PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní: "V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování
a zpětný odběr moderními odběrními automaty."

Francie u evropských institucí lobbuje za "začlenění uhlíku"

** Předpokladem nejdokonalejšího využití nápojových jednocestných PET lahví/Alu plechovek/skleněných lahví po spotřebě nápoje je jejich zálohování ** U PET lahví náročnou tzv. "B2B" recyklací, "ze starých lahví nové" ** Cyklus začíná automatizovaným odběrem obalů RVM automaty s NIR čidly, u nás dobře známými pro odběr pivních lahví ** Při souběžném odběru zálohovaných nádob (a vrácení zálohy) dojde na jediném automatu RVM k dokonalému roztřídění podle typu materiálu, barvy (PET/sklo), zmenšení objemu (posekáním/podrcením u skla) a oddělenému uložení každé z frakcí do malých přepravních kontejnerů ** Těch může být až sedm - na 3 barvy u PET, 2 u skla, 2 u plechovek (Alu, ocel) ** Takto získané druhotné suroviny jsou převáženy do meziskladů, či přímo do recyklačních závodů ** U PET lahví na recyklací buď jen na prané PET vločky/regranulát, nebo až na PET potravinářské kvality, z něj event. až na předlisky lahví ** Prvý krok (zpětný odběr) je ale věcí obchodních řetězců - nikoliv obcí, jako dosud ** Řetězce jsou svým "megaprodejem" největším zdrojem, u PET vykazuje tržní podíl obalů přes 92% ** Jen za PET láhve jim zaplatíme (v ceně nápoje) ročně částku zhruba 8 miliard Kč ** Měli by mít proto, též z mnoha dalších důvodů, zákonem uloženu zodpovědnost za následné využití nápojových obalů ** Ne exportem, ale umožněním RECYKLACE V UZAVŘENÉM CYKLU V ČR ** Na "zodpovědnost obchodu" přišli Švýcaři ** Aplikaci záloh tam ale (jako jinde) nejvíce brání z tzv. "BIG 4" právě Coca Cola Beverages AG ** Podle šéfa švýcarské CCB AG Baerlochera "Záloha přináší pouze problémy, neřeší ale žádné!" ** Totéž teď papouškují mnozí naši experti ** Zálohy jsou prý DISKRIMINAČNÍ ** Diskriminace to je, ale SPOTŘEBITELŮ, OBCÍ a STÁTU **

Boj francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho za zavedení celoevropského cla na zboží dovážené ze zemí, které oproti Evropě své průmyslové podniky nenutí snižovat emise skleníkových plynů, nabírá konkrétní obrysy. Clo by podle představ Francouzů měly platit pouze ty země a průmyslová odvětví, které by odmítly zavádění nízkoemisních technologií.

V rámci chystaného plánu na zavedení tzv. "mechanismu pro začlenění uhlíku" by si dovozci zboží ze zemí, kde neplatí tak přísná emisní legislativa jako v Evropě, museli na evropském trhu s uhlíkem (ETS) kupovat emisní povolenky.

Francouzští diplomaté tvrdí, že by se mechanismus měl spustit pouze v nejkrajnějším případě a sloužit by měl hlavně jako prostředek jak země jako Čínu, Indii nebo Brazílii přimět k návratu za jednací stůl poté, co mezinárodní klimatické rozhovory skončily vloni v Kodani patem.

V dokumentu vydaném Stálým zastoupením Francie při EU v Bruselu se píše, že cílem mechanismu je ochránit stávající konkurenční podmínky v takových odvětvích jako je například výroba oceli.

"Technicky vzato o clo nepůjde," dočteme se dále. Na důkaz, že nejde o žádný protekcionismus Paříž navrhuje, aby vybrané peníze putovaly do zvláštního fondu, z kterého by se financovaly investice do nízkoemisních technologií v rozvojových zemích. Na chudé africké státy by se navrhovaný mechanismus nevztahoval.

Francie bojuje za uhlíkové clo

Obavy z ohrožení konkurenceschopnosti některých průmyslových odvětví a možného přesunu výroby do zemí s méně přísnými emisními standardy vedly Evropskou unii k přijetí rozsáhlých výjimek z evropského systému obchodování s emisními povolenkami po roce 2013.

Podle francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho to ale nestačí. Unie by prý měla přijmout ještě další záruky v podobě uhlíkového cla. Evropská komise a většina evropských států se ale k podobným návrhům staví odmítavě v obavě, že by mohly vyústit v obchodní války s hlavními obchodními partnery (EurActiv 14.9.2010).

Francie se ale nevzdává – počet těch, kteří se přiklánějí na její stranu prý v Evropě postupně roste. Faktem ovšem zůstává, že otevřeně zatím návrh podpořila pouze Itálie.

Tlak sílí

Evropská komise má 27. května představit výsledky studie, v níž zhodnotí, jaký dopad by na evropskou ekonomiku mělo zpřísnění emisního cíle pro rok 2020 z 20 na 30 %. A Francie v naději, že se jí v tomto kontextu podaří o nutnosti uhlíkového cla přesvědčit nepřesvědčené začíná stupňovat svůj tlak.

Francouzští diplomaté v těchto dnech obíhají úředníky Evropské komise a vysvětlují jim, proč jejich návrh nelze označit za protekcionismus. Nemají to ale rozhodně jednoduché. Proti clu se ostře staví generální ředitelství podřízené komisaři pro obchod Karlu de Guchtovi, které se obává, že by takový krok vedl k rozpoutání obchodní války s Čínou, a podobné výhrady k němu má
i komisařka pro klimatické změny Connie Hedegaard.

Za uhlíkové clo lobbují francouzští představitelé i v Radě ministrů (kde, jak již bylo řečeno, stojí na jejich straně zatím pouze Italové). Svého koně má Francie také v Evropském parlamentu v podobě poslankyně Françoise Grossetête, která je blízká Nicolasi Sarkozymu.

Francouzi se mohou spolehnout také na podporu evropské ocelářské asociace Eurofer, která s dodatečnými opatřeními k emisními povolenkám v rámci EU-ETS zdarma souhlasí za předpokladu, že se "druhému z jmenovaných opatření nepodaří obnovit rovné podmínky na světovém trhu".

Motivace pro Čínu?

Hlavním argumentem, proč nějaký "mechanismus pro začlenění uhlíku" zavádět, je neúspěch dosavadní vyjednávací strategie Evropské unie, říkají francouzští představitelé. Jít všem ostatním příkladem a jednostranně snižovat své emise skleníkových plynů evidentně nezabralo a země jako Čína Evropu nenásledují.

A co je podle diplomatů ještě horší, pokud bude Evropská unie snižovat emise jednostranně, budou z toho země jako Čína navíc profitovat, neboť její výrobky budou komparativně levnější než evropské.

"Půjdeme-li o krok zpátky, dá se říci, že EU sehrála proti své vůli negativní roli. Všem těmto zemím totiž implicitně řekla, že pokud se na dohodě nebudou podílet a pokud nebudou své emise dostatečně snižovat, získají za to lepší přístup na evropské trhy a investice vyplývající z masivního přesunu průmyslové výroby," říká jeden z diplomatů.

Podle francouzských představ by země jako Čína nebo Indie dostaly nabídku partnerství, která by pokrývala určitá průmyslová odvětví (výrobu oceli, hliníku a cementu), u nichž lze po roce 2013 v souvislosti se zpřísněním EU-ETS počítat s tvrdší konkurencí.

Ti, kteří nabídku využijí, by získali přístup k nízkoemisním technologiím a výjimku z ETS. Ostatní by museli zaplatit za ekvivalentní množství povolenek. Mechanismus by se mohl vztahovat jak na celé země, tak na jednotlivá odvětví.

Podle diplomatů by taková opatření mohla Čínu motivovat k podpisu nové klimatické dohody.

Jednotná sazba

Otázku, jak vypočítat emise obsažené v konkrétním výrobku, se autoři návrhu rozhodli použitím jednotné sazby, která by byla odvozena z průměrných emisí v Evropě, píše se v dokumentu francouzského Zastoupení.

Dovozci by si podle jeho představ museli koupit povolenky, jejichž hodnota by odpovídala rozdílu mezi průměrnými emisemi v EU
a evropským cílem. Jinými slovy – množství povolenek, za něž by dovozce musel zaplatit, by se rovnalo množství, které by si
k výrobě srovnatelného výrobku musel koupit průměrný evropský výrobce.

Dopady na hospodářskou soutěž by takto podle tvůrců návrhu byly nulové, neboť rozdíl mezi cenou dováženého zboží a zboží vyrobeného v EU by zůstal zachován.

Ceny by obecně vzrostly

Diplomaté připouštějí, že ceny průmyslových výrobků by zavedením mechanismu obecně vzrostly. Říkají ale, že právě to je smyslem celého systému oceňování uhlíku.

"Pokud se po zavedení mechanismu dá očekávat nárůst ceny dovážených výrobků, jde přeci pouze o cenový signál, který se Evropská unie snaží podporovat prostřednictvím upraveného ETS, a který by se tím rozšířil na veškeré zboží, které se v Evropské unii spotřebuje," píše se v textu dále.

"Bylo by paradoxem, kdyby dovážené zboží uniklo cenovému signálu, který je základním kamenem evropské klimatické politiky."