvoře již pracuje vozidlo s hydraulickou rukou, dvoukomorový paketovací lis, nožní mlyn, třídicí linka. A na biologický odpad má obec k dispozici traktor, drticí lžíci a výkonný štěpkovač s nakladačem.

Každý, kdo se alespoň jednou snažil získat finanční prostředky na projekt, ví, jakou torturou museli na obecním úřadě projít.

Nakonec ještě jeden důležitý údaj: Zatímco v roce 2000 platila obec Palárikovo za zneškodnění odpadu, který vyprodukovala, více než milion korun, dnes platí méně než třetinu této sumy.

AUTOR: DAGMAR KRIŠTOFIČOVÁ