Doc. Ing. Václav Cempírek, Ph.D.
Nakládání s obaly

Šipky s číslem nebo zkratkou informují o materiálu, ze kterého je obal vyroben. Podle nich určíme, do kterého kontejneru na odpady obal patří. Příklady nejčastějších kódů: papír - PAP 22, vlnitá lepenka - PAP 20, hladká lepenka - PAP 21, bílé sklo - GL 70, zelené sklo - GL 71, hnědé sklo GL 72, ocel - FE 40, hliník - ALU 41, dřevo - FOR 50, polyethylentereftalát - PET 1, polypropylén - PP 5, polystyrén - PS 6, polyetylén (rozvětvený) - LDPE 4, polyetylén (lineární) - HDPE 2, kombinovaný obal - C/ obal je vyroben z více materiálů a ten za lomítkem převládá, nápojový karton - C/PAP 81 a 84 kombinovaný obal, kde převládá papír.

Panáček s košem znamená, že použitý obal se odkládá do příslušné nádoby (kontejneru) na odpad. Pokud se jedná o obaly od chemických výrobků, je třeba respektovat informace od výrobce, zda obal nevyžaduje specifický způsob nakládání. Pokud obsahuje zbytky nebezpečných látek, musí být předán do sběrny nebezpečných odpadů nebo do sběrných dvorů.

Zelený bod znamená, že je za obal zaplaceno do systému využití odpadů (EKO-KOM), který zajišťuje sběr a využití obalových odpadů. Pokud je zakoupen obal, na kterém je tato značka, znamená to, že výrobce zaplatil za jeho recyklaci.

V České republice vstoupil 1. ledna 2002 v platnost Zákon o obalech č. 477/2001 Sb., jehož základním cílem je především komplexně řešit problematiku obalů a obalových odpadů v souladu s obecně uznávanou hierarchií nakládání s odpady:

• Předcházet vzniku odpadů a stanovit postupy pro snižování množství a škodlivosti odpadu z obalů,

• opakovaně používat obaly a podporovat systém ekologicky šetrných vratných lahví na nápoje,

• zajistit třídění a recyklaci odpadu z obalů

• a zajistit využití odpadu z obalů.

Na základě transpozice legislativy EU ukládá zákon o obalech povinným osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, příslušné povinnosti, především povinnost zajistit jejich zpětný odběr a dále povinnost využití stanoveného množství odpadu z obalů. Povinnými osobami jsou výrobci, dovozci, distributoři a prodejci. Odpovědnost těchto osob za obal nekončí jeho prodejem spotřebiteli, ale trvá po celý životní cyklus obalu. Tak se postupně přenáší odpovědnost za odpady z obalů z obcí a občanů na tyto povinné osoby. Zásadní myšlenkou zákona tedy je to, že právě osoby, které uvádějí obaly na trh nebo do oběhu, mohou nejlépe ovlivnit parametry výrobku, materiál, z něhož je vyroben apod. a přijmout opatření, která povedou k omezení negativního vlivu obalu na životní prostředí. Výrobu obalů mohou ovlivnit ve prospěch levněji a technicky snáze recyklovatelných obalů, popřípadě mohou zavést ekologicky šetrnou i levnější variantu vratných zálohovaných obalů.

Povinnost zajistit zpětný odběr pro povinné osoby znamená, že na použité obaly od spotřebitelů (včetně kovových či kombinovaných obalů) musí zajistit zpětný odběr prostřednictvím sběrných míst bez nároku na úplatu za tento odběr. Sběrná místa musí zajistit v dostatečné četnosti a dostupnosti, nezávisle na plnění požadovaného rozsahu recyklace a využití obalového odpadu. Tato místa musí být minimálně stejně dostupná a četná jako místa prodeje těchto obalů a zajištění zpětného odběru musí odpovídat obvyklým možnostem spotřebitele. Sběrným místem pro jednorázové spotřebitelské obaly přitom mohou být např. separační kontejnery na plastové, papírové, skleněné či kovové obaly nebo speciální pytle pro třídění v jednotlivých domácnostech. V případě kombinovaných obalů může být jejich sběr zajištěn prostřednictvím existujících kontejnerů na plasty. Pro sběr obou druhů obalových materiálů by musel být spotřebitel dostatečně informován. Zákon o obalech stanovuje povinnost vhodným způsobem informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru.

Podle zákona o obalech se rozumí obalem jakýkoliv výrobek bez ohledu na typ a použitý materiál, který je určen k pojmutí jednoho výrobku či určitého množství výrobků, nebo k ochraně či zajištění výrobků, nebo k manipulaci s výrobky či jejímu usnadnění, nebo k uvedení výrobků do oběhu či jejich dodávce spotřebiteli, nebo k předvedení, vystavení či nabídce výrobků spotřebiteli, jestliže je zároveň určen k

• bezprostřední ochraně jednotlivého výrobku nebo seskupení výrobků tvořících v místě prodeje dále nedělitelnou součást nabídky spotřebiteli a k prodeji tohoto prodejního celku - spotřebitelský obal,

• seskupení určitého počtu prodejních celků v místě prodeje, bez ohledu na to, zda slouží k prodeji tohoto seskupení spotřebiteli tak, jak je, nebo slouží pouze jako prostředek k doplňování výrobků do nabídky v místě prodeje, a který může být z výrobku odstraněn, aniž se tím ovlivní vlastnosti tohoto výrobku - skupinový obal,

• usnadnění manipulace s prodejními celky nebo skupinovými baleními a k usnadnění jejich přepravy s cílem omezit fyzickou manipulaci s těmito prodejními celky nebo skupinovými baleními a předejít jejich poškození při přepravě - přepravní obal.

Opakovaně použitelný obal je navržen a určen tak, aby během doby své životnosti vykonal určitý minimální počet obrátek - cyklů. Takový obal se znovu používá k témuž účelu, pro který byl určen, s pomocí nebo bez pomoci dodatečných prostředků, které opětovné plnění umožňují, jako jsou náhradní doplňková balení a prostředky k jejich použití.

Vratný obal je takový, pro který existuje vytvořený způsob vracení použitého obalu osobě, která jej uvedla do oběhu.

Vratný zálohovaný obal je vázán zvláštní peněžní částkou (zálohou), která se vztahuje přímo k vratnému obalu použitému k prodeji výrobku a jejíž vrácení po vrácení tohoto obalu je kupujícímu zaručeno. V praxi to znamená, že např. výrobci nápojů, kteří používají vratné zálohované obaly pro opakované použití, nemají s naplněním povinností vyplývajících ze zákona o obalech vážnější potíže. Na obaly mají zaveden systém zpětného odběru (formou zálohování a výkupu lahví), ve kterém se standardně vrací 96 - 99 % obalů zpět k výrobcům. Za své obaly mají tedy maximální odpovědnost a povinnost zpětného odběru a využití, resp. opakovaného použití, jsou schopni realizovat samostatně bez pomoci autorizované obalové společnosti. Z tohoto hlediska lze předpokládat, že pro povinné osoby se vratné opakovaně použitelné obaly stanou ještě více ekonomicky zajímavé. Výkup zálohovaných obalů nesmí být omezován v množství, ani být vázán na nákup zboží. Ustanovení se vztahuje nejen na obchody, ale i na ostatní subjekty v celém obchodním řetězci. Výkup zálohovaných obalů musí být zajištěn v prodejně, která je prodává, po celou provozní dobu. Pokud výrobce mění druh vratného zálohovaného obalu nebo ukončuje jeho výkup, je povinen tuto skutečnost sdělit odběratelům 6 měsíců předem. Zároveň v takových případech platí, že vratný zálohovaný obal musí být vykupován nejméně jeden rok od posledního uvedení na trh nebo do oběhu.

Zpětným odběrem rozumíme odebírání použitých obalů od spotřebitelů na území ČR za účelem opakovaného použití obalů nebo za účelem využití nebo odstranění odpadu z obalů.

Ve sporných případech a pochybnostech o tom, zda výrobek je nebo není obalem, rozhoduje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) po projednání s Ministerstvem životního prostředí (MŽP) a Ministerstvem zemědělství (MZ).

U obalů uváděných na trh je povinnost zajistit, aby hmotnost a objem obalu byly co nejmenší při dodržení požadavků kladených na balený výrobek a při zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele, s cílem snížit množství odpadu z obalů, který je nutno odstranit. Dále aby obal po použití, pro které byl určen, po vyjmutí výrobku nebo všech jeho zbytků obvyklým způsobem, byl dále opakovaně použitelný, nebo aby odpad z tohoto obalu byl využitelný za obvyklých podmínek alespoň jedním z těchto postupů:

• procesem, kterým jsou odpady z obalů nebo jejich zbytky případně spolu s dalšími materiály přeměněny ve výrobek nebo surovinu - recyklovány,

• přímým spalováním za uvolňování energie hořením, a to samostatně nebo spolu s jiným odpadem a se zužitkováním získaného tepla - energetické využití,

• aerobním zpracováním nebo anaerobním zpracováním biologicky rozložitelných složek tohoto odpadu za kontrolovaných podmínek a s použitím mikroorganizmů za vzniku stabilizovaných organických zbytků nebo metanu - organická recyklace; skládkování se za organickou recyklaci nepovažuje.

Způsoby, jakými povinná osoba splní povinnosti zákona o obalech týkající se zpětného odběru obalů a obalových odpadů a využití odpadu z obalů, stanovuje zákon takto:

• Samostatně organizačně a technicky na vlastní náklady.

• Přenesením těchto povinností na jinou osobu (odběratele) spolu s převedením vlastnického práva k obalu, k němuž se tyto povinnosti vztahují, za účelem jeho dalšího uvedení do oběhu, jestliže tak smlouva o převedení vlastnického práva výslovně stanoví. Umožňuje se tak, aby např. výrobce obalu, který nezná jeho další použití (na exportovaný obal se nevztahuje povinnost zpětného odběru) mohl přenést povinnosti na odběratele, výrobce finálního výrobku, který sám má ze zákona stejnou odpovědnost jako výrobce obalu. Je tedy možná dohoda, který článek distribučního řetězce povinnost splní. Aby nebylo možné se povinnosti vyhnout jejím přenesením na fiktivní firmy, je přenesení možné pouze s vlastnickými právy k výrobku.

• Uzavřením smlouvy o zajištění plnění povinnosti s autorizovanou obalovou společností. Jedná se o akciové společnosti účelově založené a provozované samotnými výrobci a dovozci obalů, které musí splnit přísné podmínky, aby mohly vzniknout a obdržet rozhodnutí o autorizaci, které vydává MŽP. Tyto podmínky zajistí co nejvyšší transparentnost fungování autorizovaných společností a kontrolovatelnost ze strany orgánů státní správy.

Autorizovaná společnost uzavře smlouvy o tzv. sdruženém plnění s jednotlivými povinnými osobami, které o to projeví zájem a za určitých podmínek jim pak zajistí formou placené služby splnění povinností zpětného odběru obalů a obalových odpadů a využití odpadu z obalů. Tyto povinnosti autorizovaná společnost zajistí pomocí smluvních vztahů s obcemi, které provádějí třídění komunálního odpadu, anebo prostřednictví podniků, které zajišťují nakládání s komunálním odpadem a jeho třídění. Za tuto službu bude obcím anebo podnikům platit. V ČR byla zřízena autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, která zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů na základě rozhodnutí MŽP o autorizaci (z roku 2002).

Povinnost využití odpadu z obalů pro povinné osoby znamená, že z celkového ročního hmotnostního množství obalů, které byly uvedeny na trh nebo do oběhu, musí recyklovat a využít minimálně procentuální hmotnostní podíly stanovené v příloze č. 3 zákona o obalech, tj.

• 45 % (podíl recyklace 38 %) v roce 2004

• a 52 % (podíl recyklace 45 %) v roce 2005.

Pro srovnání bylo 30 % (podíl recyklace 25 %) v roce 2002, 39 % (podíl recyklace 32 %) v roce 2003. Povinnost využití se vztahuje i na tzv. tetrapaky a jiné podobné kombinované obaly, které se doposud až na výjimky netřídily a byly ukládány na skládky odpadu. Procentuální hmotnostní podíly pro recyklaci a využití odpadů z obalů z celkového ročního hmotnostního množství obalů se budou nadále zvyšovat.

Využití zahrnuje řadu procesů, které ve svém důsledku představují přínos z použitého odpadu - opakované použití, recyklace, energetické využití (spalování odpadu a zužitkování získaného tepla) a organická recyklace (kompostování biologicky rozložitelných složek). Recyklace je v podstatě materiálové využití, vyrobený materiál může být znovu použit k původnímu nebo jinému účelu.

Naplněním těchto ustanovení se bude snižovat ukládání odpadů na skládky, které je nehospodárné, neefektivní a z pohledu životního prostředí velmi nebezpečné. Skládky odpadů lze označit za ekologické bomby, které mohou pro některé oblasti přinést závažné poškození životního prostředí (povrchových i spodních vod, zemědělské půdy, ovzduší apod.).

Snižování hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek v obalech obsažených není otázkou pouze zákona o obalech, ale u některých aspektů se jedná o logistické požadavky kladené na obaly. Především hmotnost a objem obalů mohou negativně ovlivnit efektivní využití dopravních, přepravních a manipulačních prostředků a zvyšovat tak náklady na přepravu, na skladování a manipulaci. Minimalizace těchto hodnot však nesmí omezit vlastnosti obalu na takovou hranici, kdy by mohlo dojít k poškození, částečné nebo úplné ztrátě zboží. V takovém případě by obal neplnil základní požadavek kladený na ochranu zboží.

Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001 > 2000