Nevratné PET láhve - posuďte sami, jak rychle se věci mění

Zásadně s příspěvkem nesouhlasím, ale v principu "návratnosti k využití" zcela souhlasím. Zásadně nesouhlasím s vehementně  prosazovaným návratem k těžším a v mnoha směrech méně vhodným vratným lahvím (návrat vychází z LCA Moniky Přibylové). Její příspěvek zde v původním znění (webmasteři mění občas adresy) ponechám k posouzení, jak se věci během necelých dvou let u nás změnily - samozřejmě k lepšímu, i když ještě ne zcela ideálně.

Důvody nesouhlasu uvádím v digitální podobě např. v 1  -  2 - 3 - 4, ale i jinde, také v tištěné podobě.

Tak přistupme k jejímu příspěvku:

Dodržujete pitný režim? Pokud chcete žít zdravě nezbývá, než do svého těla dostat denně minimálně 3 litry tekutiny. Neznám dnes mnoho lidí, kteří si troufnou pít vodu z kohoutku bez předchozí úpravy. Takže pokud celý den nepopíjíte čaj (káva naopak organismu tekutiny odebírá), pijete minerálky, dobré vody, džusy atd., které samozřejmě musíte zakoupit a dopravit domů. Tahat denně jednu láhev je neefektivní, takže hurá do supermarketu nakoupit rovnou několik velkých balení různých vod – bezva, už i tu mattonku mají v plastu – a neupadnou vám ruce zároveň s ušima nákupní tašky. Na láhvi je uvedeno, že je recyklovatelná, takže je to vlastně ideální řešení zvýšené potřeby tekutin.

Od té doby, kdy jsem začala žít zdravě, se sice cítím lépe, ale nastal jiný problém. Neustále plný odpadkový koš. Stačilo odhodit jednu plastovou, 1,5litrovou láhev, a mohlo se jít znovu. Začali jsme stavět láhve vedle koše – za týden jich tam bylo minimálně dvacet a zabíraly dost prostoru. Po dvou týdnech jsme se rozhodli láhve zlikvidovat. Už poučeni, že vyhazovat nesrolované plastové lahve znamená zabrat naráz jedinou popelnici před domem, jsme nicméně naplnili dvě velké igelitky. Popelnice byla plná jenom z poloviny. Po několika dalších návštěvách supermarketu jsem šla do sebe a řekla si, že tentokrát vyřeším problém s hromadícími se PETkami vedle odpadkového koše, přenesu se přes našich šest pater bez výtahu a vrátím se pro jednou k vratným láhvím, které pak spořádaně vrátím a nebudu muset ke konci týdne řešit problém, co se zcela přeplněnou popelnicí. A jaký byl můj údiv. Jedině pivaři vytrvali a odmítají pivo balené v plastu, fuj, to je ale představa. V nabídce nealkoholických nápojů jsem prostě měla smůlu. Mohla jsem si vybrat – PET láhve, plechovky nebo krabice. Všechny tyto obaly po jednorázovém použití končí v popelnici.

Vrátila jsem PET láhve zpátky do vozíku, PETky skončily zase v popelnici, a tak jsem se začala ptát, proč mne momentální nabídka v naší republice nutí podílet se na zvyšování komunálního odpadu a jak je vlastně zajištěno, že se ta recyklovatelná láhev vybere z ostatního odpadu v popelnici a opravdu zrecykluje.

A zjistila jsem: v říjnu roku 1999 se prakticky zhroutil do té doby velmi dobře fungující systém vratných lahví. Výrobce dnes nikdo nenutí, aby se starali o to, co se bude dít s obaly po jejich využití, systém nevratných lahví mnohem více vyhovuje i obchodníkům, protože ušetřili na jedné pracovní síle, která láhve odebírala zpět od spotřebitelů, a zjednodušila se logistika – obchodníci nemusí vracet zálohy zákazníkům a prázdné láhve výrobci. Ten je nemusí čistě umyté a upravené opět vracet do prodeje. Spotřebitel má větší komfort – láhve jsou lehké a nemusí je nosit zpět do prodejny, láhev či jiný obal prostě vyhodí do popelnice, kterou někdo jednou za čas vyprázdní, a všichni jsou spokojeni.

Opravdu? Kromě toho, že při koupi jedné PET lahve platím navíc 2 – 3 Kč, které už nikdy neuvidím, hradím i náklady za její odklizení – jednak přímo za odvoz rostoucího počtu popelnic (poplatky za odklízení odpadu se zvyšují každým rokem) a z mých daní je placen i systém likvidace odpadu a rostoucího počtu skládek. Tyto peníze jdou z rozpočtu obcí, takže jsou logicky omezovány jiné možné výdaje – např. na výsadbu nové zeleně. A český výrobce i prodejce je v pohodě, svoje dřívější náklady hodil na mne - spotřebitele a jenom si zvyšuje obraty.

Nepřipadá vám to divné? V současné době chybí v naší republice jakákoliv vymahatelná legislativní opatření, která by znemožnila uvedeným subjektům takto postupovat.

Rozum zůstává stát nad tím, že u nás do roku 1990 byly téměř všechny nápojové obaly vratné, takže jsme se alespoň v této oblasti vyrovnali Švédsku nebo Švýcarsku, kde je producent obalu ze zákona odpovědný za obal i po jeho použití a nese finanční odpovědnost za sběr a organizaci ukončení životnosti výrobku. Kromě toho je povinen zajistit recyklaci 90 % plechovek a PET lahví.

Náš výrobce celou recyklaci řeší tím, že na PET láhev uvede, že jde o recyklovatelný obal, ale kdo a jak jeho recyklaci zajistí, je mu srdečně jedno. Většina použitých PET lahví je totiž uložena do komunálního odpadu a následně na skládku, kde navždy zůstane, protože příroda si s tímto druhem odpadu nějak neví rady, nebo spálena, přičemž zcela zbytečně narůstá množství oxidu uhelnatého vypouštěného do vzduchu komínem spalovny.

PET je opravdu recyklovatelný materiál, nejedná se ale o recyklaci v pravém slova smyslu, při které by se znovu vyráběly stejné výrobky. V ČR existuje jediná recyklační linka (SILON a.s. Planá nad Lužnicí) s roční kapacitou 3000 tun, přičemž celková produkce PET lahví je nyní řádově vyšší. Kromě toho, že zpracovává pouze bílé PET láhve (např. Mattoni se prodává v lahvích barevných), je velkou otázkou, jak se k této lince PET lahve vůbec dostanou. Ve většině měst a obcí totiž nemají lidé možnost třídit samotné plastové lahve. Pokud už se někde kontejnery na plast objeví (např. v Brně na ně nenarazíte nikde), sbírají všechny druhy plastů dohromady, což značně omezuje využití jednotlivých druhů. Další možností jsou ekologické dvory, kam můžete odložit všechny druhy neorganického odpadu. Ale samozřejmě mají omezenou pracovní dobu a také by mne zajímalo, kolik procent občanů je natolik zodpovědných a uvažuje natolik ekologicky, aby jim to stálo za to, vzít tašky s láhvemi a odnést je i několik kilometrů daleko?

Prostě láhve se hromadí, řetězec výrobce – obchodník – spotřebitel je vesele vyrábí, prodává a vyhazuje a po nás potopa…

Takže? Možná nás zachrání Evropská unie, která všechny své členy zavazuje k dodržování směrnice o obalech a obalových odpadech. Požaduje, aby minimálně 45 % obalů bylo látkově nebo energeticky zhodnoceno a 25 % obalů recyklováno. Na každém členovi EU samozřejmě je, jestli se spokojí alespoň s touto možností, nebo naopak obalový zákon zpřísní. V souvislosti s přípravou našeho vstupu do EU připravuje Ministerstvo životního prostředí nový zákon o odpadech a samostatný zákon o obalech a obalových materiálech, který by měl platit od roku 2002. Otázkou ovšem je, jak vysoké procento obalů bude muset být recyklováno a jakým procentem nákladů se na této recyklaci budou podílet výrobci. Jestli se vydáme francouzskou cestou, která přesně kopíruje směrnici EU a minimálně polovinu nákladů nese spotřebitel, nebo již zmíněnou cestou Švédska, kde je recyklace téměř stoprocentní a veškeré náklady nesou výrobci, což šetří obecní náklady a umožňuje je investovat do jiných pro občany důležitých projektů. Raději se ani neptám, jestli by vůbec nějaký zákon vznikal nebýt našeho zájmu o EU.

A co nám zbývá do roku 2002 – vyhazovat dále PET lahve do popelnice nebo do určených kontejnerů (jsou i takové obce, které je zavedly), nebo jednou začas popadnout igelitové tašky a odnést je do ekologického dvora, pokud se vyskytuje někde v okolí vašeho bydliště. Nebylo by lepší jít a koupit si minerálku ve skleněné lahvi?

Taky jste se naštvali? Chcete vědět ještě více o problematice vratných lahví? Stačí se podívat na stránku Hnutí Duha http://www.ecn.cz/duha/skupiny/brno.htm, které se na problematikou řešení komunálních odpadů a speciálně PET lahví zabývá, nebo dokonce podepsat petici za záchranu vratných lahví, kterou přikládáme ke článku. Čím více podpisů bude, tím více se snad Ministerstvo životního prostředí zamyslí a připravovaný zákon přitvrdí, ne-li uspíší.

Chcete podepsat petici? Zde ji máte.
Petici prosím vytiskněte, nechte podepsat a pak zašlete na adresu Hnutí Duha. Děkujeme.

Můj komentář (už z roku 2001) nabízím zde:

Tak jako nedávno v Německu, je řešení vyšší návratnosti nevratných, ale přesto ZÁLOHOVANÝCH (a tedy SKUTEČNĚ vratných PET lahví i dnes, stejně jako v roce 2001) pod vlivem silných politických a lobbyistických tlaků.

Jaké názory se někteří novináři (?) snaží prosadit v médiích demonstruje příspěvek redaktora Ivana Breziny. Naprosto stejná argumentace byla slyšet donedávna z Německa, do doby, než konečně definitivně rozhodl Spolkový nejvyšší soud. V Německu se dočkali zálohy od 1.1.2003 na nevratné obaly a tedy i PET láhve.

V Německu bylo v současné době využito problému zálohovat či nikoliv dokonce ve volebních kláních obou kandidátů na křeslo kancléře. Stoiber chtěl získat přízeň určitých vlivných kruhů - je tedy proti záloze na nevratné obaly. Uvidíme, co bude dál, boj zřejmě neskončil?

Efektivní řešení vyžaduje systémovou změnu, jak o tom píši na jiném místě, přímo na úvodní stránce. Tato zásadní změna má logicky řadu zásadních odpůrců, jejichž důvody jsou především ekonomické, v horším případě neumí problém vůbec komplexně posoudit (myslím především z hlediska ekonomie naší státní pokladny, ne jejich osobní a ekologie obecně).

Snad se taky, jako v sousedním Německu, především díky našemu novému ministrovi
RNDr. Liboru Ambrozkovi v budoucnu konečně dočkáme.

Je skutečně načase, o investice do skutečné recyklace u nás - teda v uzavřeném cyklu, až na potravinářskou kvalitu - se začínají intensivně zajímat silné zahraniční firmy. Bez vyřešení účinnosti existujících systémů sběru a třídění by ale nebylo co recyklovat.

Těch zhruba 20-30% neefektivně a vysloveně neekologicky posbíraných PET lahví (z více jak 40 000 t vyprodukovaných ročně), na investice v řádu více jak 500 milionů Kč na jednu linku bottle to bottle - taky vzhledem k existenci a.s. Silon Planá - nyní CONSTAB Group - to je zatím žalostně málo.

Příspěvky na IP PETrecycling.cz v archivech:
Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001 > 2000