|
|
||||
|
|
||||
|
||||
|
|
||||
|
|
HOME
ARCHIV 2004
22.05.2004 Systémové řešení využití "nevratných" PET lahví je
v nedohlednu? |
|||
|
|
Pro snazší "listování" na této stránce používejte odkazy na názvech kapitol v Obsah, které vedou na záložky. Zpět se dostanete nejlépe klepnutím na tlačítko "ZPĚT" v prohlížeči, nebo pomocí šipek vlevo od textu (To the TOP). Obsah:
Zásadní rozdíl mezi vratnými a nevratnými PET lahvemi
Důsledky zásadního rozdílu obou typů a působení nevládních organizací Denně se přesvědčuji o zásadní neinformovanosti v této problematice nejen u veřejnosti, ale dokonce mezi odbornou veřejností, proto nepřekvapuje totéž mezi mladými ochránci životního prostředí. Vinu na tomto neutěšeném stavu vidím v řadě příčin:
Když se Hnutí Duha (Ing. Ivo Kropáček a jiní) nepodařilo ani s velkým úsilím prosadit zákaz podstatně lehčích "nevratných" PET lahví (sugestivními otázkami typu: "chutná vám minerálka více z plastikové/(t.j. skoro málem igelitové) láhve, nebo ze skla?", a tvrzením "PET láhve jsou mnohem dražší, než skleněné a škodí ekologii - mnohem více zamořují životní prostředí" atd.), chtěli by zavést a akceptovali by pouze dražší a těžší "vratné" láhve. To je zrovna tak málo ekologické, jako ekonomické. Efektivní je pouze odstranit všechny současné mezistupně a uzákonit na tyto "nevratné" láhve zálohu, jak je tomu od 1.1.2003 v Německu a rovněž na Slovensku. V případě prosazovaných těžkých vratných PET lahví k novému naplnění je to převážení obrovských objemů vzduchu, s dopadem do zbytečných ztrát nafty, tedy neobnovitelných zdrojů, s tím spojenou tvorbu emisí, extrémní spotřebu vody na vymytí vratných lahví před novým plněním, nutnost úpravy znečištěných vod po vymývání atd. To jim (NGO) bylo a dosud je jedno. Zřejmě věří, že nepřijetí jejich požadavku na opětné zavedení těžkých, drahých, vícecestných PET lahví globálními prodejci povede pod tlakem veřejnosti k odmítnutí nevratné PET láhve a návratu zpět k tradičnímu obalu skleněnému (to je/byl? názor "legislativního poradce" Mgr. Daniela Vondrouše, vyjádřený na jedné tiskové konferenci. Daniel Vondrouš zastává v současné státní administrativě významné místo. Pracuje jako tajemník ministra životního prostředí RNDr. Libora Ambrozka). Prosazování uvedené strategie a mediálního tlaku, dokonce s jimi vyžádanou podporou starostů obcí (rozsáhlou podpisovou akcí) byla, jak jsem přesvědčen, jejich strategie a hlavní cíl. Důsledky tohoto stavu nelze spatřovat pouze v rozladění a dokonce odporu veřejnosti. Jaké hospodářské a dokonce ekologické škody soustavné a mediálně silné působení ze strany hlavně mladých environmentalistů, vycházející z citované LCA studie Moniky Přibylové (a podobných v zahraničí) napáchalo během devadesátých let nejen u nás, ale v současnosti například v sousedním Německu se dočtete v mém překladu, který vyšel v originálu na PETplanet 5-6/2003. Pro méně informované sděluji, že stejně jako u nás, existuje dosud rovněž v Evropě stejné, přetrvávající negativní hodnocení nevratných PET lahví. Důvodem tohoto postoje byl na jedné straně "raketový" nástup jejich používání v devadesátých letech zvláště u nás, ekonomicky nesmírně výhodný pro výrobce hlavně balených vod, minerálek a nealkoholických nápojů, na druhé straně jistě oprávněné obavy environmentalistů ze vznikající situace. Řešení nastalého trendu z mnoha důvodů nedrželo a dosud nedrží krok s pokrokem v technologii jejich recyklace (a už vůbec ne v uzavřeném cyklu, tj. z použitých lahví opět na nové láhve) a to nejen u nás. Německo a situace po zavedení záloh na nevratné nápojové obaly Obrovské potíže a chaos nastal v Německu počátkem 2003 - po dlouhých soudních tahanicích (na třech úrovních až po nevyšší - po naprosto oprávněném zavedení zálohování nevratných nápojových obalů ve výši 0,25 EUR za obaly do 1,5 litru a 0,50 EUR pro obsahy nad 1,5 litru). V každé zemi je třeba vycházet ze specifických podmínek. Konkrétně - v silně disciplinovaném a málo přizpůsobivém Německu - jde nyní mimo jiné o:
Výše zmíněný skutečně zásadně odlišný názor, jehož překlad tvoří prvou část ze tří příspěvků, o které požádalo německé vydavatelství PETplanet Frank Koelewijna, generálního ředitele PETCORE z Bruselu, jako člověka jistě nestranného a nezúčastněného, zato předního odborníka na recyklaci PET lahví v celé EU by měl být vodítkem pro zásadní a hlavně rychlou změnu zastaralé legislativy EU, jejích členských států a především ČR. Na změnu byrokratických zdlouhavých postupů EU jistě nemusíme čekat. Naopak. V případě Německa jde ale o zjevnou dlouhodobě vštěpovanou nechuť k "ekologicky nepříznivým" ba dokonce odpor k "Umwelt unfreundliche Einweg PET Flaschen" a kromě toho podle nich značně "nákladné" (i když ve srovnání s ostatním investičním vybavením) směšně levné odběrní RVM automaty. Jejich německá důkladnost v nich vyvolává představu, že musí být v každém kiosku, což je samozřejmě zásadní omyl. Nepřipomíná Vám to něco? Jde zjevně o záměr, podobně jako u nás. Kdo nesouhlasí s těmito těžkopádnými a zastaralými systémy přerozdělování, se - podle nich - naprosto mýlí (z veřejného vyjádření ředitelky pro vnější vztahy Mgr. Hany Hradecké z a.s. EKO-KOM, simultánně tlumočeného do čtyř jazyků, na CE & EE Conference on Packaging v Brně - a to na moji adresu - slečna magistra toho totiž ví nepochybně mnohem víc...). Jaké by mohlo být - nejen u nás - nejefektivnější řešení u zálohovaných nápojových obalů Příkladem by pro nás mohly být země, kde na rozdíl od katastrofálně nízké návratnosti (kolem 20% v zemích EU) dosáhli pravý opak. Jsou to například Švédsko, Norsko a Finsko. V těchto se však dále popisovaný způsob opětného využití praktikuje pouze u VRATNÝCH, zálohovaných obalů. Nevratné PET láhve tam totiž nepoužívají (!) a vratné PET nerecyklují, ale po opotřebení a vyřazení z oběhu je vyvážejí k recyklaci (především do Holandska). Jak vypadá praxe vracení, kterou zvládají i děti, demonstruje obrázek. Celkem běžný další obrázek ukazuje odběr v hypermarketu u Skandinávců - při moderním zpětném odběru pomocí RVM (Reverse Vending Machine) zálohovaného PET obalu, nápojové plechovky či pivní láhve odpadá třídění u PET lahví podle druhu a barev, to udělá vše automat. Ten rovněž upraví objemný PET či kovový nápojový obal stlačením, nebo u PET posekáním pro efektivní přepravu. Obcím v ČR by tak odpadly státem dotované náklady na neefektivní sběr, manipulaci a další transport ke zpracovateli, u něj na třídění podle barev a úpravu objemu před transportem, většinou k našemu vývozci (a obvykle do zemí Dálného východu), nebo (v lepším případě) k recyklaci v ČR (a.s. Silon Planá). Obce v ČR dostávají "přerozdělovaný" příspěvek z a.s. EKO-KOM, odstupňovaný podle počtu obyvatel a podle vytříděného množství.
Obcím by při zavedení této inovace ale zcela odpadla - podle naprostého nesmyslu v naší legislativě, která z nich udělala VLASTNÍKA tohoto "odpadu" - následná starost: komu to nejvýhodněji (pro obecní rozpočet) prodají a za kolik (což logicky nevýhodně navyšuje cenu pro následné odběratele). Tyto RVM automaty musí být instalovány u velkoprodejců, kteří dodávají na trh největší množství nápojů balených v PET (v Česku přes 90%). To jsou velké obchodní řetězce (hypermarkety, supermarkety), nikoliv kiosky a drobní prodejci typu "convenience". Jak se sběr nápojových obalů (tedy nejen PET lahví) řeší novodobě, je vidět na spodním obrázku. Podotýkám, že u nás bychom na PET, sklo a dózy potřebovali 3 druhy kontejnerů, pokud možno před každým domem, nejlépe na každém rohu. To je prostě nesmysl, hlásaný laiky. Neplatí totiž zásada "čím více kontejnerů umístěných co nejblíže obyvatelstvu, tím vyšší množství sběru". To klade obrovské nároky na transport, dotřídění, dobrovolnou disciplinu účastníků. Proto je to cesta vysoce neefektivní. Kdo je vlastně původcem tohoto "odpadu" a jak by se měl postarat o jeho využití? Globální prodejci balených nápojů, kteří "produkují" přes 90%
této cenné druhotné suroviny, pokud ovšem nemusí, přenechávají tento
problém na spotřebiteli,
obcích a na státu. To vyvolává nutnost dotací na životní
prostředí, které platíme z vlastní kapsy, dokonce 2x - jednou v ceně
PET láhve, tedy tzv. "odpadu", podruhé za jeho likvidaci v
komunálních poplatcích. Proč tomu tak je? Zatím nejlepší řešení (na následujícím odkazu najdete vše potřebné v češtině!) existuje proto ve Švýcarsku, které v posledních dvou letech dosáhlo - na rozdíl od Německa, Rakouska, či zcela vzadu třeba U.K. - zpětného využití 77%, ačkoliv si stejně jako Němci určili v jejich Verordnung über Getränke Verpackungen (VGV) závaznou kvótu jen 72%. Na švýcarském trhu jsou vedle vratných zastoupeny rovněž nevratné PET láhve (Einweg PET Flaschen). Přes tuto vysokou návratnost mají právě s "nevratnými" PET značné problémy, jak zjistíte v říjnovém čísle PET Flash 27/2002, v českém překladu zde. Základní problém vyřešili elegantně tím, že VERURSACHERem není žádná švýcarská obec (na rozdíl od našeho nesmyslu), ale výhradně "způsobovatel", tj. OBCHOD. Obchodním řetězcům v ČR (tzn. především globálním prodejcům, s jejich více jak 90% podílem na trhu) vyhovuje naše chromá legislativa (jsme pozadu nejen za Německem, ale i za Slovenskem) a nedostatek informací mezi veřejností, co by vlastně měli (podle zde v ČR kdysi zavedených představ a zvyklostí) na svoje náklady udělat a jak. Oni to však vědí naprosto přesně. Pokud ne, mohou se sami věnovat instruktáži na videu, jak současné výsledky R&D tuto problematiku vyřešily. Doporučuji shlédnout prezentaci světově nejlepších RVM TOMRA. Na videu se během necelých 11 minut každý přesvědčí, o co vlastně jde. A pokud tito mamutí prodejci osvědčí svoji péči o životní prostředí (jak většinou proklamují na svých webových stránkách), jsou na nejlepší cestě být slavní i v ČR a nejen u nás. Měli by mít rovněž na zřeteli, že takto zpětně a na úrovni doby vykoupený PET materiál má na rozdíl od jiných systémů sběru vynikající, tu nejlepší kvalitu (čistotu), lze jej dobře zpeněžit a je o něj velký zájem nejen u nás, ale především v zahraničí, dokonce v tom nejvzdálenějším (Čína, Tchaj-wan, Indonésie atd.). Mám o tom řadu dokladů v e-mailových zprávách, které opakovaně dostávám, žádajících pravidelné dodávky obrovských množství (1000 tun/měsíc)! K nim se dostává naše PET surovina přes překupníky, kteří na tom rovněž neprodělají. Ke zlosti západu, který brojí proti mafii. "Ostře vytříděný" PET (přímo po konsumaci nápoje spotřebitelem), je totiž mnohem kvalitnější, než silně znečištěný, ale tzv. "vytříděný" PET ze směsných plastů (Praha, Středočeský kraj, Německo, země EU atd.), či dokonce PET, získaný z tuhého komunálního odpadu (např. Rakousko). Kladu si jistě právem otázku: proč vyvážet kvalitní surovinu? Jsme tak neschopní? Toto "state-of-the-art" řešení v podobě RVM Tomra automatů již u mnoha našich HM reálně existuje, většinou dokonce ve dvou slabě využitých kusech Tomra 600 (zatím pouze pro zpětný odběr ZÁLOHOVANÝCH pivních lahví). K jejich nákupu byli největší prodejci v nedávné době dotlačeni (zákonnou ochranou spotřebitele - hrátky se zálohami 0-3 Kč a silným tlakem veřejnosti). Tento systém zpětného výkupu pivních lahví perfektně funguje, stejně perfektně by fungoval systém odběru PET lahví a plechovek po zavedení zálohy na tyto nápojové obaly. Proč by si ale prodejci v případě PET lahví a rovněž obou typů (Al, ocel) plechovek přidávali -
nikým nenuceni - starosti? Starosti s takto získaným zpětným
odběrem výjimečně kvalitního materiálu by neměli žádné - v ČR existuje
řada soukromých firem se zkušenostmi ve zpeněžení PET materiálu, globální
prodejci mají rovněž partnery mezi světovými recyklačními firmami a máme přece
rovněž a.s. EKO-KOM s okopírovaným Duales System Deutschland, nejdražším
systém hospodaření s "odpady" na světě.
J V případě efektivního, tj.ekonomického a současně ekologického využití PET lahví (tedy cenné druhotné suroviny a žádného "obalového odpadu") jde proto o systémové řešení problému. Ten je jinde dlouhodobě zaběhnutý, ekonomicky výhodný pouze pro jisté subjekty, proto tvrdošíjně odolává všem pokusům o změnu. Třeba si uvědomit, že jde o enormní zisky a navíc samozřejmě o enormní zatížení pro stát, resp. jeho poplatníky, změnu zaběhnutého systému, zaběhnutého především tam, kam směřujeme jako členská země EU. Jejich odpadové hospodářství je dnes již zastaralé a překonané. Změna tohoto polovičatého řešení naráží na obrovskou nechuť těch, kteří je jako jediní mohou změnit (viz projednávání v Poslanecké sněmovně parlamentu). To není primárně a logicky nikdo jiný, než státní aparát a jeho legislativní orgány (obdobně jako v EU, s těžkopádnou procedurou - trvající dlouhá léta - je popsána na jiném místě). Mimo to jde samozřejmě o různé podnikatelské subjekty, s jejich zcela specifickými zájmy (v Německu především DSD - Duales System Deutschland, v ČR a.s. EKO-KOM, SYBA (obalová asociace) ale zřejmě i obce, obchod, vývozce této cenné suroviny do daleka, atd.). Informace o tom, jak by to bylo možné co nejúsporněji vyřešit, se snažím na tomto webu veřejně a tudíž bezplatně předat už od 01. 03. 2001. Nedělám si iluze, že se podaří situaci v nejbližší době změnit přijetím systémového řešení, které by zajistilo téměř bezodpadní využití. To rovněž konkrétně navrhuji, totiž z nezálohovaných "nevratných", ale v budoucnu zálohovaných lahví je dokonale využít a následně recyklovat opět až na nové láhve v uzavřeném cyklu metodou "ze starých lahví nové - "bottle to bottle" - "b2b". Společně s Hnutím Duha a jejím Ivo Kropáčkem jsme proto napadáni různými mediálními "odborníky" (ku příkladu odborníkem, jako je Ivo Brezina: "Trochu moc drahá recyklace"), kteří používají stejnou argumentaci, jako před nedávnem jejich "vzory" z jistých politických, obchodních a průmyslových kruhů v Německu. Pokud ovšem argumentaci stylu "proč to nejde" používají i naše odborné časopisy (např. časopis Odpady), různé asociace výrobců (a.s. SYBA v časopise Svět balení 3-4, 2003), či dokonce nejrůznější nové asociace pro aplikaci inovačních technologií, ale rovněž různá politická seskupení, je na místě úvaha, proč? Odpověď není složitá - je v odpovědi na otázku: Komu to slouží? Kde je hlavní problém, to vyplývá z citátu, který jsem si dnes vypůjčil od filozofa Václava Bělohradského: "...efektivita dosaženého - v tomto případě systémového řešení - závisí na institucionálním rámci: sociální náklady na rozhodování jsou pro podniky mnohem nižší, než pro poškozené občany" a k tomu jen dodávám:
Citát byl uveřejněn v: Václav Bělohradský: Mohu mít radost jedině z toho, že měsíčně navštíví webový portál PETrecycling CZ kolem 30 - 40 tisíc návštěvníků. Zvyšuje se tedy informovanost a ubývá manipulačního prostoru pro tzv. odborníky. Jsem rovněž žádán o detailní konzultace o recyklaci PET materiálu na různé typy výrobků a různými postupy dokonce z ciziny, takže problém je nepochybně velmi aktuální. V případě obalových plastů je nutno zdůraznit, že zavedením recyklace lukrativního druhu obalu - kterým PET, s jeho kódovým číslem "1" nepochybně je - si vytváříme předpoklady i pro recyklaci druhově odlišných (a druhově roztříděných) obalových plastů, jako PS, PP, HDPE, LDPE, event. dokonce PVC. Recyklační kapacity na PET láhve totiž bez problémů zpracují i tyto plasty, princip je totiž stejný. Domnívám se, že tak jako zavádění strojů v Anglii a plynových lamp v Praze (proti kterým se bojovalo 30 let), či kdysi automobilů s jejich obrovskou rychlostí kolem 15 km/hod., vše potřebuje svůj čas. Podotýkám, že nepatřím mezi žádné otevřené, ani skryté antiglobalisty, svým věkem (72) určitě ani mezi mladé environmentalisty, stejně tak nelobuji pro žádnou firmu. Chci, aby se PET láhev, stejně jako zálohovaná pivní láhev považovala za výrobek, a v případě PET, na rozdíl od energeticky a ekologicky náročného skla, za ekologicky a ekonomicky využitelnou surovinu. Ne ovšem současnými extrémně nákladnými a zastaralými systémy. Už samotná nynější terminologie, používající označení "obalový odpad", přímo vybízí laickou veřejnost k tomu, aby se s ním stejně, ať vědomě, nebo záměrně zacházelo. Nejde tedy o něco, o co se mají starat OBCE, protože nejde o žádný obecní odpad, resp. "exkrement". Tato cenná surovina se musí vracet tam, odkud pochází, tedy "způsobovateli" a tím není nikdo jiný, než obchod, který ji na trh uvedl a který za ni v ceně nápoje dostal od spotřebitele zaplaceno. Odpady po sobě musíme, jako lidské bytosti, obvykle uklidit. A že tento "způsobovatel" za použitý obal dostal zaplaceno více jak dobře, je vidět mimo jiné například z velmi drahé a předimenzované televizní reklamy především na všechny minerálky. To už zůstává rozum stát, kde na to ty firmy berou.... Není pro koncového zákazníka vůbec zajímavé, že obchod láhev spolu s nápojem nakupuje od plniče, plnič zase nakupuje předlisky nebo láhve od jejich výrobce a ten zase primární plast od jeho výrobce. Obchod se jistě bez zásahu státu a jeho orgánů bude umět se svými dodavateli finančně vyrovnat, jsme v rozvinutém tržním hospodářství. Jestliže dostal za technikou prodeje "vynucený obal" zákazníkem zaplaceno, musí mu tuto částku vrátit, jinak zákazníka okrádá. Mohli bychom do hypermarketů přece chodit nakupovat nápoje s konvičkami, viďte? Na webu se globální prodejci přitom často vychloubají, jak ohleduplně se chovají k životnímu prostředí. V případě plastových obalů, rovněž PET lahví, jak snížili jejich váhu...... Zde tedy mají další reálný námět, jak by sami spolu s MŽP, legislativci a politiky mohli vyvinout nátlak na změnu, která by výrazně - a s povděkem celé veřejnosti - potvrdila jejich vstřícný postoj k životnímu prostředí! Rozhodně k tomu mají větší šance, než tento odborně zaměřený a na koleně (mnou osobně) tvořený český server PETrecycling CZ. Tak to de facto rovněž požaduje Direktiva EU 94/62 EC a tak je to už dnes začíná být běžné dokonce i ve vzdálené Oceánii. Předchozí Vstupní stránky ze serveru PETrecycling CZ najdete seřazeny podle data zde: Příspěvky na IP PETrecycling.cz v
archivech:
|
|||
| Best View : 800x600 resolution with Internet Explorer 4.x or above. | ||||
