Německo 2000 - stav trhu před zálohováním nevratných nádob

Průmysl výroby nápojů byl v Německu profilován v největší míře velkým počtem malých, nezávislých pivovarů (zhruba 1.277), rozmístěných po celé zemi. Pivovarnická tradice, sahající stovky let do minulosti a světově proslulá piva, vyráběná v Německu, představují přes 10 procent světového prodeje, v pořadí druhé, pouze za Spojenými státy (jejichž největší pivovary mimochodem založili němečtí přistěhovalci). Tato dlouhá tradice přispěla Německu k druhému místu ve spotřebě piva na světě, i když tento podíl poklesl v posledních dvaceti letech zhruba o 15 procent.

Domácí piva představují zhruba 97 procent prodeje. Prodej piva tvoří v Německu přes 60 procent trhu alkoholických nápojů, o zbylých 40 procent se dělí víno a lihoviny. Jako všude na západě je spotřeba vína na vzestupu a Německo je v současnosti největším dovozcem vína na světě.

Zatímco spotřeba piva se soustavně snižuje, poptávka po balené vodě, džusech a nealkoholických nápojích vzrůstala. Balená voda se stala zvlášť silným tahounem trhu, se spotřebou na hlavu dosahujícím v roce 1999 zhruba 100 litrů. V současnosti je v Německu okolo 238 výrobců minerální vody, 226 nealkoholických nápojů a 450 výrobců ovocných džusů, kteří kryjí zvýšenou poptávku po těchto nápojích.

V Německu je nejčastějším typem obalového typu materiálu skleněná láhev, následuje ocelová plechovka, Tetra Pak, PET láhve a hliníkové plechovky. Převahu německých nádob pro nápoje tvoří opakovaně používané vratné skleněné a plastové láhve pro pivo, nealko, vodu a víno. Každá vratná láhev je zálohovaná, hodnota zálohy kolísá podle typu a podle toho, zda jsou vraceny individuelně, nebo v přepravkách (viz tabulku dole). Ve značném rozsahu je sběr těchto vratných lahví dosud prováděn ručně, ačkoliv použití automatických RVM systémů v zemi rychle roste. TOMRA v současnosti udržuje zhruba 6.000 instalací RVM v potravinářských maloobchodech, které představují na trhu podíl kolem 85 procent.

Ve snaze o udržení pozice vratných nádob a snížení množství obalového materiálu, který se dostává do systému  řízení obalového hospodářství začali němečtí zákonodárci formulovat koncem osmdesátých let nové legislativní nařízení k regulaci používání obalových materiálů. Tento proces vedl v Německu v roce 1991  k přijetí prvé legislativy na světě, která považovala obalové odpady za součást životního cyklu výrobku a odpovědnost za jejich likvidaci byla uvalena na výrobce (což je idea, známá jako rozšířená odpovědnost výrobce - Extended Producer Responsibility, nebo EPR). Tato koncepce byla legislativně kodifikována přijetím Směrnice o obalech, která vešla v platnost 12.06.1991. Tato legislativa také inspirovala EU k přijetí Direktivy o obalech a obalových odpadech, schválené v roce 1994 a obdobně k recyklačním iniciativám v mnoha dalších zemích.

Směrnice o obalech nařizovala, že vratné vícecestné nápojové nádoby musí představovat ročně nejméně 72 procent v zemi použitých nápojových nádob, což byl tržní podíl, který vícecestné vratné nádoby vykazovaly v době přijetí zákona v roce 1991. Německé Ministerstvo životního prostředí bylo pověřeno kontrolou plnění této kvóty a bylo zmocněno zavést povinnou zálohu na ty nápojové výrobky, které nebyly schopny dosáhnout jejich specifickou recyklační kvótu ve dvou po sobě jdoucích letech. Směrnice pověřila vládu k zavedení povinné zálohy v průběhu nejvýše šesti měsíců po potvrzení negativních výsledků a to v oficiálním oznámení pro období následujícího roku.

Směrnice rovněž umožnila německému průmyslu založit soukromě financovanou organizaci, která by byla odpovědná za plnění cílů, specifikovaných legislativou, což se stalo vytvořením známého "Dual System" (pozn. překl.: duální, protože zajišťuje recyklaci jak vratných, tak nevratných obalů), provozovaného soukromou organizací Duales System Deutschland GmbH (DSD).

Dual System pracuje společně s existující německou strukturou řízení pevných komunálních odpadů. DSD je soukromá, nezisková společnost, odpovědná za organizaci sběru, třídění a v určitých případech za recyklaci obalových odpadů. Organizace byla založena, aby v zastoupení německého průmyslu zajišťovala splnění kvót, uložených ve Směrnici o obalech pro recyklaci skla, cínového plechu, oceli, hliníku, papíru a lepenky, plastů a kompozitních materiálů.

DSD, jejíž akcionáře tvoří společnosti z odvětví průmyslu potravin a maloobchodu, financuje svoje aktivity účtováním licenčního poplatku za použití ochranné známky ("Der Grüne Punkt"– zelený bod) plničům, obalářům a dovozcům obalů. Licenční poplatek kolísá podle typu obalu výrobku a je použit na široký okruh spotřebního zboží. DSD v současnosti přináší poplatek za licence zhruba čtyři miliardy marek, z nichž okolo 800 milionů DM pochází od výrobců nápojů.

V oficiálním oznámení pro rok 1997, německé Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že použití vratných nádob se poprvé snížilo pod kvótu 72 procent (71.35 %). V roce 1998 údaj dále klesl na 70.13%, tedy opakovaně pod kvótu ve druhém následném roce. Nedávná zpráva Asociace německých velkoobchodníků "Deutsche Umwelthilfe" naznačuje, že údaj může být v roce 1999 dokonce nižší, než 66 procent. Očekávání, že kvóta 72 procent nebude opět dosažena vedlo k diskuzi mezi vládou a dotčenými orgány o tom, jak by mohlo být realizováno eventuální zavedení povinné zálohy na plechovky a nevratné skleněné a plastové láhve.

Dne 25.10.2000, celkem 15 z 16 spolkových ministrů životního prostředí informovalo, že budou podporovat německého ministra životního prostředí Jürgen Trittina, v jeho vyhlášení povinné zálohy na všechny nevratné nádoby (s výjimkou Tetra Paku, u něhož analýza životního cyklu indikovala relativně malý negativní vliv na životní prostředí v současném systému), a to od roku 2001. Tento návrh byl rovněž podpořen environmentálními organizacemi, průmyslem maloobchodu, většinou místních pivovarů v Německu a více jak 80 procenty obyvatelstva. Bylo to rovněž považováno za opatření, které posílí tržní pozici vratných obalů.

(Pozn. překl.: spolkový ministr Jürgen Trittin, spolková vláda a Zelení si však museli ještě počkat, zákon o zálohování vstoupil v platnost až po soudních tahanicích o "stížnosti na porušení ústavy"  po 2 letech v roce 2003).

TOMRA orientovala své snahy na tři oblasti:

1. Poskytování informací v rozhodovacím procesu o alternativách manipulace s nádobami a podpoře, řešení a servisu, který může  TOMRA nabídnout.

2. Spolupráce s partnery z průmyslu při vývoji modelu zálohovaných nádob, který by mohl oslovit speciální zájmy německého trhu za podpory řídících organizací s existujícím systémem záloh v jiných zemích. Německá filiálka Tomra Systems GmbH a TRINKS GmbH nedávno zahájily jednání s organizací pro správu záloh Retourpack Deutschland, podle stejné linie jako u skandinávské správy záloh.

3. Interní přípravy na potenciální nárůst poptávky po odběrních RVM automatech TOMRA. TOMRA už vlastní dvě výrobní základny, ale vyhodnocuje jisté partnerství s německým průmyslem ke zvýšení současné výrobní kapacity k pokrytí potenciálního růstu poptávky.

Očekává se, že Ministerstvo životního prostředí oznámí detaily navrženého nového systému koncem prvého čtvrtletí 2001. Ať již bude výsledek tohoto procesu jakýkoliv, TOMRA ráda poskytne své zkušenosti a  know-how k dosažení nejvyšších výhod pro německé výrobce, obchodníky a spotřebitele.

TOMRA je od roku 1990 kapitálově zcela samostatnou pobočkou jako Tomra Systems GmbH, má přes 80 zaměstnanců v oblastech administrace, marketingu, prodeje a servisu. Má 16 regionálních servisních středisek ve všech 16 německých státech, stará se o více jak 6.000 instalací po celé zemi. Od roku 1985 zdvojnásobila každé tři roky množství instalací RVM.

Podle Thomase Dory, výkonného ředitele Tomra Systems GmbH, "navržená nová legislativní úprava týkající se nevratných nádob bude jistě znamenat pro naši organizaci nové problémy, stejně tak pro ostatní  provozovatele v tomto průmyslu. Přesto se jednoznačně cítíme být kvalifikováni a připraveni nabídnout výkonná a efektivní řešení, splňující požadavky nové legislativy. Těšíme se na spolupráci s německým průmyslem a dalšími partnery při vyvíjení systému sběru nádob, který je pro Německo správný a který by mohl sloužit rovněž jako potenciální model pro další evropské trhy."