PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní: "V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování
a zpětný odběr moderními odběrními automaty."

Postoj Dušana Streita k ekologii v EU

** Předpokladem nejdokonalejšího využití nápojových jednocestných PET lahví/Alu plechovek/skleněných lahví po spotřebě nápoje je jejich zálohování ** U PET lahví náročnou tzv. "B2B" recyklací, "ze starých lahví nové" ** Cyklus začíná automatizovaným odběrem obalů RVM automaty s NIR čidly, u nás dobře známými pro odběr pivních lahví ** Při souběžném odběru zálohovaných nádob (a vrácení zálohy) dojde na jediném automatu RVM k dokonalému roztřídění podle typu materiálu, barvy (PET/sklo), zmenšení objemu (posekáním/podrcením u skla) a oddělenému uložení každé z frakcí do malých přepravních kontejnerů ** Těch může být až sedm - na 3 barvy u PET, 2 u skla, 2 u plechovek (Alu, ocel) ** Takto získané druhotné suroviny jsou převáženy do meziskladů, či přímo do recyklačních závodů ** U PET lahví na recyklací buď jen na prané PET vločky/regranulát, nebo až na PET potravinářské kvality, z něj event. až na předlisky lahví ** Prvý krok (zpětný odběr) je ale věcí obchodních řetězců - nikoliv obcí, jako dosud ** Řetězce jsou svým "megaprodejem" největším zdrojem, u PET vykazuje tržní podíl obalů přes 92% ** Jen za PET láhve jim zaplatíme (v ceně nápoje) ročně částku zhruba 8 miliard Kč ** Měli by mít proto, též z mnoha dalších důvodů, zákonem uloženu zodpovědnost za následné využití nápojových obalů ** Ne exportem, ale umožněním RECYKLACE V UZAVŘENÉM CYKLU V ČR ** Na "zodpovědnost obchodu" přišli Švýcaři ** Aplikaci záloh tam ale (jako jinde) nejvíce brání z tzv. "BIG 4" právě Coca Cola Beverages AG ** Podle šéfa švýcarské CCB AG Baerlochera "Záloha přináší pouze problémy, neřeší ale žádné!" ** Totéž teď papouškují mnozí naši experti ** Zálohy jsou prý DISKRIMINAČNÍ ** Diskriminace to je, ale SPOTŘEBITELŮ, OBCÍ a STÁTU **

Nebo alespoň vystupme z toho rozmařilého a extenzivně se chovajícího spolku. Ušetříme tak mnoho přírodních zdrojů, peněz
i životního prostoru, v němž se realizuje svrchovanost osobní i státní.

Není náhodou, že soudržnost EU se začíná hroutit právě v polisabonské éře tuhé nadnárodní centralizace. Řecko je jen vrcholem ledovce. Tento trend k neodvratnému rozpadu nebudu v tomto článku více komentovat, protože jsem tak učinil naposled třeba zde a zde. Chtěl bych jen poukázat na zákonitost takového procesu, a to nejen podle zákona akce a reakce, ale i u vědomí toho, že diverzita je zdrojem evoluce.

Tento článek však si klade za cíl upozornit na to, jak právě Evropská unie se stává jednou z největších překážek jednoho z jejich hlavních cílů – zlepšování kvality životního prostředí. Nebudu zde opakovat mnohokrát provařené téma, že počínaje žárovkami a konče bionaftou jsou tato opatření jen politikou utrácení veřejných peněz, a to s negativní energetickou bilancí. Dieselové agregáty, které osvětlují fotovolvatické články vyrábějící předraženou elektřinu, již všichni budeme nuceni zaplatit, budiž obžalobou a posledním mementem.

V tomto textu si však kladu za cíl připomenout i rozmařilost samotné EU, která je výsměchem všem úsporným opatřením. Vedou se spory o to, kolik EU vlastně zaměstnává lidí. Tady se odhady pohybují mezi 40 a 200 tisíci lidí. Jen Evropská komise zaměstnává kolem 35 tisíc lidí, Evropský parlament řádově 10 tisíc lidí. Ale jsou i rady (ministrů i hlav států), komise, skupiny, výbory, agentury, experti, auditoři, poradci, asistenti, soudci, bankéři, ombudsman, „prezident“ s aparátem, „ministr zahraničí“ se svým servisem, diplomatická zastoupení, mise, bezpečnost a tak podobně. Je to nekontrolovatelný propletenec marnotratnosti a klientelismu.

Nesmíme zapomenout ani na administrativu v členských zemích, která počínaje ministerstvem prorůstá až do nižších pater státní správy a zasahuje i čistě soukromé - na systému parazitující - agentury. A zase, nechci se šířit o neefektivitě takového přerozdělování přes uměle vytvořený vyšší stupeň. Ale jistě to jsou v členských zemích až statisíce lidí, kteří se přiživují na tom, že "dělají" pro Unii. Přitom jen odčerpávají veřejné zdroje na vnitřní chod tohoto molocha, který navíc kolem sebe plánovitě vytváří bariéry pro iniciativu, konkurenci a pokrok.

Nejde o nic nového ani nepředvídaného. Shrnul to známým způsobem už Parkinson, kdy konstatoval, že počet úředníků roste
o 5 až 7 % ročně bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: (1) Úředník stoupá v kariéře, jak přibývá jeho podřízených. (2) Každý úředník přidělává práci ostatním. Tento proces sice sám o sobě strop nemá, ale zákonitě to vždy musí skončit zhroucením systému, který zahltí sám sebe. Rakovina nebují, až usmrtí hostitele.

Vraťme se ke vlivu na životní prostředí. Dovedete si představit, kolik stromů navíc padne jen proto, aby si ty desetitisíce lidí vyměňovaly dokumenty? Dovedete si představit ty tisíce nalétaných kilometrů do Brusele a zpět? Každá asistentka má doma rodinu. Stejné je to třeba s telekomunikačním provozem. A tak bychom mohli pokračovat a mapovat energetickou náročnost různých schůzí a zasedání, jejichž jediným výsledkem je další úbytek svobod nás všech.

Vrcholem hraničícím s nebetyčnou drzostí pak je každoměsíční 500 kilometrů dlouhé stěhování asi 5 tisíc lidí do Štrasburku, které stojí evropské daňové poplatníky kolem čtvrt miliardy eur ročně. Ale nejde jen o tuto sumu, ale i o náklady na správu duplicitního vybavení a servisu Evropského parlamentu. Opravdu příznačné - ekonomicky i ekologicky!

A co z těch lidí za to vypadne? Naposled třeba vymysleli, že by od roku 2015 měly všechny dodávkové automobily mít omezovače rychlosti na 120 km/hod. Prý kvůli úsporám CO2. To už z nás dělají blbce. Třeba sopka se omezit nenechá. Nehledě na to, že kysličník uhličitý je neškodný přirozený produkt metabolismu všech aerobních organismů a jeho vliv na klimatické změny je neprokázaný. A snížení maximální rychlosti ještě automaticky neznamená žádné úspory, protože závisí především na stylu jízdy.

Když je na dálnicích povolená rychlost 130 km/hod., tak hranice jen o 10 km nižší bude nejen na překážku plynulosti silničního provozu, ale také ke vzteku. Do těch "úsporných" propočtů je třeba zahrnout palivo spotřebované akcelerujícími a zuřícími řidiči, kterým se tyto dodávky připletou pod kola. Půjde také o snížení bezpečnosti nejen tímto stresovým vlivem, ale také tím, že řidičům vozů s omezovačem bude odepřena rezerva výkonu při mimořádné dopravní situaci.

Kdyby každý byrokrat ve svém okolí méně mrhal pracovními pomůckami, materiálem, osvětlením, telekomunikačním provozem, cestováním, tak...Ano, už zmíněný Parkinson přišel na to, že to je pošetilá myšlenka.

Jediným východiskem – k tomu ekologickým! - je zrušení EU.

Související příspěvek autora bloqu D. Streita:

• Rozpad polisabonské EU neodvratně započal (08.12.2009)