|
|
|
|
Vzhledem k obrovskému nárůstu nápojových PET lahví na
trhu vzrůstá zájem
o jejich recyklaci nejen u nás, ale v celém světě. Většinou ale používáme
nesprávnou terminologii. Sběru PET lahví říkáme "recyklace," což sice
krásně zní, ale neodpovídá to vůbec skutečnosti.
Upozorňuji, že
jde o výlučně o nápojové PET láhve, nejedná se tedy o PET
láhve od octa, jedlých olejů, tekutých mycích prostředků, kosmetiky,
léčiv, motorových olejů atd., jak vyplývá z názvu. Tyto tzv. technické PET
láhve musí být
sbírány odděleně, jako směsné PLASTY, protože obsah láhve PET
"kontaminuje."
Recyklace nápojových PET obalů není vůbec
jednoduchá, jak si mnozí myslí. Svou náročností se značně liší od recyklace jiných plastů,
a zvláště od druhově jiných obalových plastů.
Je logické, že srovnávat nápojový PET obal (většinou jde o láhev
objemu 1,5 litru o hmotnosti kolem 42 g) s hmotnostně nesrovnatelnou a druhově
odlišnou plastovou nákupní taškou, kelímkem od pomazánky, jogurtu nebo mikrotenovou fólií je nesmysl,
přesto stále mícháme tyto obalové plasty dohromady a sbíráme "směsný plast". Směs je mnohdy znečištěna
neplastovými příměsemi. Přitom nápojovou PET láhev pozná u nás i malé dítě i bez označování trojúhelníky s kódovým číslem a panáčky.
Nevábný mix směsných plastů (v letních měsících navíc mnohdy zapáchající) vyžaduje přesné,
většinou ruční roztřídění podle druhu obalových plastů, což je velmi nákladné.
Současný náhled na tuto problematiku nebere tyto skutečnosti asi v potaz (viz plány odpadového hospodářství - POH),
což znamená velkou nehospodárnost, nejen na straně spotřebitele, ale i třídírny a dokonce státu. Aby byla aplikace recyklace PET a metody B2B - t.j. úplné recyklace ze starých lahví na nové (v uzavřeném cyklu) nejen ekologická, ale i ekonomická (cca 20%
- 30% úspora nákladů oproti použití nové primární suroviny), je třeba uvažovat mimo jiné především s těmito faktory:
Zajištění zdroje druhotné suroviny:
- s ohledem na charakter druhotné suroviny
by její zdroj měl existovat co nejblíže všeho dalšího
zpracování, výchozím tříděním počínaje, přes maximální
zmenšení objemu (lisování do balíků/posekání na frakci 10/12 mm), čištění
praním za mokra na čisté vločky až po finální B2B
recyklaci,
- to, kde vzniká největší zdroj této cenné
suroviny, je dáno primárně velikostí spotřeby nápojů balených v PET, logicky
proto v místech největší akumulace spotřebitelů, tedy především ve velkých
městech,
- "místo" je určeno dále tím, kde spotřebitel v současnosti nápoje
hlavně nakupuje - jsou to obchodní řetězce hypermarketů, s jejich
prodejem přes 90% nápojů, balených v PET, nikoliv drobní prodejci,
- předpoklad maximální návratnosti druhotné
PET suroviny (lahví po spotřebě) k využití je tedy právě zde,
- to vyžaduje spoluúčast spotřebitele
ale i prodejce v tom, že PET láhve po spotřebě nápoje přinese spotřebitel zpět do místa jejich maximálního
prodeje, v souladu se zásadou odpovědnosti prodejce za "odpad", t.j. zase do hypermarketu,
- tato spoluúčast spotřebitele musí být vyvolána
jeho motivací a tou může být pouze zálohování nevratné PET láhve,
- vracení zálohy spotřebiteli je dnes již v
těchto prodejních centrech možné pomocí RVM automatů (viz rubriku
RETURN v menu),
- s ohledem na ročně vyprodukovaný objem
PET obalů je třeba vycházet v ČR v roce 2001 z cca 40 kt (tedy
kolem 1 miliardy lahví) - který ovšem ročně narůstá, v roce 2003 se jednalo o 60 kt - a
rovněž z předpokládané návratnosti,
odvislé od způsobu sběru, tedy od legislativních rozhodnutí vlády
(novelizace obalového zákona 477/2001). Pro prvé období po zavedení záloh s cca
80%. Současné dobrovolné systémy sběru naopak zachytí
pouze kolem 20% PET lahví, dodaných trhem spotřebitelům.
Požadovaná čistota druhotné suroviny:
- v každém případě musí být druhově i barevně jednotná
(pouze PET), bez příměsí dalších druhů obalových plastů. Získávání PET ze směsných plastů tříděním, ať již manuálním, nebo třídícími opto-elektrickými automatickými zařízeními nezajišťuje kvalitní
surovinu, zvyšuje podstatně náklady na pracovní sílu či investiční náklady
- rovněž mechanické znečištění
(prach, cizí komponenty) musí být co nejnižší, s ohledem na opotřebení
technologických linek jejich silně abrasivním účinkem
- neplastová příměs (etiketa) by
měla být co nejmenší, její vyšší podíl snižuje podíl PET suroviny
- nežádoucí jsou proto co největší nálepky, sledující plošné
využití nálepky pro bombastickou reklamu, propagaci různých
soutěží o milionářskou výhru, stejně tak barva PET (souhrnně tzv. design
láhve) a pod.
- použité potiskové barvy na etiketě
nesmí být v průběhu úpravnického postupu rozpustné a
- PET obaly od octa, detergentů a olejů (což
nejsou nápojové obaly) se do sběru nesmí dostat.
Vstupní surovina pro B2B proces:
- surovina k recyklaci PET procesem B2B
musí být roztříděna podle barev, posekaná a praním a rozdružením (podle specifické
hmotnosti) zbavená nečistot, etiket, zátek (tzv. clean PET flakes)
- k jejímu zajištění (jde vlastně o
meziprodukt) je tedy třeba běžná linka pro mokrý způsob úpravy,
která obvykle není součástí dodávky B2B linky. Dodavatelé si ji zpravidla
zajišťují sami jako subdodávku od jiných firem.
Náklady na přepravu druhotné suroviny a
meziproduktu:
- přepravní vzdálenosti z
místa sběru / odběru zpětným automatem do místa přetřídění / vlastní úpravnické linky pro mokrý způsob a do vlastní B2B
recyklace musí být co možná nejkratší a to nejen
z ekonomických, ale i ekologických důvodů (spotřeba pohonných hmot, vznik emisí, opotřebení
dopravních prostředků atd.),
- logistika má proto na efektivitu recyklace
velký a rozhodující vliv, jak se ukázalo například ve Švýcarsku. Zde i přes jejich téměř dokonalý systém sběru,
zajišťující v současnosti 74% návratnost se snaží o vyšší efektivitu systému ("zurück wo gekauft"), hlavně nevhodným zvyšováním počtu
sběrných nádob. Obdobně je tomu i jinde, např. v USA (tzv. "Bill States" se zálohováním nevratných PET lahví a zbytek států Unie,
kde z důvodu nákladů na transport a sběrné systémy (New York) se od nich ustoupilo.
Legislativní předpoklady:
- druhotná PET surovina nemůže být obalovým
odpadem, jak je tomu dosud,
- starost o její využití nemůže být delegována na obce,
to je v jistém rozporu se zásadou odpovědnosti v EU,
- pokud není PET láhev zálohována, je
její cena zahrnuta do ceny nápoje a proto rovněž nemůže být
majetkem obce, zaplatil ji spotřebitel (a jde jen za obal o miliardy),
- z výše uvedených důvodů nejsou vhodné dosavadní "dobrovolné" systémy sběru (kontejnery, tzv.
Drop-off Locations, ani sběrné pytle, tzv. Kerbside, též Curbsite
Collection), převážně dosud používané, které zajišťují návratnost PET suroviny
nejvýše kolem 20-30%. To by sice stačilo ČR na splnění novelizovaného požadavku
druhového využití na "plasty" v ES (všechny plasty ve výši 21,5%), ale odporuje to samotným zásadám ve Směrnici
94/62 EC, která jasně definovala zásadu odpovědnosti za využití ze
strany samotných prodejců, výrobců a dovozců. Tato zásada, aplikovaná
ve Vyhlášce o nápojových obalech ve Švýcarsku a zavedení
dobře organizovaného sběru, umožnila dosažení návratnosti PET kolem 75%,
- recyklaci PET na dobré ekonomické a ekologické
úrovni je možno zajistit nikoliv zákonem o obalových odpadech, ale zákonem
o nápojových obalech, mezi něž nápojové PET obaly (spolu s plechovkami a sklem) patří,
- obdobně jako v 11 státech USA, 7 provinciích Kanady, ŠVédsku, Norsku, Finsku, Dánsku, Estonsku, Izraeli a Německu by proto mělo být i u nás urychleně zavedeno zálohování zákonem o nápojových obalech, v souladu se
strategií udržitelného rozvoje a prioritami EU, odpovědností za využití a recyklaci.
Velikost recyklační jednotky:
- podle zahraničních zkušeností je k dosažení
efektivity recyklace B2B třeba uvažovat s kapacitou recyklační
jednotky kolem 1000 kg/hod a více, s využitím v 3-směnném
provozu, s dostatkem zásoby použitelné druhotné suroviny pro kontinuální
bezproblémový provoz. To odvisí primárně opět od legislativní
úpravy, zajišťující maximální návratnost PET obalu, efektivní systém sběru, efektivní transport a
geograficky vhodné umístění závodu co nejblíže největším zdrojům,
- hodnota technologického zařízení
představuje (podle údajů z roku 2001) pro linku na praní řádově 900.000 EUR, zhruba jsou třeba 2 linky na praní pro
jednu B2B linku, její cena se pohybuje v řádu
3,500.000 EUR. Je možné, že ceny se v současnosti již snížily. Doporučuji
obracet se přímo na výrobce linek. Kontakty jsou uvedeny, nebo je lze
snadno na WWW vyhledat.
Abych usnadnil zájemcům vyhledání odpovídajících informací, odkazuji na překlady,
umístěné na severu PETrecycling CZ. Na každé cizojazyčné stránce je většinou odkaz na originál:
Výrobci recyklačních linek b2b:
Všichni přední
výrobci recyklačních,
rovněž B2B linek, s odkazy na
jejich webové servery
Navazující články s touto
problematikou na PETrecycling.cz:
Příspěvky z archivů sekce
Nové/News:
2009
>
2008
>
2007 >
2006 >
2005 >
2004 >
2003 >
2002 >
2001 >
2000
Archives in
files section: 2009
>
2008
>
2007
>
2006
>
2005
>
2004
>
2003
>
2002
>
2001
Edited: 26.05.2006
Updated:
07.02.2010 05:04
|
Archiv 2006
