Hlavní plastové obalové materiály a jejich jednoduchá identifikace podle vzorkovnice

Plasty jsou tvořeny dlouhými řetězci polymerů. Slovo polymer pochází z řeckého polys (mnoho) a meros (části). V podstatě jsou všechny polymery gigantické molekuly, vzniklé spojením opakujících se jednotek, nazývaných monomery. Tyto jednotky mohou být, nebo nemusí být identické. Chemici používají pro různé monomery při jejich označování svůj jazyk. Jednoduchý polymer často tvoří tisíce monomerů, spojených mezi sebou navzájem, často do složitých struktur.

Příklad: jedna ethylenová molekula (C₂H₄) se skládá ze dvou atomů uhlíku a čtyř atomů vodíku. Polymer, zvaný polyethylen (PE) je tvořen spojením mnoha monomerů ethylenových molekul.

Ne všechny polymery se vyrábějí uměle, synteticky. Přírodní polymery jsou přítomny v potravinách jako proteiny, škroby, nebo uhlohydráty. DNA a RNA proteiny v našem těle jsou rovněž přírodními polymery. Jejich polymerové molekuly vytvářejí složitou látkovou strukturu, mají svoji funkci a poskytují svojí přítomností rovněž ochranu všem živým bytostem. 

Obdobně všechny syntetické polymery slouží k vytvoření výrobků se zcela specifickými vlastnostmi.

Některé plastové polymery jsou velmi tvrdé a nepoddajné (kuželkové koule, ochranné sportovní helmy, součásti automobilů, nábytek, atd.), zatímco jiné jsou měkké a ohebné (např. pěnové matrace). Některé polymery jsou tepelně odolné (lepidla, používaná v kosmické technice na raketoplány), zatímco jiné mohou být snadno roztaveny (mléčné konvice z HDPE, používané v zahraničí). Některé polymery mohou být přetavovány až několikrát na užitečné předměty (termoplasty), zatímco jiné mohou odolávat přetváření teplem (termosety). Všechny tyto rozdílné vlastnosti odvisí od struktury polymerů.

Chemici mohou vyrobit plastové polymery vyhovující specifickým požadavkům řízením různých faktorů, které vytvářejí vlastnosti polymerů. Těmito faktory jsou velikost polymeru, jeho struktura (je-li lineární, nebo rozvětvená), případně jsou-li v polymeru obsažena různá aditiva, jako například pigmenty atd. Jedna a tatáž pryskyřice může mít zcela odlišné vlastnosti, pokud je její varianta  třeba "napěněna" přítomností plynů.

Jsou-li plasty recyklovány, jejich finální vlastnosti mohou být chemicky ovlivňovány a tak může vzniknout zcela nový druh plastu, který se může funkčně lišit od původního plastu. Takovým příkladem může být recyklace 2 litrových PET lahví na netkanou či dutou vláknitou (flees) izolaci pro zimní bundy, spací pytle, atd.

Popíšeme si některé hlavní obalové plasty a jejich užití a srovnáme jejich rozdílné vlastnosti. Dále vyjmenujeme některé nejznámější výrobky, které lze získat recyklací různých pryskyřic.

Potřebné údaje jsou uvedeny ve zde odkazované tabulce "Obalové plasty".  

Tato tabulka popisuje šest hlavních druhů plastů a u každého z nich jeho použití. Použití závisí na vlastnostech každého uvedeného polymeru (t.j. na její lehkosti, ohebnosti, neuvěřitelné tvrdosti, tuhosti, trvanlivosti). 

Kódová čísla se při recyklaci používají k identifikaci jednotlivých pryskyřic.

Nejdříve se zabývejme základními typy plastů, které jsou zastoupeny šesti pryskyřicemi. (existuje rovněž typ s kódovým číslem "7", které znamená něco jako "žádný z uvedených druhů". Není to běžný typ. Každý z plastů, který běžně používáme ve formě nějakého obalu, by měl mít svoji druhovou značku, svůj kód. Je důležité, aby identifikační kód byl na každém obalu či výrobku dobře viditelný, aby bylo možno podle něj snadno identifikovat pryskyřici, ze které byl tento předmět vyroben.

Pro případ, že identifikační kód na obalu či výrobku nechybí, připravíme si ze shromážděných vzorků obalů pomůcku, pomocí které můžeme při pochybnostech u neoznačeného obalu poměrně snadno porovnáváním zjistit, o jaký plast, použitý při výrobě neznámého obalu se jedná.

Vyřízněte ze shromážděných vzorků (referenčních) obalů, označených recyklačním kódem menší kousek s recyklačním kódovým symbolem a to nejlépe ze všech šesti typů obalových plastů (PET, HDPE, PVC, LDPE, PP a PS) a připevněte jej na vhodnou tabuli, současně označte kódovým číslem zbytek.

• Prohlédněte si pozorně všechny větší označené vzorky.
• Všimněte si, jaká je zkratka jména plastové pryskyřice obalu (PET, HDPE, atd.) každého vzorku.
• Je vzorek čirý? 
• Je barevný?
• Když jej ohýbáte, ohne se, nebo praská?
• Lze jej protahovat?
• Odřízněte z každého vzorku ještě jeden malý kousek, (asi 1 cm² ) a vhoďte jej do nádobky s vodou.
• Poznamenejte si, který z nich bude plavat (P) a který klesne ke dnu (K). Můžete do něj při zkoušce i strčit, aby se snáze ponořil.
• Přidejte do vody za stálého míchání tolik kuchyňské soli, až vznikne nasycený roztok (vznikne tehdy, když se sůl již nerozpouští a trocha pevné soli zůstane nerozpuštěna na dně). Poznamenejte si, které vzorky klesly ke dnu a které plavaly.
• Zahřejte malé množství vody k varu. Odstavte vodu z tepla. Jakmile var ustane, vhoďte do nádobky kousky zkoušených plastů.
• Znovu si poznamenejte, které vzorky plavou (P) a které klesnou ke dnu (K).
• Také si poznamenejte, pokud je některý z nich deformován v teplé vodě jejím teplem (D).
• Vyzkoušejte chování každého vzorku v kontaktu s acetonem (odlakovač na nehty). Kápněte jednu, nebo 2 kapky na každý kousek a poznamenejte si, zda se pryskyřice začíná rozpouštět (R).

Dodržujte bezpečnostní předpis, který je uveden na odstraňovači laku na nehty. Aceton je hořlavý!

• Poznamenejte si, z čeho vzorek neidentifikovaného plastu pochází (šamponová láhev, víčko z margarínové nádobky, atd).
• Podle identifikačního schématu pro tzv. "float-sink test" (zkouška "plaváním-klesáním") určete, o který plast se jedná. Chování každého vzorku odvisí od jeho specifické hmotnosti. Lehčí vzorky plavou, těžší se ponoří.
• Poznamenejte si na zkoušené vzorky, z jakého plastu je zkoumaný výrobek. 

Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001
Articles in archives: 2007 > 2006 > 2005 > 2004  > 2003 > 2002 > 2001