PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní:
"V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty.

Vondrouš: "Ať zmizí PET láhve z příkopů"

  *** Předpokladem nejdokonalejšího využití nápojových jednocestných PET lahví/Alu plechovek/skleněných lahví po spotřebě nápoje je jejich zálohování **** U PET lahví náročnou tzv. "B2B" recyklací, "ze starých lahví nové" **** Cyklus začíná automatizovaným odběrem obalů RVM automaty s NIR čidly, u nás dobře známými pro odběr pivních lahví **** Při souběžném odběru zálohovaných nádob (a vrácení zálohy) dojde na jediném automatu RVM k dokonalému roztřídění podle typu materiálu, barvy (PET/sklo), zmenšení objemu (posekáním/podrcením u skla) a oddělenému uložení každé z frakcí do malých přepravních kontejnerů **** Těch může být až sedm - na 3 barvy u PET, 2 u skla, 2 u plechovek (Alu, ocel) **** Takto získané druhotné suroviny jsou převáženy do meziskladů, či přímo do recyklačních závodů **** U PET lahví na recyklací buď jen na prané PET vločky/regranulát, nebo až na krystalický PET potravinářské kvality, z něj event. až na předlisky lahví **** Prvý krok (zpětný odběr) je ale věcí obchodních řetězců - nikoliv obcí, jako dosud **** Řetězce jsou svým "megaprodejem" největším zdrojem, u PET vykazuje tržní podíl obalů přes 92% **** Jen za PET láhve jim zaplatíme (v ceně nápoje) ročně částku zhruba 7 miliard Kč **** Měli by mít proto, též z mnoha dalších důvodů, zákonem uloženu zodpovědnost za následné využití nápojových obalů **** Ne exportem, ale umožněním RECYKLACE V UZAVŘENÉM CYKLU V ČR **** Na "zodpovědnost obchodu" přišli Švýcaři - viz PETFLASH 27/2002, str.2 **** Aplikaci záloh tam ale (jako jinde) nejvíce brání z tzv. "BIG 4" právě Coca Cola Beverages AG **** Podle šéfa švýcarské CCB AG Baerlochera "Záloha přináší pouze problémy, neřeší ale žádné!" **** Totéž teď papouškují mnozí naši experti **** Zálohy jsou prý DISKRIMINAČNÍ **** Diskriminace to je, ale SPOTŘEBITELŮ, OBCÍ a STÁTU ****

Ministerstvo životního prostředí zatím návrh systému, jak zálohovat nápojové obaly, nedokončilo.

V českých médiích se v současné době objevují informace o tom, jak by měl v tuzemsku fungovat způsob zálohování obalů na nápoje (viz Ekonom č. 40/2007). (moje pozn.: na tomto PETRECYCLING.CZ jej najdete rovněž, pod názvem Bursíkovy vratné láhve).

Připravuje ho Ministerstvo životního prostředí. Prezentovat a oponovat náklady zálohového systému je podle zástupců ministerstva poněkud absurdní. Taková snaha je podobná pokusu spočítat náklady na stavbu domu ve chvíli, kdy ještě neznáte jeho půdorys a počet podlaží. Návrh zálohového systému na nápojové obaly není dokončen, žádnou jeho konkrétní podobu resort životního prostředí ještě k diskusi nepředstavil: dosud nepadlo definitivní rozhodnutí, jakých typů obalů se zálohování bude týkat a jaké vlastnosti bude systém mít. Zda se Česko vydá cestou nákladnějšího německého modelu, lacinějšího skandinávského či nejlevnější cestou postupných kroků jako v Estonsku, kde začali téměř bez automatů a technologie dokupují postupně. Rozdíly v nákladech mezi těmito variantami jsou zásadní.

PŘÍJMY A VÝDAJE

V ekonomických debatách se často argumentuje studií společnosti Ireas. Ta ovšem obsahuje řadu chyb. Například podle závěrů této studie je u nás 1500 hypermarketů, ve skutečnosti jich loni bylo 219, supermarketů vidí Ireas 7500, realita: 724 (1170 včetně diskontů). Z toho Ireasu vychází údajná potřeba až 12 000 automatů na odběr zálohovaných lahví. Pro srovnání, na Slovensku tamní Svaz obchodu ve svých vlastních studiích kalkuloval s 536 automaty. Švédsko, počtem obyvatel prakticky stejně velké jako Česko, vystačí s 6000 automaty.

Studie ale hlavně nepočítá s příjmy systému, kalkuluje pouze s výdaji. Pokud bychom takto přistupovali třeba k analýze efektivity obchodů, vyšel by supermarket jako naprostý ekonomický nesmysl ve srovnání s malými obchody - jeho provozní i investiční náklady jsou nesrovnatelně vyšší. Zálohování má jistě o něco vyšší náklady, ale také příjmy - především díky tzv. nevyžádaným zálohám. Vždy se najde malá část spotřebitelů (může se pohybovat mezi 5-20 %), která prostě obaly do obchodu nevrátí. Záloha pak zůstává v systému a pomáhá jej samofinancovat. O to méně musí přispívat průmysl a o to méně se náklady promítnou do konečné ceny pro spotřebitele.

Těžko na světě najdeme zálohový systém, který by zvýšil ceny nápojů tak, jak straší někteří naši výrobci. Například v Norsku se zálohování promítá v konečné ceně výrobku 0,1-2 %. Ve Švédsku zase bylo v případě nápojových plechovek navýšení nulové - systém se samofinancuje úplně z nevyžádaných záloh a prodeje sebrané druhotné suroviny. Nápojový průmysl tedy plní zákonem uložené vyšší recyklační kvóty, aniž by se na nákladech musel výrazněji podílet. S kouzlením s čísly ve studii Ireasu, který straší sedmiprocentním zdražením nápojů, ovšem nemá realita nic společného.

Obavy výrobců nápojů ze snížení odbytu, a tedy i produkce a zaměstnanosti, jsou zcela liché - a opět se lze podívat na zkušenosti ze zahraničí. Ve Skandinávii nedošlo k žádnému snížení nákupu, v Německu bylo počáteční mírné snížení způsobeno nedostatečnou přípravou ze strany průmyslu, vzápětí se trend obrátil.

VE ŠVÉDSKU TO FUNGUJE UŽ DVACET LET

Zaměstnanost díky zálohování standardně o něco vzroste. Samozřejmě to přinese určitou změnu ve struktuře pracovních míst, nově vytvořených bude ale jistě více než zrušených. Stalo se to dosud ve většině zemí, kde zálohový systém zavedli, není důvod, aby tomu v Česku bylo jinak.

Také často používané tvrzení o údajných námitkách a výhradách Evropské komise vůči zálohování je mylné. Ve skutečnosti oponenti zálohování v Německu prohráli téměř všechny soudní spory. Evropská komise i soudy, které šetřily tento spor, uvedly, že zálohování samotné není v rozporu s principem volného trhu. Zálohování jednorázových nápojových obalů funguje ve Švédsku přes dvacet let, kratší dobu i v dalších zemích Evropské unie a Evropská komise proti tomu nikdy žádné výhrady neměla.

OBCHODY KRACHOVAT NEBUDOU

Nikdo také nenavrhuje, aby měli obchodníci povinnost si pro odběr použitých obalů pořídit nákladné automaty. Ať už jde o malé obchody nebo supermarkety. Je výhradně věcí svobodného rozhodnutí obchodníka, zda se mu investice do automatu vyplatí nebo se obejde výhodněji bez něj. Malým obchodníkům se nepochybně vyplatí manuální odběr. V zálohujících státech většinu obalů vracejí spotřebitelé do velkých obchodních řetězců (v Norsku například 85 %). Nikde na světě neexistuje doložitelný případ obchodu, který by zkrachoval kvůli zálohování. V ČR dnes naopak zaniká množství malých obchodů z úplně jiných důvodů - pod tlakem ekonomické síly řetězců.

Plán odpadového hospodářství ČR ukládá dosažení recyklace poloviny komunálních odpadů do roku 2010. Od tohoto cíle jsme nyní příliš daleko. Ministerstvo životního prostředí navrhne v zákoně o odpadech opatření pro jednotlivé součásti komunálního odpadu. Nemůžeme přitom vynechat ani oblast nápojových obalů. I zde chceme nasadit vysoké recyklační cíle, zachránit cenné suroviny a zároveň zásadně snížit znečišťování volné krajiny. Zkušenosti a data ze světa ukazují, že doplnění stávajícího tříděného sběru o zálohový systém na jednorázové nápojové obaly je nejefektivnější cesta ke splnění těchto cílů. Tvrzení, že by to bylo možné pouze rozvojem současného systému dobrovolného třídění, bohužel nikdo nedokázal hodnověrně doložit.

Jako nejúčinnější způsob sběru surovin pro recyklaci vychází ve srovnání zálohový systém. Vysbírá v průměru 80-95 % nápojových obalů. Dobrovolné třídění se už zhruba polovinou sebraných PET lahví bohužel dostalo pravděpodobně k horní hranici svých možností. Zálohový systém výrazně snižuje znečištění krajiny pohozenými odpadky. Nápojové obaly tvoří často největší podíl z těchto odpadků, které se povalují v příkopech, lesích a na ulicích měst. V USA analýzy opakovaně ukázaly, že nápojové obaly tvoří 20-60 % odpadků v přírodě.

PŘÍPRAVA ZÁKONŮ FINIŠUJE

Ministerstvo právě dokončuje odpadový zákon a pracuje na odborných podkladech, na jejichž základě bude moci představit konkrétní návrh zákona o obalech včetně základních parametrů zálohového systému. Oba návrhy budou postupně zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí, aby k nim mohla být rozsáhlá veřejná debata. Nynější systém tříděného sběru považují představitelé ministerstva za úspěšný. Resort životního prostředí ho chce zkvalitnit, více podpořit a rozšířit o třídění bioodpadu a nápojových kartonů. Dohlédne také na naplňování zákona tak, aby převedení PET lahví do zálohového systému neohrozilo tříděný sběr. Tuto obavu ovšem vyvrací sama společnost Ekokom - potvrdila, že případné výpadky příjmů obcím dorovná tak, aby tříděný sběr úspěšně fungoval. Kombinace obou systémů se jeví jako vhodný nástroj pro dosažení cílů.

Je naprosto legitimní, že výrobci hájí svůj zájem na co nejnižších nákladech. Ministerstvo životního prostředí naopak přirozeně usiluje o maximální zvýšení recyklace, o vyčištění přírody a silničních příkopů od pohozených odpadků a o uchránění našeho zdraví před jedovatým kouřem vznikajícím ze spalování PET lahví v domácích topeništích.

Srovnání míry recyklace nápojových obalů

Zdroje

AUTOR: Mgr. DANIEL VONDROUŠ - vedoucí poradců ministra životního prostředí

Vedoucí poradců ministra životního prostředí Mgr. Daniel Vondrouš sice píše, stejně jako mnozí redaktoři, pet lahve malými písmeny, což je hrubá chyba, protože - jak známo, jedině správné je psát PET láhve - to je totiž mezinárodně zavedené označení pro tento druh polymeru. S malými písmeny "pet" (= spisovný anglický výraz, jak se vzdělanci dozví ze slovníku) by to mohla být ta jedině láhev s dudlíkem pro domácí mazlíčky, včetně malých goril v ZOO.

Vondrouš napřed pozvedl ze židlí celou odbornou veřejnost svým vyjádřením, že se zálohováním sleduje rovněž opětné zavedení opakovaně používaných VRATNÝCH PET lahví (což je staré známé přání českých naivních environmentalistů z Hnutí Duha - jehož byl/je? dlouholetým členem a funkcionářem).

Tím se ovšem dopustil nejen neznalosti situace, technologického vývoje a jeho ekologických aspektů, ale především poškodil svého ministra RNDr. Martina Bursíka, kterému celá lobby českých odpůrců záloh začala málem usilovat o život, neřkuli o politickou kariéru. Detaily najde zájemce na rozcestníku v levém sloupci podmenu, pojednávajícím O zálohách v Česku. Obdobně nad ním o Zálohách na Slovensku, stejně jako v  Německu.

Dnes uveřejněný článek už je velkým pokrokem, i když bych už konečně rád viděl seriózní údaje o míře návratnosti nápojových PET obalů v Česku.

Stejně tak Vondrouš vynechal PET láhve, které jsou ve velkých městech (mimo příkopů) hojně zastoupeny rovněž v pouličních odpadkových koších - a odtud končí přímo jako vynikající palivo v našich velkoměstských spalovnách. Takže nejsou spalovány pouze v domácnostech.

Krom toho musím zdůraznit, že naprosto mylné je tvrzení o nějakém samofinancování systému  z nevyžádaných záloh.