PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní:
"V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty.

Edward Cameron, nezávislý konzultant EU pro dlouhodobě udržitelný rozvoj, Brusel
ZPRÁVA LOGON 2002 – lobování v Evropě
(Úkol pro samosprávné územní celky a regionální vlády)

  *** Předpokladem nejdokonalejšího využití nápojových jednocestných PET lahví/Alu plechovek/skleněných lahví po spotřebě nápoje je jejich zálohování **** U PET lahví náročnou tzv. "B2B" recyklací, "ze starých lahví nové" **** Cyklus začíná automatizovaným odběrem obalů RVM automaty s NIR čidly, u nás dobře známými pro odběr pivních lahví **** Při souběžném odběru zálohovaných nádob (a vrácení zálohy) dojde na jediném automatu RVM k dokonalému roztřídění podle typu materiálu, barvy (PET/sklo), zmenšení objemu (posekáním/podrcením u skla) a oddělenému uložení každé z frakcí do malých přepravních kontejnerů **** Těch může být až sedm - na 3 barvy u PET, 2 u skla, 2 u plechovek (Alu, ocel) **** Takto získané druhotné suroviny jsou převáženy do meziskladů, či přímo do recyklačních závodů **** U PET lahví na recyklací buď jen na prané PET vločky/regranulát, nebo až na krystalický PET potravinářské kvality, z něj event. až na předlisky lahví **** Prvý krok (zpětný odběr) je ale věcí obchodních řetězců - nikoliv obcí, jako dosud **** Řetězce jsou svým "megaprodejem" největším zdrojem, u PET vykazuje tržní podíl obalů přes 92% **** Jen za PET láhve jim zaplatíme (v ceně nápoje) ročně částku zhruba 7 miliard Kč **** Měli by mít proto, též z mnoha dalších důvodů, zákonem uloženu zodpovědnost za následné využití nápojových obalů **** Ne exportem, ale umožněním RECYKLACE V UZAVŘENÉM CYKLU V ČR **** Na "zodpovědnost obchodu" přišli Švýcaři - viz PETFLASH 27/2002, str.2 **** Aplikaci záloh tam ale (jako jinde) nejvíce brání z tzv. "BIG 4" právě Coca Cola Beverages AG **** Podle šéfa švýcarské CCB AG Baerlochera "Záloha přináší pouze problémy, neřeší ale žádné!" **** Totéž teď papouškují mnozí naši experti **** Zálohy jsou prý DISKRIMINAČNÍ **** Diskriminace to je, ale SPOTŘEBITELŮ, OBCÍ a STÁTU ****

Jde zde o můj výtah ze zprávy, týkající se pouze politiky životního prostředí, který jsem převedl z formátu PDF do HTM (pouze strany - 66 -,  - 67 -,  - 68 -).

– 66 –

5.5 JAK VYJÁDŘIT NÁZOR NA POLITIKU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

5.5.1 Těžký úkol politiky životního prostředí

Byly doby, a není to tak dávno, kdy byla politika životního prostředí relativně přímočará. V těchto dobách nemuseli lobisté znát o mnoho víc, než jen rozdíl mezi konzultací a spolurozhodováním, aby své zájmy prosadili. Rozpoznání odlišnosti mezi stanovou a směrnicí bylo asi tak složité, jako samotný proces. Povaha politiky životního prostředí se ubírala osvědčenou cestou nařízení a kontroly, kdy evropské instituce legislativu schvalovaly a členské země ji (údajně) zaváděly.

Věci však už nejsou bohužel tak jednoduché, jak bývaly. Stinné stránky tohoto tradičního přístupu byly odhaleny následnými hodnoceními politiky EU, nejnověji v globálním hodnocení Pátého akčního plánu, týkajícího se životního prostředí. Toto hodnocení prokázalo chybné jednání při zavádění mnoha právních předpisů na národní, regionální i místní úrovni. Navíc toto hodnocení poukázalo jak na zvýšené zatěžování evropských městských center, tak i na pokračující se zhoršování evropského životního prostředí.

Výsledkem je, že se politika životního prostředí v Evropské unii nyní nachází na klíčovém rozcestí. Zatímco se nejvíce skupin investorů zabývá efektivností používání nařízení a kontroly jako jediného politického mechanismu, pomalu se do popředí dostávají pružnější možnosti. Ty zahrnují tržně orientované nástroje, jako jsou daně nebo zodpovědnost za životní prostředí (efektivní vynakládání prostředků na úklidové práce a na vhodné usměrňování chování spotřebitelů a průmyslu a tím i zmírňování jejich negativního působení na životní prostředí), a preventivní nástroje, jako jsou analýza vlivu na životní prostředí a strategická analýza životního prostředí. Z tohoto titulu si průmyslové skupiny stále pochvalují dobrovolné úmluvy jako jsou EMAS a značení Eco.Tento již tak složitý soubor nástrojů je zřízen pro zvýšení míry rozvoje tripartitních smluv, pokračující vládní rozpravy a nově i důrazu na komunikaci o životním prostředí.

Také další faktory mají vliv na způsob a směr, jakým je tato politika vedena. Mezi ně patří:

• Stále rostoucí počet lobistů v Bruselu. Jeden pohled na seznam evropských veřejných záležitostí odhalí více než 10.000 lobistů hájících zájmy různých nadnárodních společností, lidská práva nevládních organizací a samozřejmě zájmy místních a regionálních samosprávných územních celků. Tento výčet není zdaleka úplný, ale buďte si jistí, že všichni mají co prosazovat a že všichni mají své způsoby, jak zajistit, aby byla jejich stanoviska vyslyšena.
• Postupný přechod od prosté ochrany životního prostředí k přístupu soustředěnému na tři pilíře trvalého rozvoje (sociální, hospodářský a ekologický), což se samo o sobě může projevit mnoha různými způsoby, některými pozitivními, některými už ne tolik pozitivními. Některé zájmové skupiny vnímají dlouhodobý rozvoj jako jistou formu "ekologického plížení", díky kterému jsou ostatní oblasti politiky nuceny přizpůsobit se přísným ekologickým kritériím. Ekologické nevládní organizace na druhou stranu namítají, že „integrace“ ve skutečnosti umožní zájmovým skupinám lobujícím za energetické a zemědělské zájmy rozmělnit politiku životního prostředí. Jedna věc je ale jistá, politika životního prostředí postihuje všechny oblasti a všechny investory jako nikdy předtím, a tak musejí mít úspěšní lobisté širší obzory než dříve.
• Pokračující vládní diskuse by mohla mít obrovský dopad na koncepci politiky, pokud se transparentnost, participace a konzultace stanou běžnými záležitostmi.To by mohlo zajistit nové komunikační kanály mezi institucemi a různými zájmovými skupinami. Na jedné straně by to mohlo znamenat obrovské výhody pro místní a regionální samosprávné územní celky díky zpřístupnění dříve uzavřené skupiny expertů v Komisi. Na druhou stranu by mohla být zajištěním přístupu k více zájmovým skupinám rozmělněna pravomoc vládního procesu do rukou zvolených zástupců na místních i evropských úrovních.
• Posun politických priorit vůči novým cílům. Politika životního prostředí je často předurčena politickými cíli, nikoliv cíli ekologickými. Co je důležitější, recyklace materiálu nebo obnova energie? Který cíl bychom měli sledovat, zvyšování množství recyklovaných surovin nebo plnit své závazky vůči Kyotu? V dokonalém světě by bylo možné splnit oba tyto závazky najednou, nicméně politika životního prostředí je často charakterizována pokusy o dosažení té nejlepší dohody, zatímco dokonalý svět je odkládán na neurčito.

– 67 –

Konečný důsledek toho všeho je vcelku zřejmý, totiž že koncepce politiky životního prostředí se stává v Bruselu jedním z komplexnějších procesů a že ovlivňování této diskuse vyžaduje velmi promyšlený přístup.

5.5.2 Jak splnit tento úkol a vyjádřit svůj názor

Existují tři druhy principů přesvědčování mluveným slovem.

• První druh záleží na osobním charakteru mluvčího;
• druhý na patřičném naladění posluchačů;
• třetí na přesvědčivosti samotného projevu – Aristoteles (384 – 323 před n. l.).

V posledních letech získal pojem lobování spíše negativní obsahový význam. Mnoha lidmi je pojem lobování považován za formu propagace nebo úplatkářství, praktikovanou bezohlednými lidmi působícími v temných prostorách. Z tohoto hlediska není ode mne patrně příliš čestné, že označím Aristotela za prvního velkého lobistu, nicméně onen citát výše zachycuje podstatu toho, co se od úspěšného lobisty očekává, zejména nabízený nový pohled na kontrolu životního prostředí.

Pokud Aristotela čteme mezi řádky, můžeme zachytit několik základních pravidel, která by měl lobista za životní prostředí dodržovat. Pokusil jsem se je podrobně zpracovat níže:

• Načasování: Obvyklý výklad rozhodovacího procesu EU někoho přivede k přesvědčení, že politika je vytvářena výsledky citlivého vyjednávání mezi Komisí, Radou a Parlamentem. Podle mých zkušeností s vyjednáváním o politice trvalého rozvoje je nejlepší místo pro ovlivňování politiky právě na samém počátku procesu ve skupinách expertů Komise. Právě při těchto diskusích se scházejí různí investoři, aby připravili nové iniciativy, zjistili nejlepší metody a údaje a prodiskutovali nedostatky stávajících režimů. Pravdou je, že tyto tři hlavní instituce přijímají závažná rozhodnutí, ta jsou ale založena na informacích, které přicházejí z expertních skupin. Je proto velice důležité vybudovat si dobrý pracovní vztah s úředníky v Komisi. Důkladně poznejte toho, s kým jednáte: Být schopným zástupcem vyžaduje důkladnou znalost toho, koho zastupujete, a také toho, koho se snažíte ovlivnit.
• Svými činy dosáhnete více než svými argumenty: Evropská komise dostává nespočet pozičních dokumentů od obrovského počtu zájmových skupin. Příspěvek opírající se o vlastní nejlepší zkušenost dojde dál, než politický /poziční dokument. Cílem je propagovat myšlenku nebo koncept, nikoliv propagovat samotnou organizaci. Taková organizace, která se zabývá vlastní propagací, bude obcházena.
• Osobní kontakty jsou základ: Vaše zastupování v Bruselu musejí zajišťovat lidé, kteří snadno navazují kontakty, a takoví lidé, kteří spíše přesvědčují než prodávají. Přítel nebo bývalý kolega v Komisi často udělá cokoliv navíc, aby podpořil Vás i Vaši práci.
• Naučte se být pro instituce nepostradatelný: Řada organizací se naučila být nepostradatelnými; mezi ně patří členové Zelené osmičky a také řada orgánů samosprávných územních celků. Hlavním důvodem je to, že se tyto organizace samy ustanovily inovátory. Komise se na ně nyní obrací pro nápady, a tak mají při získávání informací nebo ovlivňování politiky přednostní postavení.
• Také moc záleží na reputaci – střežte ji svým životem: Pověst znamená vše. Takové organizace, které mají dobrou pověst díky plnění závazků, tvořivosti a inovativnosti, to jsou organizace, které mají vliv, to jsou organizace, které působí na politiku, to jsou organizace, které dostávají dotace. Jakmile je dobrá pověst jednou poškozena, je velmi obtížné ji obnovovat. V Bruselu je nespočet organizací, pokud Vaše organizace neplní své závazky, obrátí se Komise na takovou organizaci, která je plnit bude.
• Jděte příkladem změnami, které chcete prosadit: Vládní diskuse se na reformu soustředí v tom nejširším možném měřítku. Pokud podněcujete evropské instituce k reformě, měli byste si být vědomi též své vlastní potřeby změny a inovace.
• Spolupráce: Snažte se navázat spolupráci v širokém spektru organizací a zájmových skupin. Neztrácejte příliš mnoho času kázáním těm, co jsou již přesvědčeni, potřebujete investovat do nových partnerství a budoucích posluchačů – šiřte své názory mezi lidmi, kteří proti nim budou vznášet námitky a tak je upřesní.
• Pozitivní zpráva: Příliš mnoho organizací zakládá své lobovací aktivity na tom, proti čemu protestují. Zejména obchodní společnosti mají špatnou pověst za svůj negativní a konfrontační přístup k domácímu a celosvětovému životnímu prostředí. Daleko více dosáhnete předkládáním návrhů než oponováním těm stávajícím.

- 68 -

5.5.3 Závěr

Tento článek jsem začal pokusem o jasné vymezení hranice mezi tím, jak politika životního prostředí vypadala dříve, a kam se ubírá dnes. Na závěr bych rád podobným způsobem rozlišil typ lobování/komunikace, jehož jsem byl sám svědkem během mého působeni v posledních čtyřech letech v Bruselu, od typu, který bych rád viděl fungovat v budoucnosti. Ten tradiční a omšelý model bývá charakterizován:

• Lobováním jen v pozici odpůrce iniciativy;
• Odmítáním dialogu s dalšími skupinami investorů jen proto, že mají jiný názor;
• Předkládáním pozičních dokumentů bez reálného obsahu – pokus o získání vlivu za účelem přizpůsobeni svých návrhů se nepočítá mezi způsoby inovativního smýšlení;
• Zaměřováním se na špatné lidi ve špatný čas.

Existuje však také alternativní model, ten, který je charakterizován aktivním, tvořivým a inovativním jednáním. Je to ten, který:

• upřednostňuje podávání výsledků rozhodujícím činitelům před pozičními dokumenty.

Ten, který vyžaduje spíše

• navazování spolupráce s širokým spektrem investorů, než hledání podpory ve vlastním blízkém okolí.

To je ten model, který skýtá ty nejlepší výsledky.