Dělení způsobů recyklace a používané terminologie

Nejprve uvedu - pro orientaci v zahraničních pramenech - několik používaných definic pro vlastní recyklaci.

1.    Primární recyklace (též "uzavřený okruh"), kdy recyklovaný výrobek se přímo použije na výrobu stejného, nebo podobných výrobků. Příkladem je recyklace nápojových hliníkových dóz na stejný výrobek, nebo použití odpadu, jako jsou nálitky při výrobě PET lahví foukáním opět na výrobu nových PET lahví přímo u výrobce (dnes rovněž recyklace v uzavřeném cyklu B2B - bottle to bottle - t.j. ze starých lahví nové).

2.    Sekundární recyklací rozumíme použití recyklovatelných materiálů po recyklaci na nové výrobky odlišných vlastností, například recyklovaný HDPE, který byl získán z nevratných konvic na mléko (rozšířeny hlavně v USA a Kanadě) se často použije k výrobě odpadových nádob nebo drenážních trubek, u PET je to použití na vlákno, flees, pásky atd.

3.   Terciární recyklace je získání chemikálií nebo energie z odpadních využitelných materiálů. Tak např. v elektronice se k výrobě používaná rozpouštědla destilují a znovu používají. Pokud jde speciálně o PET láhve, získají se metanolýzou nebo glykolýzou (rozklad plastu metanolem nebo glykolem při vyšší teplotě a tlaku) výchozí komponenty PETu ve velmi čisté formě), tedy suroviny pro novou výrobu primárního plastu.  

Jiné užívané dělení způsobů recyklace rozlišuje:

• předkonzumní (primární) recyklaci —  rozumíme tím použití výrobních odpadů. Příklad při výrobě PET lahví z jejich výroby byl uveden výše, 

• pokonzumní recyklace naopak znamená opětovné využití materiálů, které byly získány od městských obyvatel nebo obchodních spotřebitelů. Jde zde tedy např. o noviny, plastové a skleněné láhve a hliníkové a ocelové nápojové dózy.

Toto rozdělení se rozšířilo v poslední době také z toho důvodu, že některé společnosti uváděly na svých výrobcích nebo obalech nejen to, že jsou vyrobeny z recyklovaného materiálu, ale specifikovaly rovněž, jaký podíl recyklovaného materiálu je ve výrobku použit. To bylo ovšem možné použít pouze pro materiály, získané pokonzumní recyklací.

U nás se v odborných kruzích speciálně plastový odpad dělí někdy z hlediska původu na 

• technologický, 
• průmyslový a 
• komunální.

Technologické odpady zahrnují poměrně čistý odpad, vznikající při výrobě a je tedy záležitostí každého podniku, aby byly vráceny zpět do výroby jako vstupní surovina. Zpracovatelské závody jsou většinou vybaveny zařízením na jejich úpravu a využití. Kusový odpad, jako přetoky při vstřikování, ztuhlé kusy taveniny, vznikající při zahájení a ukončení výroby, vadné výrobky apod. se drtí na nožových mlýnech a přidávají k nové pryskyřici. Fóliové materiály, odřezky fólií apod. se zpracovávají na granulačních linkách, které zahrnují rozsekání fólií na drobné kousky, promytí vodou, zhutnění fólií ve formě aglomerátu a granulaci.

Průmyslový odpad tvoří podle tohoto dělení vratný odpad od velkoodběratelů (průmysl, zemědělství, obchod apod.). Tento odpad byl v minulosti vykupován a upravován v podnicích Sběrných surovin a většinou vyvážen, asi třetina byla zpracována v podnicích jako Fatra, Granitol, Svit, Technoplast, Slovnaft, DK Dražice. Dnešní praxe je ovšem zcela jiná.

Komunální odpad je možno opět rozdělit na netříděný a tříděný (v současnosti jde hlavně o 2 druhy skla, někde dokonce plasty - většinou netříděné, ale v několika případech i úzce (tzv. ostře) tříděné, např. PET láhve.

Prvním československým podnikem, který se zaměřil na třídění tuhého komunálního odpadu byly Technické a zahradní služby města Ostravy (TAZSMO), dodavatelem technologie Vítkovické železárny, které zakoupily jugoslávskou licenci (italská technologie) Princip třídění byl založen na suché cestě s použitím magnetické separace a vzduchového vyfukování. Z linky byl získávána organická frakce, z níž se získal v Celulózce Paskov přidáním odpadů z dřevní hmoty  a po vyzrání až 50 kt/rok kvalitního kompostu. Další frakci po odseparování na třech magnetických separátorech tvořily kovy. Třetí frakci tvořil papír a plasty (tehdy především fóliové). Tato poslední frakce se dále vzájemně separovala na třístupňovém třídiči. Plastová část obsahovala 8-10% papíru a naopak vytříděný papír až 30% plastů. Vzhledem k tomuto nedostatečnému odtřídění a nutnosti zvýšení kvality frakcí po úpravě se předpokládal nákup granulační linky s praním a aglomerací od jugoslávské firmy HEPLAST.

Největší rozmach v úpravárenství plastů a zvláště PET lahví započal ve světě v devadesátých letech, kdy se dospělo k názoru, že vytřiďovat plasty (ještě k tomu směsné) z komunálního tuhého odpadu je značně nákladné, neefektivní a technologicky náročné. V souvislosti s tím došlo i k změnám v systémech sběru druhotných surovin, jejich ostrému třídění (na směsné plasty, dnes už dokonce pouze na PET láhve), a následně rovněž v jejich úpravárenských postupech.