Ing. Jiří Nezval
K problematice využívání nevratných PET lahví (2)
Složení komunálních odpadů, vývoj spotřeby PET

Je téměř jisté, že dále uvedené odkazy, vzhledem k jejich stáří, nebudou platit. Tak je tomu téměř vždy, protože webmasteři je nectí. Dohledejte si je na příslušných serverech, prosím.

Složení komunálních odpadů se mění v závislosti na typu osídlení a rovněž na zemi. Pro zajímavost uvádím v tabulce 1 složení TKO v městě Brně (1998), které lze porovnat s následujícími údaji o složení TKO v USA v roce 1986 v tabulce 2.

Tabulka 1: Procentuální složení TKO v městě Brně

Zdroj: OŽP MMB

Podíl plastů celkem (tedy nejen PET lahví) ve výši 9,3% (váhových) v tabulce 1 v odpadech z brněnských domácností však zdaleka nevypovídá o objemu, který tyto PET lahve v kontejnerech, nebo na skládkách zaujímají. Jsou totiž téměř vždy "in natura", tedy neslisované (ani pořádně nesešlápnuté) a 1,5 litrová láhev v tomto stavu zaujímá objem cca 1,5 litrů vzduchu. Při 100 PET lahvích obsahu 1,5 litru je teoreticky zcela vyplněn 150 litrový odpadní kontejner vzduchem. A tento objem ubírá prostor skutečným spalitelným odpadům z domácností, za které obyvatel musí platit. Společnost, která TKO likviduje, převáží neefektivně značná množství balastního vzduchu. Spotřebitel tedy platí této společnosti také za odvoz tohoto podílu vzduchu. Navíc pak v případě likvidace TKO spálením, jak je tomu v řadě měst v ČR (viz http://www.skladka.cz  - Spalovny odpadů včetně cementáren 1999), dodává spalovně zcela zdarma užitnou hodnotu ve formě paliva o vysoké výhřevnosti, která u PET několikrát (asi 4,5krát) převyšuje výhřevnost zemního plynu, potřebného ke spálení TKO. Plasty tvoří jednu z nejrychleji se rozvíjejících kategorií použitých materiálů v současných ekonomikách. V roce 1970 plasty v USA tvořily méně než 3 váhová procenta městských tuhých odpadů; v roce 1986 jejich množství vzrostlo na 6% (viz tabulku 2).

Tabulka 2: Složení pevných odpadů v roce 1986 v USA (vah.%)

Zdroj: Franklin Associates, Ltd. pro U.S. Environmental Protection Agency: Charakteristika komunálních tuhých odpadů v U.S.A., 1960-2000 (aktualizováno, 1988). Z knihy Plastics, America´s Packaging Dilemma od Nancy Wolf a Ellen Feldman (1) kap. 1 - Uses of Plastics in United States Economy, obr. 1, str.14

Kolem roku 1990 se zjistilo, že plastový odpad představuje již okolo 8% váhových z odpadového toku a téměř 30% objemových. 1/; extrapolace pro rok 2000 odhadovala, že plasty budou tvořit nejméně 10% váhových.

Vzhledem k tendencím ke snížení velikosti obalu se však může jejich objemový podíl zvyšovat pomaleji. Růst používání plastů, který je celosvětovým trendem, tak vytváří vážné problémy v procesu likvidace odpadů. Protože ukládání odpadů do stále se zmenšujících prostorů skládek, což byla dlouho nejběžnější metoda likvidace odpadů se stalo postupně velmi nákladným, v Japonsku dokonce téměř nemožným, bylo brzy nutné se ohlížet po jiných metodách řízení odpadového hospodářství. Využití zdrojů spalováním plastů v městských spalovnách, tedy jakési alternativní řešení, které je často zmiňováno jako metoda "terciérní recyklace" odpadních plastů (vzhledem k vysokému obsahu energie v plastech), ale vyvolalo vážné obavy ze zdravotních problémů s tím spojených, zvláště
v případě příměsi PVC.

Předpokládaný a odhadovaný růst ve všech kategoriích nevratných plastových odpadů ve Spojených státech ukazuje tabulka 3 (Převzato z knihy: Nancy Wolf a Ellen Feldman "Plastics, America´s Packaging Dilemma", str. 16)

Tabulka 3. Porovnání vývoje v kategoriích odpadů

Podle údajů evropské organizace PETCORE, která je sdružením, podporujícím opětné získání, recyklaci a zhodnocení PET lahví v Evropě (údaj z dubna 2000) bylo v EU během 1999 zpracováno rekordních 4 miliardy lahví, což představuje 219.000 tun (je to nárůst o 44000 tun, tj. 25% proti roku 1998, kdy bylo sebráno 170.000 tun a proti 84.650 tun v roce 1997).

Množství sebraného PET je však nižší, než recyklační kapacity ve státech EU. Podstatná část však přesto byla
z Evropy vyvezena do Číny a Pákistánu, údajně vzhledem k relativně malé potřebě v EU, hlavním důvodem bude však zřejmě levná pracovní síla v těchto zemích (viz EU plastic recycling figures). To mělo negativní dopad na využití kapacit recyklačních firem v Evropě. Došlo k uzavření recyklačních kapacit v Holandsku a Belgii, což bylo ale vyváženo nárůstem ve Francii a Španělsku.

"Ziskovost při recyklaci PET je nevyhnutelně závislá na ceně nového PET polymeru. Ačkoliv došlo k slabému nárůstu ceny v roce 1999, není ziskovost dostatečná, aby garantovala silnou finanční pozici recyklačních společností".

Od roku 1992 byl dodržován ve sběru každoroční nárůst o 45%. Ačkoliv tento nárůst nebyl v roce 1999 dosažen, (zdroj PETCORE - Latest News na jejich webové stránce http://www.petcore.org/latestfr.htm, očekává se opět zlepšení. Detailní údaje o recyklační činnosti v USA lze najít na 1999 Report on Post Consumer PET Container Recycling Activity - Final Report  americké organizace NAPCOR, (zkr.The National Association for PET Container Resources). Podle této zprávy bylo zjištěno, že celkové množství PET lahví a nádob na trhu, které bylo možno v roce 1999 recyklovat, představovalo 3,25 miliard liber (1,474 miliard kg), z tohoto množství bylo sebráno a prodáno pouze 771 milionů liber (349,7 milionů kg).

Tabulka 4 Recyklační míra v posledních letech v USA

Z tabulky je zřejmý soustavný nárůst použití PET (množství prodaných PET lahví) v U.S.A. jako obalového materiálu. Přesto míra recyklace klesá, vzhledem k nepříliš se měnícímu množství sebraného materiálu.

Progresivní vývoj z Japonska ukazují údaje, získané na Internetu http://www.dkb.co.jp/english/market/economic/199704/9704-5e.html. Použití PET lahví soustavně roste, díky jejich rostoucí popularitě. V roce 1996 bylo dosaženo 178.000 tun (což odpovídá cca 3 miliardám 1 litrových PET lahví). Vzhledem k absolutnímu nedostatku skládek se stal problém recyklace těchto lahví velmi naléhavý. Jejich tříděný sběr organizují vedoucí orgány měst a vesnic, následuje stlačení lahví v tzv. recyklačních střediscích a pak jejich převoz na úpravárenská zařízení již do soukromých firem. Je sledována míra tříděného sběru (poměr váhy použitých PET lahví, získaných tříděným sběrem k váze vyrobených PET lahví).

Tabulka 5 Tříděný sběr PET lahví v Japonsku

* - údaje byly přibližně odečteny z grafu na citovaném odkazu stránky
** - údaj z www.tomen.co.jp (Expanded Business Related to PET Bottles)

Zatímco v roce 1996 nebylo dosaženo ani 3% míry recyklace PET lahví, což je velmi málo ve srovnání s tamějšími hodnotami pro skleněné láhve (61,3%) a pro ocelové nápojové dózy (73,8%). Příčiny tohoto stavu se velmi podobají těm, jejichž svědky jsme v ČR: 1. význam recyklace PET lahví nebyl dostatečně rozšířen, neboť byly zaváděny jako nevratné, 2. je velmi obtížné provádět recyklaci se ziskem, PET lahve vyžadují mnoho stupňů úpravy před dosažením výsledné recyklované pryskyřice, což značí extrémně vysoké přímé náklady na recyklaci ve srovnání s jinými nádobami (neuvažuje se nepřímá úspora energií na dopravu atd.), 3. nová použití a odbyt pro recyklovaný plast se jen obtížně nacházejí. Proto byl v dubnu 1997 uveden v platnost Zákon na podporu tříděného sběru a recyklace nádob a obalů, k podpoře recyklace nádob, včetně PET lahví. Zákon ukládá určeným činnostem (výrobcům lahví a činnostem, které tyto láhve používají) povinnost rekomercializovat použité nádoby, čímž se rozumí zpracování použitých nádob na něco, co může být prodáno, buď jako výrobek, nebo jako materiál pro výrobek, což pro PET lahve znamená jejich úpravu na PET flakes. Důvodem byl také fakt, že nádoby tvoří v japonských odpadech obzvlášť vysoký podíl cca 25% váhových a dokonce 60% objemu. Další graf 2 ukazuje odhadovanou potřebu nových kapacit o ročním výkonu 130 tisíc tun pro nejbližší období do roku 2005 a to ve světě.

Graf 2: Zdrojem je studie švýcarské marketingové firmy Maack Business Services

Jaká je situace u nás? Linka na recyklaci v Silonu Planá nad Lužnicí má roční kapacitu 3200 tun 2/ (mluvčí MŽP Rita Gabrielová), která má být ještě v letošním roce zvýšena na 12000 tun (tedy asi na 1/3 roční výroby lahví v roce 2000). Současně prý má v Brně vzniknout další recyklační kapacita 3000 tun/rok (o.s. Svratka v roce 1999 zpracovala 30,6 tun, ASP Holding zpracovává 100 - 200 tun/měsíc. Celkem tedy v Brně za současného, prakticky počátečního stavu to představuje cca 1200 - 2400 tun/rok). Pro porovnání - v České republice má dosáhnout již v letošním roce 2000 výroba PET lahví 35 000 tun a v tom není započten navíc dovoz (pokud nějaký existuje). Bylo by tedy teoreticky v ČR třeba minimálně 3 linek o zvýšené ( na 12 tisíc tun) roční kapacitě Silonu Planá. Nabízí se jejich možná lokalizace do blízkosti, nebo přímo do velkých center největších územně správních celků (viz tabulka 6), jako jsou Ostrava, Praha, Brno, případně jiných.

Tabulka 6: Seřazení nových územně správních celků ČR podle počtu obyvatel (Zdroj: Lidové noviny 10.3.2000/Téma,str.3)

1/ Výzkumná zpráva: Ray Ching, Plastic Research Institute, Rutgers University, referováno na setkání Association of New Jersey Recyclers, únor 1988
2/ J. Ginter, V. Plesník: Utopíme se za čas v moři plastových lahví? PRÁVO, 10.7.2000, str. 3

Autor: Ing. Jiří Nezval e-mail: jnezval@seznam.cz

Příspěvky na IP PETrecycling.cz v archivech:
Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001 > 2000