Zelení o náruživých pijácích balené vody

Kdyby někdo řekl našim prababičkám, že se voda jednou stane prodejním artiklem, myslely by si o něm své. A vida – některé prababičky jsou ještě na světě a my taháme z obchodů těžké balíky, které jsou mnohem dražší než to, co nám teče z kohoutku. Myslíme si, že kupovaná voda je lepší. Někdy rozhodně není.

Jak jsme vůbec bez všech těch „dobrých vod“ mohli existovat?
Kdyby se slila veškerá voda, která z plastových lahví ročně zmizí v českých útrobách, zaplnila by asi 500 velkých plaveckých bazénů. Spotřeba rok od roku stoupá, mezi lety 1998 a 2005 se zdvojnásobila. Za litr životadárné tekutiny v lahvi zaplatíme průměrně sedm korun. To je téměř dvěstěkrát víc, než kolik nás stojí voda z vodovodu – litr přijde asi na čtyři haléře i s DPH.

Překvapivý výsledek testu

Za kvalitu si rád připlatím, namítli by asi zastánci balené vody. Ale co když se kvalita vody z kohoutku od té balené nijak neliší? „Největší rozdíl je právě v té ceně,“ myslí si Jaroslav Šašek, odborník na hygienu vody ze Státního zdravotního ústavu.

Týdeník Instinkt udělal experiment a zadal akreditované laboratoři analýzu dvou balených vod – Dobré vody a levné značky Euroshopper, která se prodává v řetězci Albert.

Třetí láhev jsme pro srovnání naplnili z pražského vodovodu.

A výsledek? Voda z kohoutku byla v testu jasně nejlepší!
„Všechny tři vody jsou měkčí, než by měly být. To ale není takový problém.
Horší je, že Dobrá voda obsahuje železo a Euroshopper dokonce mangan, což je poměrně silně toxický kov. Jeho obsah v analyzované vodě přitom překročil normu téměř dvojnásobně, což bych viděl tak na hranici zdravotní závadnosti,“ komentoval výsledky zástupce pražské laboratoře VZ lab, která rozbory prováděla.
Železo nemůže lidskému organismu uškodit, ve větší koncentraci se ale může projevit na chuti vody. Ani to, že analyzované vody jsou příliš měkké – jinými slovy obsahují málo vápníku a hořčíku – by nemělo zdravému člověku ublížit. V případě Dobré vody a Euroshopperu jsou ale hodnoty důležitých minerálů tak nízké, že se téměř blíží destilované vodě. Což už může být při dlouhodobé konzumaci problém, hlavně pro kardiaky.

Jak je možné, že nás firmy nechávají platit za něco, co je méně kvalitní než to, co má každý doma skoro zadarmo? „Na pitnou vodu mají české zákony a vyhlášky přísnější metr než na vody balené,“ vysvětluje doktor Šašek. A zatímco vodárny kontrolují vodu, kterou rozvádějí, nepřetržitě, kontroly balených vod probíhají jen tu a tam. „Od začátku roku jsme odebrali 34 vzorků balených vod. Tři z nich nevyhověly předpisům,“ říká Alena Komárková ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
Rozdíly jsou samozřejmě i v kvalitě vody z kohoutku. Rozhodující je, odkud ji vodárna čerpá. Vyhlášená je například voda na Pardubicku. „Některé vodárny tam jímají tak kvalitní podzemní vodu, že ji nemusejí ani dezinfikovat chlorem,“ říká Jaroslav Šašek. To, co jim teče z kohoutku, si pochvalují i lidé na Litoměřicku nebo Litvínovsku. Na chuť vody si naopak stěžují někteří Pražané. Dávno už přitom nemusí pít vodu z Vltavy, dnes je napájí přehrada Želivka a asi čtvrtina metropole má podzemní vodu z Káraného na soutoku Labe a Jizery.
V každé čtvrti to ale může být jinak. „Já kupuju rozhodně balené, doma mi teče odporná voda. Často je dokonce rezavá,“ svěřil se Karel Špaček, který bydlí ve Strašnicích.
Barva, chuť nebo zápach vody závisí na stavu potrubí, kterým voda do domu přitéká. Nespokojený nájemník si může na majitele domu nebo na vodárny stěžovat na místní hygienické stanici. Než tak ale udělá, měl by vždycky vodu nechat nejdřív odtéct. Kdo má na obsah svých trubek opravdu smůlu, může vzhled a chuť vody zlepšit filtrováním. I tak ho to vyjde levněji, než když bude pít balené vody.

Zanevřít na vodu z vodovodu nemusíte ani kvůli bílému zabarvení, které občas má. Nesvědčí to o vysokém obsahu chloru, jak si někteří myslí. Není to nic jiného než rozpuštěný vzduch, stačí tedy nechat vodu několik minut odstát.
Obavy z toho, že je naše voda moc chlorovaná, prý nejsou vůbec na místě. „Světová zdravotnická organizace stanovila limit pět miligramů na litr. U nás se ale voda chloruje jen 0,1 nebo 0,2 miligramy. Například ve Spojených státech se ta čísla pohybují o řád výš a Američané to berou jako garanci, že když voda smrdí po chloru, tak je v pořádku,“ říká odborník na hygienu vody.
Ve Spojených státech se přitom voda z vodovodu pije víc než u nás. V restauracích je to očividné – kromě těch běžných už balenou vodu ze svého nápojového lístku vyřazují i luxusnější podniky. Pro obyčejnou chodí k umyvadlu, perlivou vyrábějí pomocí starého dobrého sifonu. Ani v zemích západní Evropy nebudete za blázny, když si k večeři poručíte „obyčejnou“ vodu. Kdežto u nás by vás asi spíš než ze smyslu pro ekologii podezírali z chorobné lakoty.
Na posedlosti balenou vodou vydělávají její výrobci. Ti samozřejmě poptávku mocně sytí reklamou typu „síla mládí“ nebo „zdravější, krásnější, jako miss“.
Právě prodej vody roste na celém světě nejrychleji ze všech nápojů. Nejvíc balené vody se v Evropě vypije v Itálii – v roce 1999 činila spotřeba 155 litrů na osobu. Na opačném pólu stojí Irsko a Nizozemsko, kde lidé vystačí s 20 litry balených vod ročně. Češi jsou někde mezi – podle posledních údajů vypije každý z nás za rok průměrně 99 litrů.

Na informace o kvalitě vody ve veřejném vodovodu má právo každý, vodárny zveřejňují analýzy na internetu. U balené vody je jistota, co pijeme, rozhodně menší. Zákon sice ukládá, že na etiketě musí být druh vody a výrobce, na rozdíl od evropského spotřebitele ale nemá ten český v případě stolních a kojeneckých vod právo na informaci o složení
(u přírodních minerálních vod to je povinné i u nás). To je přitom velmi důležité, protože obsah minerálů rozhoduje o tom, jestli se voda hodí ke každodennímu pití. Vysoké hodnoty minerálů zatěžují naše ledviny, zvlášť škodlivý je vysoký obsah sodíku, který způsobuje vysoký krevní tlak.
Údaje na etiketě se také nemusí shodovat se skutečností obsaženou v lahvi. Podle zjištění časopisu pro spotřebitele TEST bývají odchylky značné. Netřeba v tom ani hledat záměr, stačí, že výrobci uvádějí výsledky třeba dva roky staré analýzy.
Plné PET lahve by měly být uložené pokud možno v chladu a tmě, to se ale s prostředím supermarketů poněkud vylučuje. Ještě horší je situace ve stáncích a menších obchodech, kde voda leží i měsíce, než se prodá. Tam už nejde jen o to, že se látky z umělé PET lahve mohou časem dostat do vody. Když se voda vystaví teplu a slunci, hrozí, že se v ní přemnoží mikrobi.

Voda balená v plastových lahvích představuje velkou zátěž pro životní prostředí. Čerpání vody narušuje přírodní prameny, hlučné kamiony, které vodu převážejí sem a tam, dokonce
z jednoho konce Evropy na druhý, ničí ovzduší. Velké náklady představuje také recyklace tisíců tun obalů (PET lahve tvoří 80 procent všech plastových odpadů).
Češi patří v Evropě spolu s Němci v třídění plastových obalů ke špičce, i tak ale odevzdají jen necelou polovinu prodaných PET lahví. Zbylých 28 tisíc tun ročně končí na skládkách, nebo je lidé pálí. Jedním ze způsobů, jimiž se státy snaží přimět své občany
k ekologičtějšímu chování, je zálohování PET lahví. Funguje například ve Skandinávii.
Zavedení záloh navrhl také ministr životního prostředí Martin Bursík. Za vratnou láhev by se podle něj platilo mezi třemi a pěti korunami, což odpovídá úrovni v západní Evropě (15 až 25 eurocentů). Reakce jsou zatím rozporné – ekologové jsou nadšení, výrobci nealkoholických nápojů se bojí, že „zdražením“ přijdou o zákazníky. Podle Bursíka se ale zálohový systém na ceně lahve neprojeví. „Když si dnes kupujete nápoj, platíte v jeho ceně i celý obal. Pokud se ale láhev třeba desetkrát otočí, budete při nákupu platit vlastně jenom desetinu její ceny,“ míní ministr.
To, že budeme pít z jedné lahve víckrát, považují někteří za nehygienické. Ohradilo se například Sdružení měst a obcí Plzeňska, podle kterého navíc vracení PET lahví odradí lidi od třídění ostatního plastového odpadu. Region Plzeňsko je přitom v třídění odpadu nejvzornější – ze 14 až 20 kilogramů plastového odpadu, který každý z nás ročně vyhodí, jich zrecykluje (správně posbírá tříděním) 8,5 kilo (celostátní průměr je 6 kilogramů). Teď starostové varují, že speciální popelnice, za které obce daly miliony korun, budou ležet ladem.
Nevyřešená je také otázka, kam s vrácenými lahvemi. Jen málokterý obchod pro ně má ve skladu dost místa. Automaty, do kterých by je lidé vkládali, by prý byly moc drahé – jeden přijde na půl milionu.
Recyklace navíc neřeší celý problém. U nás se PET obaly zpracovávají dvěma způsoby - Silon Planá nad Lužnicí z nich vyrábí izolační fólie a geotextilie, firma PTP z Jílového u Prahy přeměňuje staré lahve na nové. Zhruba polovina sebraných obalů putuje do zahraničí, zejména do Číny, kde z nich dělají levné polyesterové oblečení. Plasty prostě žijí dál a vyžadují další a další péči. I kdyby nás tedy Martin Bursík a jeho zálohy donutily víc třídit a recyklovat, je to stále jen dodatečné využití zbytků. Ideální je se bez odpadu obejít. Tedy nekupovat zbytečné obaly. Hurá ke kohoutkům!

Když už se bez balené vody neobejdeme, je dobré dodržovat některé zásady:

3 dobré rady

• Ke stálému pití (bez ohledu na věk a zdravotní stav) se hodí vody kojenecké a stolní. Přírodních minerálních vod (například Dobrá voda, Korunní, Mattoni, Magnesia) bychom neměli vypít více než 0,5 l za den, je dobré střídat jejich značky. Užitečné jsou v době veder, kdy vypotíme hodně minerálů.

• Přehánět bychom neměli ani konzumaci perlivých vod – mohou způsobit trávicí potíže a tzv. Roemheldův syndrom (bolesti na hrudníku připomínající infarkt), zvyšují tepovou frekvenci.

• Nepijte přímo z lahve, voda se tak může kontaminovat choroboplodnými zárodky. Načatá voda by se měla uchovávat v chladu a zkonzumovat do tří dnů.

Euroshopper pitná voda neperlivá
cena 5,50 Kč/1,5 litru
výrobce Ahold Czech Republic, Říčany u Prahy
zdroj a lokalita H4 a H10, Dolní Bukovsko, Jižní Čechy
tvrdost celková mmol/l 0,60 N DH 2-3,5
vápník mg/l 18,6 N MH min. 30
hořčík mg/l 3,2 N MH min. 10
železo mg/l < 0,04 MH 0,2
mangan mg/l 0,09 N MH 0,05
celková mineralizace mg/l 116
dusičnany mg/l 10,5 MH 50

Kohoutek
cena 0,06 Kč/1,5 litru
tvrdost celková mmol/l 1,41 N DH 2-3,5
vápník mg/l 44,4 MH min. 30
hořčík mg/l 7,4 N MH min. 10
železo mg/l 0,04
mangan mg/l < 0,02 MH 0,05
celková mineralizace mg/l 259
dusičnany mg/l 25,4 MH 50

Dobrá voda přírodní minerální voda nesycená
cena 9,90/1,5 litru
výrobce HBSW, a.s.
zdroj a lokalita Dobrá voda, Byňov
tvrdost celková mmol/l 0,52 N DH 2-3,5
vápník mg/l 7,0 N MH min. 30
hořčík mg/l 8,4 N MH min. 10
železo mg/l 0,22 N MH 0,2
mangan mg/l < 0,02 MH 0,05
celková mineralizace mg/l 145
dusičnany mg/l < 0,1 MH 50

Položky označené N neodpovídají vyhlášce pro pitnou vodu.
DH – doporučená hodnota, MH – mezní hodnota

1 AQUA BELLA Veselí nad Lužnicí, CHKO Třeboňsko
2 BONAQUA Luka, Piešťany, Slovensko
3 TOMA Adršpašsko-Teplické skály
4 AQUILA Kyselka
5 RAJEC Fačkov, Rajec, Slovensko
6 DOBRÁ VODA Byňov u Nových Hradů
7 ONDRÁŠOVKA Sedm Dvorů u Moravského Berouna
8 KARLOVARSKÁ KORUNNÍ Stráž nad Ohří
9 MATTONI Kyselka
10 MAGNESIA Mnichov
11 HANÁCKÁ PŘÍRODNÍ Horní Moštěnice u Přerova
12 PODĚBRADKA PŘÍRODNÍ Hořátev u Nymburka

Zdroj: Instinkt, 31.5.2007

Navazuje např. externí odkaz: Skončilo přechodné období vyhlášky pro balené vody

Jaké nesmyslné argumenty proti zálohování nápojových obalů používají naši lobbyisté se dozvíte na odkazech interního rozcestníku: O zálohách v Česku.

Celý u nás zavedený systém sběru do kontejnerů, pocházející z osmdesátých let minulého století je dnes už překonaný, což se u nás mezi Zelenými a hlavně politiky (včetně našich  europoslanců) vůbec neví. Motivovat ke třídění OBCE, jak to praktikujeme díky monopolní AOS Ekokom, a.s., je totiž nákladný nesmysl.Motivován musí být občan a to penězi, Nikoliv hesly, soutěžemi a výchovou dětí a mladé generace, ani zvyšováním počtu kontejnerů. To, oč tu jde, totiž není žádný ODPAD, ale komodita, se kterou se výnosně obchoduje. Kdo to neví, zaostává, jako mnozí představitelé Zelených.

Příspěvky na IP PETrecycling.cz v archivech:
Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001 > 2000