"Náhrada může zvýšit emise skleníkových plynů na skládkách, některé k dekompozici vyžadují vyšší teploty a jiné typy ve Velké Británii vůbec nelze recyklovat" uvádí redaktor pro životní prostředí John Vidal.

Trh bioplastů na bázi kukuřice, cukrové třtiny, pšenice a dalších druhů obilovin zaznamenává roční nárůst mezi 20 až 30 procenty. Vysoké nároky na osevní plochy pro jejich pěstění rovněž přispívají ke  globální potravinové krizi.

I přes vědecké pochyby dělají výrobci reklamu terminologií jako  "trvale udržitelný", "biologicky odbouratelný", "kompostovatelný" a "recyklovatelný". Dokonce věří, že bioplasty ve srovnání s konvenčními plasty na bázi ropy povedou k úsporám dioxidu uhlíku mezi 30 až 80 procenty. Kromě toho je jim přisuzována prodloužená trvanlivost balených potravin.

Nároky a skutečnost se však velmi rozcházejí. Dotazovaní zástupci odvětví na odborném veletrhu Interpack v Düsseldorfu nemohli dokumentovat, kde a ve kterých kompostárnách se bioplasty využívají. Jedna podnikatelka uvedla dokonce jako možný způsob likvidace termické využití - což není nic jiného, než spalování.

Mezinárodní tým vědců, vedený nizozemským nositelem Nobelovy ceny za chemii Paul Crutzenem prokázal, že  využití rostlin k jejich výrobě poškozuje ve vysokém stupni klima.

Díky silnému hnojení dostává se do atmosféry nebezpečný oxid dusíku (N2O). Část tohoto skleníkového plynu se chemickými reakcemi přemění na rajský plyn - což je více jak 300 krát silněji působící skleníkový plyn než CO2. Zatímco pro surovinu k výrobě bioplastů, tj. kyselinu poly-mléčnou (Polyactic Acid, PLA) se dosud uvádělo velké množství rozdílných možností odbourání, britský časopis The Guardian nyní zjistil, že PLA se dá odbourat a kompostovat pouze v několika anaerobních kompostárnách, které v Británii existují.

Tyto metody však nelze použít pro obalové materiály. Pokud se PLA dostane ve velkých množstvích do britských recyklačních závodů, znečistí vstupní surovinu a další typy recyklovatelných plastů budou neprodejné.

Experti ve Velké Británii se obávají, že nová generace biologicky odbouratelných plastů skončí na skládkách, kde se rozloží bez přístupu kyslíku. Přitom se bude tvořit skleníkový plyn methan, který je 23 krát škodlivější pro životní prostředí, než CO2. Správní národní výbor při vládě US "Oceány a atmosféra"  informoval o silném nárůstu emisí metanu v celém světě, k němuž došlo v minulém roce.

"Biologicky odbouratelné stále ještě neznamená, že je to dobré. Když se to dostane na skládku, uvolňují se plyny metanu. Přitom je jich zachyceno pouze nepatrné procento", vysvětluje Peter Skelton z organizace WRAP, britskou vládou financovaného akčního programu pro odpady a zdroje.

"Lidé věří, že všechno, co je deklarováno jako biologicky odbouratelné, je dobré a vše, co není biologicky odbouratelné, je samo sebou špatné. Nic víc nevidí", komentuje Chris Goodall, analytik pro životní prostředí a autor knihy  "How to Live a Low-carbon Lifestyle". Zkusil zkompostovat  "biologicky a po domácky odbouratelnými" odnosné tašky. "Vůbec to nefungovalo. Jde to pouze tehdy, když se hromada kompostu sama extrémně zahřeje, a přesto ještě zůstanou zbytky."

Detailněji z The Guardian v příspěvku z 26.04.2008: 'Sustainable' bio-plastic can damage the environment. Zde najdete k problematice řadu dalších souvisejících externích odkazů.

Na PETrecycling.cz je tématu věnována velká pozornost na: Nové dilema - BIOPLASTY

Příspěvky na IP PETrecycling.cz v archivech:
Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001 > 2000