PETrecycling CZ je nekomerční, nezávislý, volně přístupný, nesponzorovaný český webový portál.

Můj závěr intensivního studia nejnovějších výsledků V&V zní:
"V současnosti existuje jediný efektivní a motivující systém na podporu environmentálně a ekonomicky nejvhodnějšího způsobu sběru nápojových jednocestných obalů (PET, ALU a skla) a tím je jejich zálohování a zpětný odběr moderními odběrními automaty.

Tomáši Feřteku, s takovými Reflexemi větší zmatek nevyvoláte!

  *** Předpokladem nejdokonalejšího využití nápojových jednocestných PET lahví/Alu plechovek/skleněných lahví po spotřebě nápoje je jejich zálohování **** U PET lahví náročnou tzv. "B2B" recyklací, "ze starých lahví nové" **** Cyklus začíná automatizovaným odběrem obalů RVM automaty s NIR čidly, u nás dobře známými pro odběr pivních lahví **** Při souběžném odběru zálohovaných nádob (a vrácení zálohy) dojde na jediném automatu RVM k dokonalému roztřídění podle typu materiálu, barvy (PET/sklo), zmenšení objemu (posekáním/podrcením u skla) a oddělenému uložení každé z frakcí do malých přepravních kontejnerů **** Těch může být až sedm - na 3 barvy u PET, 2 u skla, 2 u plechovek (Alu, ocel) **** Takto získané druhotné suroviny jsou převáženy do meziskladů, či přímo do recyklačních závodů **** U PET lahví na recyklací buď jen na prané PET vločky/regranulát, nebo až na krystalický PET potravinářské kvality, z něj event. až na předlisky lahví **** Prvý krok (zpětný odběr) je ale věcí obchodních řetězců - nikoliv obcí, jako dosud **** Řetězce jsou svým "megaprodejem" největším zdrojem, u PET vykazuje tržní podíl obalů přes 92% **** Jen za PET láhve jim zaplatíme (v ceně nápoje) ročně částku zhruba 7 miliard Kč **** Měli by mít proto, též z mnoha dalších důvodů, zákonem uloženu zodpovědnost za následné využití nápojových obalů **** Ne exportem, ale umožněním RECYKLACE V UZAVŘENÉM CYKLU V ČR **** Na "zodpovědnost obchodu" přišli Švýcaři - viz PETFLASH 27/2002, str.2 **** Aplikaci záloh tam ale (jako jinde) nejvíce brání z tzv. "BIG 4" právě Coca Cola Beverages AG **** Podle šéfa švýcarské CCB AG Baerlochera "Záloha přináší pouze problémy, neřeší ale žádné!" **** Totéž teď papouškují mnozí naši experti **** Zálohy jsou prý DISKRIMINAČNÍ **** Diskriminace to je, ale SPOTŘEBITELŮ, OBCÍ a STÁTU ****

Zálohování nápojových obalů, které "hýbe celou republikou" je věc mnohem složitější, než se zdá mnoha našim redaktorům. Jde totiž na jedné straně o obrovské zisky, silné lobby skupiny, konkurenční boje, atd., na straně druhé o miliardové úspory pro stát, obce a spotřebitele. Takže je to zcela jinak, než si představují naivní ekologové a mystifikovaní redaktoři.

ZMATEK V ČÍSLECH

Je pravda, že v třídění domácího odpadu jsme úspěšní. Třídění obalů do barevných kontejnerů papír - sklo - plasty se u nás účastní 67 % obyvatel (údaj za rok 2005), vrací se 66 % všech obalů, u plastových lahví je to něco přes polovinu. A každý rok zatím toto procento o něco roste. Jenže tohle relativně vysoké číslo se týká právě obalů, což je jen jedna součást komunálního odpadu. U něj se recykluje pouhých 16 % z celkového množství. Jak je to možné? Přes polovinu totiž tvoří bioodpad z domácností, ale třeba i z údržby veřejné zeleně, se kterým zatím zacházet neumíme. Tedy pokud nemáte na vlastní zahradě kompostér. To za prvé. Za druhé - i mezi obaly představují PET láhve poměrně malou část. Takže v případě, že zavedeme systém zálohování běžných petek, případně budeme nutit výrobce, aby vyráběli vratné umělohmotné láhve, což by mohlo zvýšit návratnost až nad 90 %, v celkovém objemu obalů to budou pouhá dvě až tři procenta a v množství komunálního odpadu jen zanedbatelné desetiny. Efekt zálohování by byl tedy velmi malý.

Daleko rozumnější by bylo investovat do sběru a zpracování bioodpadu, což nám koneckonců ukládá Evropská unie do roku 2010. Zálohování by jistě zásadně snížilo množství lahví v příkopech, ale je to podobné, jako byste se rozhodli nakrájet si máslo u snídaně motorovou pilou.

VRATNÉ LÁHVE

Systém zálohování ale přece funguje v mnoha zemích a víceméně úspěšně. Proč by tedy právě u nás měl být málo účinný a nákladný? Studie, kterou si ministerstvo objednalo u společnosti IREAS (je k dispozici na webu ministerstva v sekci Tiskové zprávy), sledovala systém zálohování v Německu, Švédsku, Dánsku, Finsku a Estonsku. Z těchto zkušeností vyplývá, že je opravdu drahý, náklady se počítají v miliardách korun. Firmy musí zavést zálohovací automaty, systém svozu, třídění, vzájemné zúčtování záloh, platit obsluhu. A jeho výsledky jsou kromě těch pozitivních často nečekané a paradoxní. Například v Německu vedl k poklesu užívání vratných obalů - výrobci i uživatelé se jim snaží vyhnout - a také způsobil významný pokles celkového objemu vytříděných plastů. Když lidé nosí petky zpátky do obchodů, zbylé plasty už netřídí, ale vyhazují.

V českých podmínkách by systém zálohovaných plastových lahví měl ještě další nemilé důsledky. Dnes platí výrobci za vyprodukované obaly peníze do systému barevných kontejnerů. Pokud by se ta nejlukrativnější část, dobře recyklovatelné PET láhve, odvedla jinam, vznikne problém, z čeho sběr plastů vlastně financovat. Navíc ve chvíli, kdy si lidé začínají na kontejnery zvykat jako na samozřejmost, není rozumné zavést paralelní systém, který jim jen znepříjemní život. Nesešlápnuté láhve by museli nosit zpátky do krámu a stát kromě fronty u pokladny další u zálohovacího automatu. Z těchto všech důvodů studie zálohování plastových lahví nedoporučuje.

CO NA TO BURSÍK

Ministerstvo se dnes od objednané studie distancuje s tím, že vznikla dřív, než ministr Bursík sdělil, jak si celý systém představuje. Je to nesmyslný argument, stačí nahlédnout, studie zpracovává především zahraniční zkušenosti a ty se nezmění, ať se pan ministr rozhodne pro cokoli. Ale vzhledem k tomu, že představy úřadu jsou zatím velmi mlhavé a žádná ucelená koncepce neexistuje, snad by stálo za to, kdyby ministerstvo napřelo své omezené síly spíš do řešení problému bioodpadu. Času je málo a efekt by byl nesrovnatelně větší než při hrátkách s vratnými lahvemi.

Reflex 28/2007

Vzkaz a malé poučení zasvěcenému redaktoru Tomáši Feřtekovi: