Ještě jednou k německé studii RWTH a IFEU Institutu

Na webové stránce, uveřejněné na PETrecycling.cz pod názvem Tříděný sběr druhotných surovin je efektivnější jsem zvýraznil jeden ze závěrů nedávno dokončené studie RWTH Aachen (zkr.: RHEINISCH-WESTFÄLISCHE TECHNISCHE HOCHSCHULE AACHEN) a IFEU-Institut (zkr.: Institut für Entsorgung und Umwelttechnik GmbH, Iserlohn), jejíž zkrácenou německou verzi si lze stáhnout na odkazu pod titulkem.

Zvýrazněný text uvádí, že "předtřídění spotřebitelem vede k vyššímu a lepšímu využití recyklátů a je rovněž podstatně výhodnější než je společný sběr odpadů a obalových odpadů, s jejich následným automatickým tříděním."

To není nic objevného, jak je dávno známo uživatelům portálu PETrecycling.cz. Na tomto principu, ale ještě podstatně zdokonaleném, je totiž založen automatizovaný sběr a následná recyklace nápojových obalů pomocí RVM automatů norské firmy TOMRA.

Stále to ale není známo v Česku a především v kompetentních státních orgánech.

Podotýkám, že jde o naše odpadové hospodářství se zastaralou koncepcí postupného obohacování v tzv. lehké frakci z komunálního odpadu, nebo frakce směsných obalových plastů, která byla propagována a přetrvává hlavně v Německu a Rakousku.

V současnosti, po prosazení německého systému záloh jde této studii zřejmě o vědecké zdůvodnění potřeby záloh. V Německu se totiž stále znovu ozývají požadavky odpůrců záloh
na novelizaci platné Směrnice o obalech, protože Němci se zřejmě dosud nevyrovnali s jejich "Dosenpfand," platným od 1.5.2006.

Protože v části ČR (hlavně v Čechách) dosud platí v otázce využití recyklovatelných druhotných surovin (zvláště nápojových PET lahví) převzaté a zastaralé stereotypy z Rakouska a Německa, je jistě vhodné se blíže zabývat závěry této studie.

Ze zkrácené verze této studie Ressourcenwirtschaft ohne getrennte Abfallsammlung? (PDF, 29str., 315 kB), vyplývá na str. 15 popsána použitá metodika.

Jde o kapitolu 7. Simulace úpravy tříděním (zelený sloupec vlevo >> KURZFASSUNG DER STUDIE  >> 7. Simulation von Aufbereitungsverfahren).

Porovnáváním jsou zde zkoumány tři moduly získání druhotné suroviny, které odpovídají
třem rozdílným systémům sběru. Jsou graficky znázorněny na obrázku 9. Porovnávají se výtěžek druhotné suroviny, výtěžnost a kvalita produktu úpravy, tj. druhotné suroviny. Zkoumané modely jsou:

• Model Mono = jediná surovina (např. ze systému se zálohováním), na str. 16 je to Modul 3.

• Model LVP = smíšený sběr využitelných surovin (např. ze sběru do žlutých kontejnerů DSD, tvořený "lehkou frakcí obalů" = LVP) obsahuje: bílý (konservový) plech, vícevrstvé kombinované materiály (např. tetrapaky), aluminium a plasty - viz str. 13, obr.7), model je označen jako Modul 2.

• Model HM/LVP = směsný odpad z domácností, včetně LVP, označený jako Modul 1.

Obr. 10 (dole) znázorňuje celý řetězec úpravy, simulující získání druhotné suroviny, totiž praných PET vloček. Jde o postupné obohacování mixu druhově nejrůznějších odpadů z modulu 1 (směsný komunální odpad) přes modul 2 (tzv. lehkou frakci, vytříděnou z modulu 1) až po modul 3 (upravený koncentrát druhově jediné složky - PET). Celý postup je schematicky znázorněn na obr. 10:

	Obr.10 jako miniatura -  klepnutím si jej zvětšíte

Materiálové složení jednotlivých modulů je znázorněno na grafu z obrázku 11, přičemž zelená barva představuje podíl materiálu PET v jednotlivých modulech, jiné barvy naopak nadbytečné odpadní složky. Je zřejmé, že získání malého množství PET z modulů 1 a 2 ovlivňuje jejich nízký potenciál, takže pro získání PET by bylo třeba velmi nákladnou úpravárenskou techniku.

Na obrázku 12 je znázorněn simulovaný "výsledek PET," kde levé sloupce grafů v modulech představují získanou cenou surovinu, pravé sloupce vytříděné zbytky. U modelu 1 při požadavcích na kvalitu PET v oblasti ppm to může vést k tomu, že produkt úpravy nebude prodejný.

Obrázek 13 znázorňuje výsledek úpravy PET ze tří modulů, vztažený na model 2. Vedle znázorněných závislostí existují skutečnosti, které při simulaci nelze postihnout. Sem patří vyšší nároky na cyklus odpadních vod při fázi mokrého třídění, způsobený nečistotami. K těm patří ulpělé kontaminanty na PET materiálu, vedoucí k vyšším nákladům na čištění díky vyšší spotřebě vody, k jiným patří druhově odlišné frakce plastů, pocházející např. z obalů na čistící prostředky a tím okludovaných chemikálií, což způsobí tvorbu pěny a potřebu použít odpěňovače, následně náročnější čištění odpadních vod.

Na prvý pohled je zřejmé, že tudy cesta rozhodně nevede. Tento komplikovaný postup separace recyklovatelných druhotných surovin ze složitého mixu (model 1 a 2) může vyhovovat jen odpadovým společnostem, zaměřeným na kvantitativní množství likvidovaného odpadu, podle něhož jsou odměňovány. Vzhledem ke skutečnosti, že množství komunálních odpadů z domácností rapidně přibývalo a bude i nadále narůstat, mohou požadovat v budoucnu další zvyšování poplatků.

Takový systém odpadového hospodářství ale nemůže vyhovovat ani obyvatelstvu, ani státu a už vůbec ne recyklačním společnostem.

Platí zde totiž, že od toho, co vložím do procesu získání druhotných surovin a co následně použiji jako druhotnou surovinu do recyklačního pochodu, odvisí nákladovost, výtěžnost a nakonec výsledná kvalita produktu, který z procesu recyklace získám.

Kvalitu a prodejnost produktů úpravy je totiž nutno měřit podle požadavků trhu, přičemž zde jako určující ukazatel platí cenová relace mezi primární a sekundární surovinou. Získaná druhotná surovina musí být prodejná a nemůže být proto dražší, než surovina primární.

Stručně řečeno došla studie "Hospodaření se zdroji bez tříděného sběru?" k závěru, že od třídění spotřebitelem nelze při formulování cílů "materiálového využití" upustit nejen z kvalitativních hledisek, a ty zase nelze vyrovnat ani vysoce účinnou třídící technikou.