Ing. Jiří Nezval
Nápojové PET láhve: historie a současnost jejich využití recyklací

HOME ARCHIV 2004 03.10.2004 Nápojové PET láhve: historie a současnost jejich využití recyklací
 

Závěr ze studie ifeu: "Nelze se dále spoléhat na zjednodušené pravidlo vratná před nevratnou, ale kontrolovat účinky na životní prostředí různých systémů detailními analýzami a vzájemně pravidla korigovat jednotlivými rozhodnutími

Na mnoha oficiálních místech ve světě a v myslích ekologických aktivistů přetrvává dosud dělení nápojových obalů (a především PET lahví, které bijí do očí) na ekologicky "vhodnější" vratné a "nevhodné" nevratné. U nás na vybranou nemáme. "Vhodný" typ nám z jistých důvodů jaksi chybí.

Starší ročníky si dobře pamatují, jak jsme obchodníkům disciplinovaně vraceli mimo dvoubarevného "igelitu" všechny skleněné obaly, obchodníci bez odmlouvání vraceli za vymyté obaly po korunce a pečlivě třídili láhve pivní od vinných, minerálkových, limonádových nebo šampaňských, jogurtové sklenky od okurkových, taky po detergentech atd. Proč jsme dnes po tolika letech tak pozadu a máme od devadesátých let pouze "příznivé" vratné od našeho národního nápoje a ty ostatní jsou baleny výhradně v ekologicky nepříznivých PETkách?

Pro lepší orientaci v současné situaci na trhu balených nápojů v různých částech světa doporučuji práci Valerije Burjaka v mém překladu s názvem Světový trh nápojových obalů.

Příčiny současného dělení ve světě

Chci se zabývat pouze PET lahvemi, postoj k nim totiž dělí současný svět na dva nesmiřitelné tábory. Rozdělení na vratné a nevratné PET vyplynulo historicky z technologie jejich zavádění - pokusy o ztenčení stěny PET lahví (cena) nebyly zpočátku vůbec úspěšné, vlivem tlaku plynů (minerálky, sycené nápoje) láhve explodovaly. Počátky dokumentuje překlad s názvem "PET: balení s environmentální předností." Proto musely být nejprve používány PET láhve silnostěnné - vratné. Pokusy o snížení jejich hmotnosti však byly nakonec přece jen úspěšné. Nutnost úspor nákladů při dosažení potřebné tuhosti a bezpečnosti vede ale výrobce stále k otázce "kam až lze se ztenčením stěny a vylehčením jít?"

Porovnání současné situace

Dnešní v Česku běžná, silně vylehčená nevratná PET (na rozdíl od vratné, převážně používané v zemích EU), je u nás nevratnou PET lahví. Celou cenu tohoto nápojového obalu platí v ceně nápoje sám zákazník. Trochu velký luxus platit za odpad, nemyslíte? Podobná praxe jediného a nevratného typu PET obalu, pro spotřebitele logicky nevýhodného, běžně všude neexistuje. Kromě zemí na východ od nás. Stali jsme se "laboratoří Evropy", která má pro anonymní velkoprodejce a výrobce ověřit, kam až sahá naše lhostejnost, trpělivost, či dokonce hloupost.

Zákazníkem z mnoha důvodů oblíbené PET láhve začaly rychle vytlačovat sklo, což se přirozeně nelíbí sklářům. Vznikaly, vznikají a zřejmě budou vznikat nejrůznější studie LCA (Life Cycle Assesment), které měly prokázat nejprve všestrannou výhodnost skla. Měly i u nás svoje mluvčí, jako jsou Ing. Monika Přibylová z ČEÚ, Ing. Ivo Kropáček z Hnutí DUHA, nebo Lenka Mašková ze sdružení Arnika. Mezi novináři jsme měli naopak zapálené redaktory, kteří se veřejnost naopak snažili přesvědčit o škodlivosti vratných skleněných lahví, s odvoláním na  studii Evropské unie a pokud jde o PET láhve, zase proti jejich vysoké recyklaci pod heslem "Trochu moc drahá recyklace". Tyto argumentace se opakovaně objevují dokonce v odborných časopisech. Prostě - jak to komu vyhovuje. Že jde o záležitost vysoce specializovanou a proto obtížnou na posouzení, a že může jít dokonce o politickou objednávku, dovodily současné studie ekobilancí z Německa.

Ústup od skla se ve světě nezastavil, v ČR se neprosadila ani liberálnější alternativa silnostěnných vratných PET. Ve většině států Evropy dosud převažují vratné PET láhve. Začínají však být - hlavně z ekonomických důvodů a ve snaze po co nejvyšším zisku - "opatrně" vytlačovány PET nevratnými (např. Německo i Švýcarsko). Moc se mezi veřejností neví, že v ČR existence nevratných PET přináší vysokou ziskovost pro zahraniční výrobce PET (čím více se spálí, zahodí a recyklací nevyužije, tím lépe). V minulém roce dosáhl objem dovezeného nápojového PET závratné úrovně 60.350 tun, po přepočtu na převažující 1,5 litrovou PET by to mělo být zhruba 1 miliardu 437 milionů lahví. Když oceníme každý kus pouhými 3 Kč, pohybujeme se kolem 4 miliard 311 milionů Kč. Měli bychom se tedy rozhodně zamyslet. Prodejcům nápojů platíme v ceně nápoje za trochu jiný obal, než v případě tatranek, že ano? Vezmeme-li v úvahu vývoj světového trhu i rostoucí oblibu spotřebitelů, jde o alarmující údaje.

Po doslovné explozi PET láhve na trhu v devadesátých letech se stalo z otázky "co s ní" politikum a vděčné téma pro environmentální aktivisty. Celý vývoj "ekologické přijatelnosti/nepřijatelnosti" nabízím v českém překladu hned v několika zásadních příspěvcích: jednak ve studii ze Švýcarska "Žádný jednoznačný ekologický vítěz" - dále pak ve zmíněné  "Ekobilanci nápojových obalů v Německu - historie a současnost" a v souhrnu k této studii od bruselské organizace PETCORE s názvem: "Dosud nejrozsáhlejší LCA pro jednocestné PET vs vratné sklo." Jak je vidět, postupně se ukazuje, že předchozí závěry byly nesprávné a účelové (zkráceně a přehledně v roletce běžící v levém sloupci).

Proto se zahraniční legislativa, pod tlakem ekologů a veřejnosti, snaží chránit spotřebitele uzákoněním minimálních  kvót použitých vratných PET. Příkladem je Německo (kvóta 72%), nebo Švýcarsko. V obou došlo v poslední době k nesplnění předepsané kvóty a tím k porušení zákona. Německý předpis je zde částečně přeložen Verordnung über Getränkeverpackungen (VGV), za velmi zdařilý považuji švýcarský stejnojmenný předpis, jehož český překlad najdete na odkazu Verordnung über Getränkeverpackungen (VGV). Nejrychleji na nesplnění kvóty vratných obalů (hlavně PET) reagovalo Německo, které nejdříve pohrozilo, následně zavedlo od 1.1.2003 zálohy. Zálohování dodnes není vyřešeno, je to otázka mocných lobby a odporu ze strany prodejců. Stejná situace s nárůstem podílu nevratných je nyní ve Švýcarsku. Jejich ministerstvo (BUWAL) zatím pouze pohrozilo zavedením záloh, jak uvádím v překladu PET: cesta k jeho lepšímu využití. 

Je naprosto zřejmé, že historicky vzniklé dělení nápojových PET obaly na vratné - refillable bottles / Mehrweg Flaschen a nevratné - non-refillable / Einweg Flaschen je prostě naprostý nesmysl. Problém vhodnosti či nevhodnosti, nastolený původně oprávněně ekology, nemůže být nikdy definitivně vyřešen. Je to totiž vždy pro některého účastníka sporu výhodné. Výzkumné ústavy, které jsou do řešení "ekologické výhodnosti/nevýhodnosti" zapojeny různými LCA, LCC a ekobilancemi, mají zřejmě dlouhodobě o činnost a vysoké příjmy postaráno.

Zatímco vratné skleněné láhve jsou v české legislativě po spotřebě nápoje považovány za nápojový obal, nevratné PET označujeme po vypití nápoje za odpad, i když funkce obou obalů jsou naprosto shodné, totiž dopravit nápoj  ke spotřebiteli (u PET co nejúsporněji a ekologicky šetrněji).

Je smutná pravda, že kvůli svému pohodlí a především z lhostejnosti, nebo neznalosti sami výrobcům rádi tento obal bez rozpaků zaplatíme a pak jej bez uvažování stejně snadno jako odpad vyhodíme? Nezmiňuji už ani kam. Ne všichni jsou tak pořádní, aby jej hodili do komunálního odpadu, i když o kontejnerovou výzdobu málem packáme. Proto nás musí náš akciový EKO-KOM v televizi nabádat: "Nebuďte líní - třiďte odpad!" A obec od této akciovky dostává za vytříděný jakýkoliv "plast" dosti vysoké částky a následně ještě lukrativní vytříděný PET dobře prodá (neboť je jeho vlastníkem)? Kromě toho ale obec za likvidaci odpadů jaksi navíc vybírá ročně řádově 500 Kč/osobu. Tyto "tržní aktivity" bychom zřejmě neměli bezhlavě podporovat. Je to mrhání penězi daňových poplatníků, kombinované s přenášením odpovědnosti za odpad na nepravé subjekty.

Je s podivem, že si této v ČR dosti specifické situace dosud nevšiml Úřad na ochranu spotřebitele. Zákazník je prodejcem diskriminován, neboť tento stav byl vyvolán pouze změnou způsobu prodeje balených nápojů. Spotřebitel je nucen se s tím buď vyrovnat, zaplacením ceny obalu v ceně nápoje,  nebo nápoje balené v PET (ale i v nápojových plechovkách)  nekonzumovat.

Za "recyklaci" nápojových PET lahví  se dosud někde mylně považuje jen jejich sběr, v lepším případě s vytříděním příměsí z hlediska recyklace nežádoucích. Odběratelé PET lahví v EU i jinde k recyklaci požadují kromě pravidelnosti dodávek i kvalitu.  Za nežádoucí příměsi se v případě PET suroviny při dosavadních technologiích recyklace považují tyto příměsi:

• PET obaly neurčené pro potraviny (kosmetika, detergenty, čistící prostředky atd.),
• potravinářské PET láhve od jedlého oleje a octa (proto třeba klást důraz jen na nápojové PET láhve),
• dále všechny neplastové podíly (různé odpadky a odpady, většinou od nepřizpůsobivých obyvatel a vandalů) a
• všechny plasty druhově odlišné, i když to jsou obalové plasty.

Z toho u nás v ČR vyplývá hned několik problémů jak v praxi, tak v legislativě:

• současné modely sběru (uzavřené kontejnery a iglú) nejsou příliš vhodné, protože vedou k silnému znečištění - nejen mechanickému, ale event. i produkty kvašení z mléka (bariérové PET láhve na mléko),
• nápojové PET láhve jsou většinou sbírány jako "PLASTY" spolu se všemi ostatními plasty (EKO-KOM pro sběr propaguje podle německého DSD vzoru barevné iglú), což je velmi neefektivní, PET je potom nutno ručně vytřídit,
• nápojové PET láhve jsou po spotřebě v legislativě označovány jako "obalové plastové odpady", takže pro zacházení s nimi platí předpisy pro odpady,
• to fakticky neumožňuje je po spotřebě vracet jejich původci - prodejci, jako např. vratné pivní láhve,
• PET láhve (použitelné k recyklaci) nejsou v naší legislativě definovány jako nápojové obalové nádoby (kam patří PET láhve výhradně pro nápoje, nápojové Alu/ocelové plechovky, pivní skleněné láhve) jako to má zavedeno např. Německo, či Švýcarsko, což vede k nehospodárnosti, pro recyklaci je nutné vytřídění.

Celý problém opětného ekologického a ekonomického využití nápojových PET lahví recyklací (což bych rád zdůraznil, tedy nikoliv spalováním) spočívá hlavně v nákladech na dopravu mezi jednotlivými etapami, tj. nákladech na jejich sběr, pak třídění  velmi objemného, přitom ale velmi lehkého materiálu mezi místy všech prováděných dílčích operací, vedoucích k využití, pak kompaktaci slisováním do balíků, nebo podrcení pod 10-12 mm, po něm přepravu k úpravě na prané vločky (clean flakes), pak event. až na recyklát potravinářské kvality pro výrobu nových lahví. Každá tato dílčí operace se většinou dosud provádí jinde, než ty předchozí. Čím jsou tedy dopravní vzdálenosti mezi těmito jednotlivými etapami větší , tím je efektivita celého postupu nižší a naopak cena získaného produktu vyšší.

Určitě souhlasíte, že je zde zásadní rozdíl mezi hmotností a tedy potřebou plastu na výrobu PET láhve a potřebou plastu na fóliový obal tatranek, mikroténovou balící fólii, kelímek na jogurt či pomazánky nebo rybičky. Přesto jsme všechny plasty legislativně hodili do jednoho pytle. Všechno je to pro nás "plast" a "odpad" ačkoliv tyto  "plasty" - musíme následně složitě roztřiďovat, pokud je ovšem nechceme prohnat komínem spaloven a tím přispět ke vzniku skleníkového efektu. Kdo má trochu představu o složení organické plastové makromolekuly, tomu z tohoto počínání vstávají hrůzou vlasy na hlavě.

U druhově odlišných obalových odpadních plastů jde za těchto podmínek skutečně o využití "recyklací pro recyklaci" - tedy hospodářský nesmysl.

Česko je v Evropě jakousi výjimkou a zkušební laboratoří, protože od devadesátých let - na rozdíl od úplných počátků s vratnými a desetikorunou zálohovanými PET z Limovy Tišnov - zde máme výhradně nevratné PET. Podobně je tomu na Slovensku, ale i v Estonsku, Japonsku a Izraeli.

Tato situace je z hlediska možností aplikace současných moderních modelů sběru, třídění a recyklace je pro nás zdánlivě a protismyslně obrovskou výhodou. Obchodníci - na rozdíl od západní Evropy a Německa - zde nemají obrovské množství různých nápojů jak ve vratných skleněných, tak i vratných PET obalech, které třeba roztřídit podle výrobce, uložit do přepravek a odeslat zpět výrobci k vymytí a naplnění. Jde o obrovský trh s nepředstavitelným počtem značek, typů lahví (každý výrobce chce mít vlastní individuální design) i individuálních přepravek (u nás viz pivní láhve, přepravky na ně) . Situace před zavedením zálohy na nevratné nápojové obaly je popsána v mém překladu "Německo 2000 - stav trhu před zálohováním nevratných nádob." Pokud jde o nevratné PET, po jejich zálohování od počátku 2003 se tam situace pochopitelně dále zkomplikovala. Zálohy jsou povinné (s výjimkou Tetra Packu a obalů dětské výživy) u všech nápojových nevratných obalů, nejen PET, ale i plechovek. Srovnávat proto Česko s Německem a jeho současnými problémy, jak se snaží naši odpůrci záloh (např. v "Zálohy na nevratné obaly" - Svět balení 3-4/2003, nebo "PET flaše - slovenský problém na pokračovanie" - Svět balení 2/2004) není prostě relevantní a je vysloveně účelové.

Naopak. Příklady úspěšné aplikace existují doslova za humny. Není nutné se trápit vymýšlením argumentace proti. Je zřejmě vhodné se podívat do Dánska, Švédska, Norska, Finska, Izraele, některých "deposit států" USA, zanedlouho dokonce do Estonska. Tam jsou fungující clearingová centra, která při malém počtu pracovníků zvládají vysoké využití nevratných nápojových PET lahví a nápojových plechovek, takže argumentace proti zálohám a za smetiště v Česku jsou úsměvná.