Šílené nápady, zmatky,
sekty a kšefty
"Šílený nápad" - tak
Ivan Březina hodnotí návrh úpravy obalového zákona, která má českým
zákazníkům umožnit, aby si v obchodech vybrali vratné láhve. Ovšem
jeho klíčové argumenty jsou mírně řečeno mystifikace.
Mystifikace první: chtějí 80% recyklaci
Březina kritizuje návrh, jehož autoři
by prý "donutili prováděcí vyhláškou výrobce nápojů recyklovat PET lahve
až na úroveň 80%". České spotřebitele přijde na pět miliard, straší.
Žádný takový návrh ale neexistuje: Ivan Březina si jej prostě vymyslel. Hnutí DUHA prosazuje návrh, ke kterému
se připojilo ministerstvo životního prostředí a jednomyslným
hlasováním také ekologický výbor Poslanecké sněmovny. Podle
tohoto zákona (žádné vyhlášky) by se na 80 procent měla postupně
zvyšovat - a teď pozor - kombinovaná míra recyklace a opětovného
použití lahví.
Laikovi to možná zní jako slovíčkaření.
Jenomže technicky, ale hlavně ekonomicky i ekologicky je opětovné
použití něco úplně odlišného než recyklace plastového materiálu. Výrobci potvrzují, že lahve na více
použití jsou pro ně i pro zákazníky cenově výhodnější. Třeba
podle kalkulace svazu pivovarů by pivo, kdyby museli stáčet do
nevratných lahví, stálo o korunu šedesát až dvě koruny více -
podle toho, zda by použili nevratný plast, nebo nevratné sklo [1].
Mystifikace druhá: "analýza EU"
Podle Ivana Březiny údajná "analýza
EU došla k překvapivému závěru, že vratné skleněné lahve…škodí
životnímu prostředí dvakrát víc než nevratné umělohmotné lahve
PET." Tak Evropská komise se od textu, který Březina
cituje, distancovala. Jde o koncept studie, zpracovaný dvěma konzultačními
firmami, který mimochodem dodnes neprošel ani standardní odbornou
oponenturou [2]. "Závěry, které udělali konzultanti, nejsou závěry
Komise", ohradila se EU [3]. Ačkoli "koncept studie opravdu
obsahuje závěr, že za určitých zvláštních okolností PET obaly a
jednocestné obaly jsou ekologicky příznivější než vratné skleněné",
Komise potvrzuje, že "řada studií ukazuje, že vratné obaly
jsou v mnoha případech lepší než srovnatelné jednocestné
alternativy". Mimochodem koncept studie je odborně
dost pochybný. Třeba pasáž, která se pokouší o takzvanou analýzu
životního cyklu, vůbec neodpovídá celé řadě banálních kritérií
třeba na kvalitu dat či transparentnost [4]. Nemluvě už o věrohodnosti
srovnávání: autoři třeba pracují s cenou lidského života, ovšem
zatímco jednou člověk stojí 2,5 miliónu euro, o šest stránek dál
už 3,1 miliónu. Vinou odlišných metod výpočtu vychází, že na
emise nejedovatých kovů umírá téměř třikrát více lidí než na
znečištění kovy toxickými. A tak dále.
Šílené nápady všude po Evropě
Při čtení Březinova článku se zdá,
jako by návrh prosazovaný Hnutím DUHA byl nějaký obskurní úlet -
"šílený nápad", "v rozporu se zdravým rozumem",
opakuje. Tiše ale vynechává, že legislativa
podporující vratné lahve je běžná. Různé zákony mají mimo jiné
Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko,
Švédsko či Švýcarsko [5]. Nebo třeba řada států USA. A zavádějí
se další: například v Nizozemí bude nový zákon platit od ledna
2002. Návrh, který s podporou poslanců všech
stran a ministerstva prosazuje Hnutí DUHA, je mimochodem poměrně
liberální. Na rozdíl třeba od Nizozemska či Dánska totiž nezavádí
povinné vratné lahve. Ale nenařizuje ani vysokou míru recyklace.
Pouze požaduje, aby se výrobci od roku 2008 postarali o čtyři pětiny
z obalů, které vyrobí - doposud to totiž musí udělat obce nebo domácnosti.
Umožňuje tak, aby zvolili ekonomicky nejvýhodnější řešení nebo
jejich kombinaci. Další paragraf zajišťuje, že zákazníci si budou
moci v obchodech vybrat lahve vratné, nebo na jedno použití.
Proč ty šílené nápady
Hlavní důvod, proč evropské země
vratné lahve běžně podporují, je snížení objemu odpadů. Třeba
u nás se v letech 1995-99 množství nevratných plastikových PET lahví
zvětšilo na více než čtyřnásobek [6]. Bezmála 70 % z toho končí
na skládkách nebo pohozené po ulicích, parcích či jinde [7]. Proto
ostatně návrh Hnutí DUHA oficiálně podpořilo 670 měst a obcí i tři
kraje. Pro evropskou veřejnost je kvalitní
recyklace namísto skládek a čisté okolí běžnou součástí
kvality života. Proto ty zákony. Ovšem Ivan Březina, soudě podle
jeho článku, vidí za každým rohem fanatika a namísto normální
debaty o efektivní legislativě "zuřivé ideologické
bitvy".
Zmatek nad zmatek
Březina evidentně nemá příliš jasno
v tom, o co vlastně jde. Jednou je šíleným nápadem zavést osmdesátiprocentní
recyklaci plastových odpadů - údajné ekonomické dopady takového
kroku vypočteny. Podruhé je řeč o vratných lahvích - údajné
ekologické dopady takového kroku vypočteny. Potřetí zase pouze
recyklujeme, počtvrté direktivně zavádíme zálohový systém na
jednorázové lahve. Tak co podle něj vlastně navrhujeme?
Vratné lahve jsou šetrnější
Dobře, ale ačkoli se od Březinovy
"analýzy EU" Evropská komise distancuje a navíc panují vážné
pochybnosti o její správnosti, semínko pochybnosti nesporně ulpělo.
Podporují Švédi, Nizozemci, Rakušané, Američané a další vratné
lahve omylem? Nebo si zákony vycucali z prstu? Nikoli. Existuje, jak ostatně potvrzuje
už citovaná Evropská komise, řada studií z různých zemí, které
dokládají ekologickou výhodnost vratných lahví. Například u nás.
Analýza zpracovaná před dvěma lety jako diplomová práce na Vysoké
škole ekonomické (dostala mimochodem cenu za nejlepší práci na
odpadové téma v republice) srovnala veškeré ekologické dopady minerálek
ve vratných a nevratných obalech, vše od těžby sklářského písku
přes benzín do kamiónů po dřevo na přepravky, pracovala s reálnými
údaji domácích výrobců, s českými podmínkami a hodnotami [8].
Podle výsledků při použití plastových lahví vzniká šestkrát více
emisí znečišťujících ovzduší, dvakrát více skleníkového
oxidu uhličitého a dvakrát až šestkrát více odpadů než u skleněných
vratných.
Mystifikace třetí: v rozporu s doporučením
"Jejich šílený nápad je",
varuje Březina, "v rozporu…s doporučením Evropské unie."
Žádné doporučení Evropské unie neexistuje. V Evropské unii totiž zkrátka
neexistují na všechno společné zákony - například nejsou evropské
dopravní předpisy. To ale neznamená, že se v EU po silnicích jezdí
bez pravidel. Prostě si to členské státy řeší doma, vlastní
legislativou. Podobně je to s vratnými lahvemi. EU
nevydala doporučení, pouze určila minimální míru využití obalů.
Žádný členský stát nesmí jít níže - pokud to udělá, bude
platit mastné pokuty. Ale řada zemí stanoví podstatně vyšší
limity. Navrhovaných českých 80 procent nic není. Takoví Švédové
požadují pro PET rovnou 90% recyklaci nebo zálohované lahve [9]. A
Evropská komise už několikrát členům vyšší požadavky schválila. Ale Ivan Březina učinil objev:
"Evropská unie se snaží neekologické vratné lahve v zájmu
ochrany přírody vytlačit z trhu. Největší spor probíhá v současnosti
s Německem". Tak za prvé unie se vratné lahve z trhu vytlačit
nesnaží. Naopak, v Březinou citované směrnici 94/62/EC je výslovně
uvádí jako jeden z možných způsobů snižování množství odpadu. A za druhé: víte, v čem spočívá
spor s Německem? EU mu vůbec nechce zakázat podporu vratných lahví.
Německý zákon se jí nelíbí pouze, slovy Komise, "ve zvláštním
případě minerálních vod přepravovaných na velké vzdálenosti"
[10]. Podle evropské legislativy se totiž minerálka musí plnit v místě
zdroje. A proto by se v Německu použité lahve třeba ze Španělska
musely vracet přes půl kontinentu, což způsobí zbytečné znečištění
z kamiónů. Proto Komise chce německý zákon v tomto konkrétním bodě
upravit.
Sekty a kšefty
Nejlepší nakonec. Ivan Březina s buldočí
vytrvalostí v článku opakuje, že návrh prosazují "ministr Kužvart,
Hnutí Duha a členové náboženské sekty scientologů". Dokonce
uvádí odkaz na webovou stránku. Tak jsem si ji prohlédl. To by jeden
neuvěřil. Nějaký pán zřídil stránku, kde propaguje vratné
lahve. A shodou okolností, když opravdu dobře hledáte, v jednom místě
najdete zmínku o tom, že je scientolog. Ha, spojují se se sektami,
odhalil Březina a hned to píše: "alarmující propojení na náboženskou
sektu". Hm. Co třeba ministr Kužvart, Hnutí
DUHA, starostové 670 měst či obcí a leváci (určitě jich bude mezi
obhájci vratných lahví více než scientologů)? Ale pozor, odhalení pokračují. Oni také
prosazují miliardový kšeft norské firmy, která bude dodávat
automaty na sběr lahví. Protože "osmdesátiprocentní recyklaci
PET lahví na jedno použití…nelze dosáhnout jinak, než direktivním
zavedením zálohového systému jejich výkupu". "Aniž bych
chtěl Duhu…obviňovat", píše Březina s obratností sobě
vlastní, "se veřejně ptám: jak vysoká by asi mohla být
provize za mediální podporu sedmimiliardového norského kšeftu." Podle zkušeností ze zahraničí
navrhovaných 80 % jinak dosáhnout lze: kombinací. Někdo si koupí
vratnou láhev a vrátí ji do obchodu, jiný nevratnou a hodí ji do
kontejneru na tříděný sběr, jaké jsou už dnes třeba v Praze běžné.
Za druhé automaty jsou jedna z řady metod sběru lahví: shodou
okolností si Březina vybral tu nejdražší. Ale návrh zákona ji
nijak nepreferuje a hádejte, kolik výrobců si zrovna tento postup
vybere. Podobně jako TOMRA na novém zákoně může vydělat třeba Březinou
citovaný Silon Veselí nad Lužnicí, který PET lahve recykluje.
Ivo Kropáček, Hnutí DUHA Poznámky:
[1] Trojan, I.: Informace o současné
praxi používání pivních vratných skleněných lahví a o možných
důsledcích zavedení lahví nevratných, Český svaz pivovarů a
sladoven, Praha 2000 [2] Evaluation of costs and benefits for
the achievement of reuse and recycling targets for the different
packaging materials in the frame of the packaging and packaging waste
directive 94/62/EC - proposed draft final report, RDC - Environment
& Pira International, 2001 [3] Marianne Klingbeil, Head of
Sustainable Resourses Unit, European Commission DG Environment, dopis,
4.10.2001 [4] Wollny, V.: EEB comments on the draft
final report, European Environmental Bureau, Brussels 2001 [5] podrobněji viz například
Legislativní opatření podporující vratné lahve, Hnutí DUHA,
Olomouc 2001 [6] Možnosti podpory opakovaně používaných
a zvýšení recyklace nápojových obalů v České republice, Ekovel,
Praha 2001 [7] aktuální údaje: Z. Kozel, Eko-kom,
osobní komunikace, 2.10.2001, V. Škarda, MŽP, osobní komunikace,
2.10.2001 [8] Přibylová, M.: Skleněné a PET
lahve na minerální vody: posuzování životního cyklu, diplomová práce
VŠE 1999, tiskem vydalo Hnutí DUHA, Olomouc 2000 [9] Report from the Commission to the
Council and the European Parliament. Interim report according to Article
6.3 (a) of Directive 94/62/EC on packaging and packaging waste, COM
(1999) 596 final, Brussels 1999 [10] DG ENV EC, cit. 3
Na IP PETrecycling.cz navazuje:
Z TOHOTO "IGELITOVÉHO PET ODPADU" SE ALE BRZY - V SOUVISLOSTI S RŮSTEM CENY
VÝCHOZÍ SUROVINY PRO VÝROBU PET, TJ. NAFTY - STANE "ZLATÉ VEJCE".
ALE TO AŽ V MOMENTĚ, KDY SI HLAVNÍ PRODUCENT (HYPERMARKETY) UVĚDOMÍ, ŽE ZA
"ODPAD" DOSTALI SPOTŘEBITELEM ZAPLACENO A PROSAZENÍM ZÁLOHY A JEJÍM VRÁCENÍM (NA
COŽ JSOU JIŽ VYBAVENI JEJICH MODERNÍMI AUTOMATY NA ODBĚR ZÁLOHOVANÝCH
PIVNÍCH LAHVÍ) SE STANOU RÁZEM MAJITELI!
SPOTŘEBITEL TOTIŽ MĚL ZÁJEM O NÁPOJ, NIKOLIV O LÁHEV A ZA
NI BY MĚL DOSTAT PENÍZE ZPĚT. JINAK JSME ÚPLNÍ HLUPÁCI. kDO TO CHCE TĚMTO
"GLOBÁLNÍM MALOOBCHODNÍKŮM" VĚNOVAT, MÁ ALE MOŽNOST....
TAKŽE PROSAZENÍM ZÁLOH NA NÁPOJOVÉ
PET LÁHVE BY ZÍSKALI VELMI CENNOU KOMODITU - MÍSTO ODPADU "REAL GOLD." PC PET LAHVÍ
JE TOTIŽ NA CELÉM SVĚTĚ NEDOSTATEK. SNAD TO SAMI JAKO MISTŘI OBCHODU
POCHOPÍ? TOTÉŽ PLATÍ O NÁPOJOVÝCH PLECHOVKÁCH.
Příspěvky na IP PETrecycling.cz v
archivech:
Příspěvky z archivu: 2007
> 2006
>
2005 >
2004 >
2003 >
2002 >
2001 >
2000
|
ARCHIV 2001
