Ing. Jiří Nezval
Jaká je současná situace v recyklaci nevratných PET lahví u nás a její možné řešení

HOME Základy/Basics ARCHIV 2000 10.09.2000 Jaká je současná situace v recyklaci nevratných PET lahví u nás a její možné řešení

Protože v této oblasti panovalo mnoho nejasností, rozhodl jsem se poskytnout ucelenější přehled především pro environmentální aktivisty. Tyto základy byly ve formě zprávy předloženy organizaci PARTNERSTVÍ v rámci vypsané soutěže.

Současná recyklační kapacita v ČR

Linka na recyklaci v a.s. Silonu Planá nad Lužnicí měla - podle mluvčí MŽP Rity Gabrielové - roční kapacitu 3 200 tun, byla však  zvýšena na 12 000 tun (tedy asi na 1/3 roční výroby lahví v roce 2000).

Posouzení používaných systémů využití z pohledu POH

K posouzení mohou posloužit dva zásadní a zcela odlišné směry, používané i na jiných místech ČR. Jde o dva velké územní celky, tedy rovněž největší zdroje této druhotné suroviny (ne ODPADU).

Stojí za to stručně analyzovat a vyhodnotit situaci v Brně, protože například na rozdíl od Prahy a Středočeského kraje se zásadně liší. To má jistě pro koncepci zpracovávaných Plánů odpadového hospodářství (POH) a řízení odpadového hospodářství zásadní význam. Liší se oba v tom, že je v Praze, bohužel, orientována na sběr směsných plastů, obdobně jako v Německu a jinde v zemích Evropského společenství či ve světě. Tato cesta je nevhodná z mnoha, zvláště pak z těchto důvodů:

• především dosahované čistoty směsných druhotných surovin, která je na rozdíl od jiných obalových plastů pro recyklaci  PET velmi důležitá (PVC je naprosto nežádoucí, rovněž tak jiné příměsi, jako prach, hlína, písek, kontaminanty organického původu, oleje, tuky atd.),

• vysoké nákladnosti celého systému sběru a navazující logistiky, se všemi nežádoucími environmentálními dopady,

• nutnosti roztřídění obrovského množství druhově naprosto odlišných plastových materiálů, které ani při eventuelním nákladném automatickém roztřiďování pomocí optoelektronických systémů (např. TiTech, Real Visions Systems a pod.) má svá omezení a není dokonalé,

• směsné plasty jsou vždy znečištěny příměsí odložených neplastových komponent.

K situaci v městě Brně a Brněnském kraji

V Brně, resp. v Brněnském kraji měla vzniknout (dosud nevznikla) další česká recyklační kapacita. Co vedlo k tomuto investičnímu záměru?

Občanské sdružení Svratka již v roce 1999 jako první realizovalo velmi zajímavý projekt. Zpracovalo ze sběrů ve školkách celých 30,6 tun a to ve vynikající kvalitě. Zpracování spočívalo v roztřídění PET lahví podle barev, velmi pečlivém ručním odstranění nálepek (odškrabáním) včetně zátek a kroužků, posekání na frakci pod cca 12 mm, pytlování do menších pytlů včetně vážení a v transportu do Silonu a.s. Planá. Nelze pominout výchovný význam pro předškolní děti, stejně jako humanitární aspekt, totiž zaměstnávání našich spoluobčanů (15) se zvláště těžkým postižením (ZTP), které ukázalo na možnost jejich integrace do společnosti a mělo pro ně samotné i jejich rodiny nepochybně mimořádný význam. Popsal jsem je na prezentaci (v programu Front Page), umístěné na adrese http://www.stand.cz/SVRATKA_PET.

Dalším významným zpracovatelem byla firma ASP Holding (následně RVP servis) která zpracovávala ručním tříděním podle barev a posekáním na vločky už v roce 2000 cca  300 - 500 tun/měsíc.

Separovaný sběr PET lahví, zavedený následně Magistrátem města Brna v roce 2001 a provozovaný a.s. SAKO od svého zavedení sice vykazuje soustavný nárůst sběru (který je odvislý od roční sezóny), v letních měsících roku 2002 činí již přes 30 tun. O jisté úspěšnosti tohoto projektu Magistrátu města Brna svědčí na jedné straně údaje o růstu sebraného množství již od jeho zavedení, které měsíčně poskytovala společnost SAKO, a.s. Brno. Jsou uveřejněny rovněž na webovém portálu PETrecycling CZ na adrese http://www.petrecycling.cz/pet_bm.htm.

Celkem bylo v Brně systémem separovaného sběru PET lahví v roce 2001 sebráno 230,4 tun. Tato poměrně nízká, pouze asi 20% návratnost, je charakteristická pro všechny "dobrovolné" systémy sběru PET lahví. Disciplinovanost spotřebitelů (nejen českých) se nemůže žádnou ekologickou výchovou, ani dodáním sběrných nádob co nejblíže spotřebiteli zvýšit, k tomuto závěru by měli dojít co nejdříve kompetentní státní orgány na úrovni krajů a státu a rovněž politici a legislativci.

Lze přesto odhadovat, že je ročně v Brně jen z tohoto městského systému k disposici kolem 12.000 tun materiálu, který by bylo možno opětně využít, navíc jako další zdroj přistupují sběrné systémy měst a obcí Brněnského kraje i krajů blízkých, dokonce včetně blízkých okolních oblastí Slovenska.

Na druhé straně se však ukázaly rovněž jeho jisté nedostatky především proto, že na efektivitu celého procesu využití PET lahví má zásadní vliv manipulace s lahvemi a logistika:

• jen malé množství lahví je před vhozením do kontejnerů, umístěných před supermarkety sešlápnuto, takže 
• efektivita svozu i přes následné stlačení ve svozovém vozidle není dostatečná, tím jsou vyšší i ztráty pohonných hmot a emise spalin,                
• sebrané množství PET lahví se stabilizovalo v roce 2002 s výjimkou letních měsíců na cca 20 tunách měsíčně (tedy cca 800 000 ks. lahví) a dosahovalo v některých měsících úctyhodných 30 a více tun barevně tříděného, velmi kvalitního PET, 

• převažující objem PET lahví však zůstává v kontejnerech na směsný TKO, podle odhadu jde minimálně o 80% ze všech prodaných a odložených  PET lahví,  

• tyto nevytěžené PET láhve jsou spáleny spolu s TKO, což je sice vhodné pro proces spalování a výhodné pro a.s. SAKO (úspora topného plynu kotlů spalovny), ale odporuje to hierarchii nakládání s odpadem v EU (pokud lze něco recyklovat, má přednost recyklace před spálením s energetickým využitím),

• spalné plyny vzhledem k použité technologii a s ohledem pouze na PET jako zdroj spalin sice nemohou obsahovat vzhledem k svému chemickému složení toxické zplodiny, o spalování TKO spolu s plasty se vedly dlouhé diskuse, které zřejmě environmentální aktivisté akceptovat nikdy nebudou, avšak z makromolekuly PET vzniká při spalování obrovské množství CO₂, tedy příčiny skleníkového efektu (Kjótský protokol)

• naše MŽP vydalo nařízení o zákazu spalování odpadů ze zahrad, na druhé straně však nezarazilo spalování tisíců tun plastů ve spalovnách, což působí na každého znalého základů chemie poněkud komicky,

• největšími "producenty" tohoto (podle našeho zákona) "odpadu" jsou velké obchodní řetězce, podílející se více jak 90% na prodeji nápojů balených v PET lahvích,

• nejoptimálnějším řešením je hledat proto systém odběru právě u nich, rovněž vzhledem k jejich

• optimálnímu geografickému rozložení a velikosti po celém území a to ve velkých městech,

• systém odběru zálohovaných dutých obalů je dnes v zahraničí dokonale vyřešen pomocí tzv. RVM automatů (zkr. z Reverse Vending Machines), instalovaných přímo v místě nákupu nápojů v PET balení, tj. v super-a hypermarketech,

• RVM jsou konstruovány tak, že jejich obsluhu zvládne dítě,

• určenou zálohu vrací ihned po odběru v hotovosti, nebo ve formě bonusu na nákup

• použitá technologie dokáže bezchybně rozlišit a oddělit kromě PET obalu i hliníkové dózy (velmi cenné a naopak nežádoucí na skládkách) a rovněž skleněné láhve s vysokou rychlostí přes 30 obalů/min.

• V případě PET obalů je dokonce roztřídí barevně,

• odpadá tedy nákladné ruční či automatické třídění podle barev (a druhů plastu jako u směsných plastů),

• navíc barevně odlišné druhy se objemově zdrobní (lisováním, nebo posekáním)

• z hlediska logistiky odpadá mrhání pohonnými hmotami při svozu s různých míst, celé sebrané množství je soustředěno v jednom místě, odkud je možno ve velkých množstvích a tedy úsporně transportovat přímo k recyklaci

• pořízení těchto RVM automatů (které jsou investiční součástí velkoprodejen) není samozřejmě věcí státu nebo MŽP, ale prodejce nápojů, balených v PET lahvích, protože tento typ obalu umožnil dosahovat při prodeji vysoký zisk.

Detaily najde zájemce v mnoha příspěvcích, dokonce ve formě odkazu na videové ukázky funkce RVM na serveru norské společnosti TOMRA Systems ASA.

Kdo je proti navrhovanému systémovému řešení a proč?

Tento systém využití PET lahví zcela logicky vyvolává silný odpor u zastánců starých a neefektivních systémů, nejen v Německu (Duales System Deutschland), ale i u nás (obchodní řetězce, a.s. EKO-KOM, obalová asociace SYBA), stejně tak i u různých a nesmírně aktivních dobrovolných ekologických hnutí, které zásadně odmítají nevratné PET láhve (jejichž obliba všude roste a nárůst dosahuje závratných 10-15%) a prosazují naopak těžší a silnostěnné (a dražší) obaly vratné, opakovaně používané. Operují se zastaralou legislativou v zemích EU, kde však už logicky dochází k změnám (Německo, Švýcarsko) a u nás preferovanou studií Moniky Přibylové na VŠE Praha v její práci "Skleněné a PET láhve na minerální vody: posuzování životního cyklu (LCA) z ledna 2000. Domnívají se, že odmítnutí vratných dražších PET lahví výrobci a spotřebiteli (vyšší záloha) povede k návratu ke sklu (podle vyjádření Mgr. Daniela Vondrouše na novinářské konferenci, takto legislativního poradce Hnutí Duha, nyní poradce ministra životního prostředí Libora Ambrozka).

Není bez zajímavosti, že naši odpůrci zálohovaných nevratných PET lahví argumentují naprosto stejně, jako jejich kolegové z Německa ("Mehrweg PET Flaschen sind gegen Einweg PET Flaschen Umwelt freundlich"), zhroucením celého systému (neprůhledného a administrativně náročného a pro stát drahého v řadě obec-kraj-MŽP-stát), údajným zvýšením cen nápojů v PET o zálohu za hodnotu láhve (která je již zahrnuta v ceně nápoje), uvádějí obrovské náklady STÁTU! na nákup RVM, negativní dopady na zaměstnanost (v Německu jde o 250 tisíc lidí), lobbyistické snahy o preferenci výrobce RVM a řadu dalších nesmyslů. Tyto tendenční informace, působící navenek zasvěceně, jsou předávány redaktorům, aby ovlivňovali veřejnost (např. Ivo Brezina v Neviditelném psu, Reflexu, Pauze atd.). Ke škodě státu i spotřebitelů, kteří samozřejmě platí v ceně nápoje rovněž obal.

Plány odpadového hospodářství, v současné době zpracovávané, však v případě PET lahví většinou kopírují zastaralé a nesmírně nákladné systémy, které stát musí dotovat a jejichž efektivita je neúměrná vynaloženému úsilí, nehledě na obrovskou administrativní zátěž.

Ani přes "implementaci" Směrnice 94/62 EC do nového Obalového zákona 477/2001 Sb., ani lepší osvětou, zde ničeho nedosáhneme. Je toho možno dosáhnout pouze a výhradně vratným zálohováním, způsobem, který je několikrát popsán na uvedeném portálu PETrecycling, naposledy přímo v úvodním příspěvku "Systémové řešení je v nedohlednu?". Že systém vratných záloh funguje, je každému naprosto zřejmé už v současnosti u pivních skleněných lahví. Kromě toho funguje perfektně ve Skandinávii, takže proč ne u nás? Jsme špatní hospodáři a navíc chudí. O tom svědčí státní rozpočet, navíc silně ovlivněný katastrofálními povodněmi. Stačí připomenout, že Tomáš Baťa, jako vůbec první průmyslový objevitel recyklace na světě ve velkém - u svých krabic od obuvi - taky nečekal na zázrak. Stále se zdá, že nám chybí zdravý selský rozum.

Tvrzení vedoucího odboru odpadů MŽP RNDr. Kopeckého, že zálohování nevratných PET lahví skončilo v zemích EU vždy neúspěšně snad platilo kdysi, nyní ale není opodstatněné. To dokazovaly snahy o zavedení záloh z Německa, které se staly dokonce součástí volebního boje o místo předsedy spolkové vlády, trojích tahanic po soudech až po nejvyšší instanci avšak už skončily a v současnosti je prosazena od 1.1.2003 záloha na nevratné obaly do 1,5 litru v částce 0,25 eur, nad 1,5 litru 0,50 eur. Odpůrci se však nevzdávají, v Německu je to hlavně DSD systém (stejně jako u nás a.s. EKO-KOM), které by přišly o významný balík peněz od "způsobovatelů".  DSD zaměstnává přes 250 tisíc pracovníků  a roli zde hrají i komerční zájmy výrobců.

Jaká je naopak současná situace na Slovensku?

U našich sousedů je zájem o výstavbu kapacity na recyklaci PET, zvláště v jeho západní části, konkrétně v Bratislavě podstatně vyšší než u nás (blízkost firmy Slovenský hodváb, a.s. Senica), stejně tak je tomu ale v centrální a východní části Slovenska. O tom svědčí rovněž legislativní stav, který předstihl Českou republiku i navazující organizační zajištění systému využití.

Slovensko je oproti ČR dál (viz Zákon 529/2002 z 19. augusta 2002 o obaloch a o zmene a doplnení niektorých zákonov - viz www.sbierka.sk) a uzákonilo, stejně jako Německo a  rovněž od 1.1.2003 zálohu (viz § 7 - Zálohované obaly), nejen na Opakovaně použitelné podle odst. (2), ale podle odst. (3) i na "Obaly, ktoré nejsou opakovane použitelné a "ktoré sú z hľadiska ich množstva, vlastností a zloženia nebezpečné pre životné prostredie sa zálohujú." Podle posledních zpráv ze Slovenska je zavedení systému opožděno a vejde v platnost ve II. čtvrtletí 2004. Podobně tomu bylo v Německu, kde je po zlepšení systém údajně zaveden od října 2003.

Snahy podnikatelských kruhů Slovenska a celé státní administrativy, jejich znalost problematiky stejně jako jejich příkladná spolupráce budou určitě úspěšné, jak jsem se nedávno několikrát osobně přesvědčil.

Tuto informaci ze Slovenska nutno při této aktualizaci (25.02.2005) doplnit sdělením, uveřejněným na tomto portále PETrecycling CZ, že Slováci se mohou pochlubit jedním z nejmodernějších PET recyklačních závodů v Evropě, který recykluje metodou bottle to bottle. Nový závod jsem popsal detailněji na webu Sledge Slovakia v Kolárově a recyklace b2b.

Pro porovnání — v České republice dosáhla již v roce 2000 výroba PET lahví 35 000 tun (pro porovnání v roce 2003 dosáhla spotřeba 60 325 tun). Bylo by tedy teoreticky a při úplné návratnosti sběrnými systémy v ČR třeba minimálně 2 linek o zvýšené (na 12 tisíc tun) roční kapacitě a.s. Silonu Planá. Nabízí se jejich možná lokalizace přímo poblíž velkých center největších územně správních celků (následující tabulka), jako jsou Praha, Brno, Ostrava, či jiných.

Seřazení územně správních celků ČR podle počtu obyvatel v roce 2000.

(Zdroj: Lidové noviny 10.3.2000 /Téma, str.3)