Ing.Jiří Nezval
Technologie pro využití nevratných PET lahví

Vynálezce PET láhve, americký chemik Nathaniel Wyeth, pokud již není mezi námi, by se asi divil, jaký převrat v obalech na tekutiny způsobil svým objevem z roku 1973 a kolik půtek a problémů mezi zastánci a odpůrci tato praktická a vysoce ekologická věc způsobí. Opak dnes tvrdí řada zapřisáhlých odpůrců, zvláště mezi mladými lidmi z řad NGO´s, jako je Hnutí DUHA, čtenáři a dopisovatelé EKOLISTU po drátě atd. Obdobně tomu bylo i u TetraPacku, např. v Německu, dnes je tomu už zcela naopak. Často si kladu otázku, proč tomu tak je a docházím k závěru - je to zřejmý nedostatek pravdivých a positivních informací (ty totiž nejsou většinou redakcí běžného tisku ani publikovány).

Přitom PET láhev byla již v roce 1977 úspěšně recyklována. Dějiny se zase opakují, každá převratná změna vyvolává rozpory a počáteční obrovské problémy.

V Evropské unii se v hierarchii zhodnocení zdrojů propaguje využití PET lahví recyklací před jejich spalováním se získáním energie. EU rovněž stanovuje konkrétní cíle a prostřednictvím národních legislativ se udávají pro jednotlivé typy druhotných surovin jejich podíly v procentech, které by se měly recyklovat. Uvádění této politiky do praxe je ve velké míře úkolem místních samospráv. To je vše v odborných kruzích obecně známé. Otázkou však je, co pod pojmem místní samospráva v městech a navazujících koncepcích odpadového hospodářství rozumíme. Představa, že budeme úspěšní při řešení sběru a recyklace čehokoliv v rozsahu Prahy, Brna, nebo dalších krajských měst, není zřejmě správná. To ukazují zkušenosti z ciziny. Je to jako řízení podniku se sto tisíci, resp. milionem zaměstnanců. To je v počátcích organizace takového složitého procesu neschůdné a neefektivní.

Pokud se zaměříme na domácnosti a v nich na použité obaly z plastů, pak půjde v současnosti především o nápojové obaly, a mezi nimi o PET láhve, tvořící objemově největší podíl odpadového toku. Za jejichž sběr na území obcí a nakládání s ním jsou podle naší legislativy právně zodpovědné místní samosprávy. Přimlouvám se za to, aby koncepce přicházela shora, ale řešení spočívalo ve velkých aglomeracích na nejnižších správních celcích, tedy městských částech.

O jaká množství tohoto materiálu jde, ukazují nedávné průzkumy, provedené na Strojní fakultě VUT v Brně v Ústavu procesního a ekologického inženýrství. Jsou popsány ve dvou elaborátech,. pro MČ Brna Bystrc, a pro MČ Brna Ivanovice . Bylo získáno mnoho velmi zajímavých poznatků, které rozhodně oceňuji. V tak rychle se měnící situaci odpadového toku, v jaké se nacházíme, totiž nákladná řešení jsou plýtváním peněz.

Pokud jde o manipulaci s PET lahvemi po konsumaci nápoje, jsou spotřebitelé ve velké míře (58% respondentů), aniž by byli nějak přesvědčováni, ochotni tyto cenné PET láhve odtřídit a předávat ke zpracování (graf 2). Tato jejich ochota by zřejmě byla ještě větší, (72% obyvatel) pokud by tím došlo ke snížení poplatků za odvoz vytříděného odpadu (graf 3). (K tomu pozn. autora: na NHF VŠE v Praze však došli k odlišným závěrům — šedesát respondentů ale nemůže být reprezentativním vzorkem) Při vztažení výsledků průzkumu z ÚPEI SF VUT Brno na Město Brno, se došlo k závěru, že jen u lahví o objemu 1,5 litru jde asi o 210 tun a dalších 210 tun u lahví ostatních (jiného objemu), tedy odhadnutá hranice sběru se pohybovala (již v roce 1998!) někde mezi 350 až možná 500 tun ročně! Tento údaj, což nutno zdůraznit, korespondoval se zjištěnými čísly o nakupovaných lahvích. Nelze tedy i těmto rychlým a levným metodám průzkumu toku odpadů upřít značnou vypovídací hodnotu. Upozorňuji též na skutečnost, že u těchto nových druhů obalů docházelo všude ve světě po jejich zavedení k ročním nárůstům většinou kolem 25%. Je tedy otázka, zda provádět nákladné zjištění praktickými testy. Kromě toho podíl PETu bude silně kolísat i v průběhu roku (zima, léto). Ukazují to zkušenosti z USA a Japonska, ale i odjinud.

Třídění odpadu z domácností, resp. přímo v domácnostech se u nás často považuje za téměř nereálné (v tom děláme chybu), avšak na druhé straně je jen takové odtřídění nezbytnou podmínkou kvalitní recyklace. To platí zvláště o PET lahvích.

Je proto třeba nějak, ale promyšleně motivovat, jak bylo např. uvedeno, poskytnutím možnosti výběru - buď vytřídit, nebo nevytřídit (viz graf 2 ). Bez motivace se zde alespoň zpočátku zaručeně nedosáhne úspěchu. Ne vždy to ale musí být výhradně motivace finanční.

Aby však celý systém sběru druhotných surovin dobře fungoval, je třeba splnit řadu praktických podmínek. ⁶
U nás s nimi obecně jakoby nepočítáme:

Jsou všechny uvedeny na http://www.napcor.com/toolbox/process/starting.html.

Musí existovat:

1. schopný koordinátor programu (představte si jej v rámci měst nad 400 tisíc obyvatel),

2. musí být zajištěný odbyt pro recyklovaný produkt (máme již řadu úspěšných firem),

3. spolehlivý systém sběru (známe 6 systémů, každý by se měl místně ověřit),

4. provedeno detailní zhodnocení stavu přísunu po použití od spotřebitele a následného odložení (není vůbec)

5. dobře naplánovaný systém vzdělávání občanů a zaměstnanců participujících firem

6. plán pro širokou publicitu a výchovu občanů - spotřebitelů (participace odborného týmu!)

7. výběr kvalifikovaných navazujících recyklačních společností (už u nás existují)

8. jasný průběžný proces pro monitorování a vyhodnocování průběhu (metody informatiky).

Z uvedeného je zřejmé, proč organizovat takovou akci v malých regionálních celcích. To hovoří pro městské části, obce, kde i dosahované výsledky budou daleko více motivační. I přesto nelze očekávat, že výsledky se dostaví okamžitě, je nutno počítat s horizontem spíše 5 až 10 let. Máme již ale zkušenosti z tříděného sběru papíru kovů, či bylin, takže jsem optimista. 

Ve Spojených státech existuje NAPCOR, v EU je to PETCORE a další , což jsou neziskové organizace, které poskytují všem začínajícím komunitám a organizacím, včetně škol, veškerou pomoc, potřebnou pro tak náročné akce. Jsou v nich soustředěni odborníci, mající pozitivní vztah k problematice (pouze PET) a vysoké odborné znalosti. U nás nic takového úzce specializovaného zatím nemáme, ale měli bychom rozhodně mít.

V současnosti je ve světě nejrozšířenějším způsobem tříděný sběr směsi dvou, event. tří typů plastových lahví, s následným dotřiďováním na PET, HDPE a PVC láhve (ručním, nebo automatickým).

Bohaté super- a hypermarkety by měly PET láhve od spotřebitele odebírat pomocí automatů, instalovaných v prodejním centru, na př. typu TOMRA 22, či TOMRA 62, nebo řady jiných firem, např. RECYC Clasic a Exlusiv (pro 6 druhů obalů). Obojí (TOMRA i RECYC) jsou uzpůsobeny na rozlišení velikosti PET láhve, podle které přístroj automaticky vydá bonus, nebo vrátí peníze v hotovosti, dále rozliší barvu, dokonce vrátí lahve naplněné. Takto roztříděné láhve se následně přímo na místě lisují buď do balíků, nebo drtí na velikost kolem 10 mm, vhodnou pro recyklaci mokrou cestou až na regranulát. Tyto automaty jsou stavěny i na ALU dózy nebo pro kombinaci PET, ALU, sklo. Jsou sice nákladné, ale nikoliv pro tyto globální obchody, které mají největší zásluhu za jejich podíl na trhu. Jejich design je velmi zdařilý a jsou zaváděny v řadě zemí pozoruhodným tempem.

V prvé řadě je však ještě před zahájením jakéhokoliv systému sběru třeba zajistit osvětu, jak již bylo řečeno (netřídit za výrazně vyšší poplatky, nebo třídit za nižší). Kromě toho je zřejmě třeba zavést systém dostatečně vysokých vratných záloh na vytypované obaly, aby se tříděním cílené druhotné suroviny dosáhlo jejího vysokého zhodnocení, jak ukazují zkušenosti například ze skandinávských zemí. Argumentace, že je to proti zásadám EU by nás zatím, ani v budoucnu neměla trápit, protože tyto zásady se zpravidla po zásahu odborníků změní. Ostatně zálohu na SVÉ PRODANÉ obaly si může každý prodejce stanovit diferencovaně, bez ohrožení volné soutěže, ctěné v EU. Cena obalu je rovněž zahrnuta v ceně zboží, takže nejde o žádnou neoprávněnou zálohu. To už perfektně funguje v řadě zemí, není proto důvod nás strašit, že to ohrozí integraci ČR do EU.

Ve svém příspěvku jsem zaměřen vzhledem k šířce problematiky pouze na nevratné PET lahve. V USA či v Kanadě je situace odlišná, protože i mléko se balí do plastových HDPE lahví a uvádí se, že PET je zastoupen 48%, HDPE pak 47%, všechny ostatní plastové láhve (PVC) tvoří pouze 5%. V Kanadě dosáhli podle informace Martina Hlaváčka z Calgary návratnosti HDPE lahví v provincii Alberta celkem 79%.

Pokusem o shrnutí nejdůležitějších informací z ciziny, je obsáhlejší internetová rešerše, zaměřená na trendy a světový vývoj v oblasti sběru, třídění a technologiích zpracování použitých PET lahví. Rešerše je publikována od září t.r. na www.skladka.cz .

V případě PET lahví dojdeme rozborem získaných poznatků a zkušeností pro současnost, (kdy jsme teprve v počátcích) k závěru, že nejefektivnější cestou ke zhodnocení této cenné druhotné suroviny by bylo její tzv."ostré" tj. druhové třídění přímo u zdroje, přímo u spotřebitelů, tedy nejen s vyloučením jakýchkoliv úvah o vytřídění z KO, ale rovněž s vyloučením úvah o vytřídění PET lahví ze směsných plastů, kde bude, zvláště při dnešních poplatcích, vždy docházet k odkládání i všech dalších, nejen plastových odpadů. Následné třídění je drahé, nebo nesmírně pracné, což obojí komplikuje svými vysokými náklady nutný stupeň kvality pro konečnou druhovou recyklaci PET, resp. jakéhokoliv plastu.

Názornými příklady velmi úspěšného systému ostře tříděného sběru u zdroje jsou například: brněnská zkušenost sběru PET lahví dětmi v jejich domácnostech, s navazujícím tříděním a úpravou v chráněných dílnách Přístav o.s. Svratka Toto je světově unikátní skloubení ekologické a ekonomické výchovy našich dětí s humanitární pomocí našim ZTP spoluobčanům, totiž s jejich integrací do společnosti. Dále to jsou výsledky firmy ASP Holding CZ, , ale dnes již i řady jiných firem, např. Technických služeb Jeseník, a.s., dětí v Liberci nebo ze Základní školy v Březové u Sokolova a podobně. Řadu firem, zabývajících se využitím PET lahví nalezneme v sekci nabídky a poptávky "Odpady" na serveru www.skladka.cz.

Po vládním schválení zákona, ke kterému došlo dne 30.8. t.r. a po vytvoření EKO-KOMU, takřka denně těchto pozitivních příkladů přibývá.

Existují samozřejmě i další a systémy, v USA např. program kerbsite (též curbside), což je najednou prováděný, ale oddělený sběr lahví PET a HDPE do 2 pytlů, "odložených u chodníku", označovaný podle kódových čísel obou plastů jako "1s and 2s only", nebo program "All Plastic Bottle", kdy se metodou kerbsite sbírají společně jak PET, tak i HDPE lahve do jednoho pytle a následně se tyto plasty v třídícím středisku (v USA označovaném MRF, tj. Material Reclaiming Facilities) oddělí ručně, nebo již v úpravnách průmyslového typu - po podrcení rozdružením podle odlišných specifických hmotností (metoda "sink and float").

Tento druhý program, totiž "All Plastic Bottle," je nyní Americkou radou pro plasty (American Plastics Council) po vyhodnocení předchozích programů doporučován, jak je uvedeno v manuálu "Simplicity = Success" . V regionálně rozsáhlejších celcích s menší hustotou obyvatel lze použít pojízdný menší lis, vybavený perforačním zařízením (propichovačkou), jaké vyrábí v ČR firma LUX spol. s r.o. (http://www.lux.cz/ptz). Doporučil jsem při návštěvě využití pro tento případ s menším lisem, vše na vhodném podvozku. Tak by bylo možno cyklickým svozem v určitém regionu malých obcí dosáhnout jistě dobrého výsledku.

Kromě toho jsou dosud používány i méně vhodné programy kerbsite, kdy se společně sbírají do jednoho pytle plastové PET a HDPE lahve, skleněné láhve a plechové (ALU nebo ocelové) nápojové dózy, případně doplněné o další odtříděný odpad, na příklad papír, opět s ručním, nebo strojním dotříděním.

U nás je to pro strojní třídění na příklad linka TRAMAZ. Tato metoda vede ale podle zkušeností vždy ke znehodnocení plastů příměsí rozbitého skla a dalších kontaminantů, z hlediska recyklace nevítaných, nebo dokonce nežádoucích. Plasty jsou oproti sklu a kovům z hlediska jejich recyklace zcela odlišným materiálem, ta je mnohem složitější a odborně i nákladově náročnější.

Osobně se přimlouvám z těchto druhově kombinovaných systémů nanejvýš za zavedení společného sběru PET lahví a nápojových ALU dóz a to ještě výhradně automaty (TOMRA, RECYC) z mnoha důvodů, především pak pro obce ze zisku, který může ze sběru těchto cenných surovin plynout. A to je nejen ekologické, ale současně i ekonomické.

S vývojem techniky a technologie úpravy byly ovšem zavedeny velmi náročné postupy, v provozním měřítku. Tak ku příkladu lze sbírat najednou všechny plasty, které je možno následně na velmi sofistikovaných a tedy i drahých aparaturách roztřídit podle typu, formy a dokonce barvy plastu, jako je to např. v recyklačním závodě firmy CENTRO PLASTICA SRL v Miranu (VE, Itálie)a to na 5 homogenních frakcí, např.bezbarvý, světle modrý, barevný PET, PE/PP a PVC, nebo dokonce na 8 typů plastů, jmenovitě PET, PVC, PE, PP, PS, PA, ABS v zařízení Criterion od rakouské firmy Binder & Co. AG. . Takových automatických systémů je dnes již řada, představují vždy náročnou investici a v počátcích, jako je tomu u nás, a zvlášť v menších komunitách, nejsou v současnosti vůbec nezbytné.

Jsou to především:

• nedostatečně rozvinutý průmysl třídění a zpracování této druhotné suroviny,

• značné problémy s vývozem (za podstatně vyšší cenu),

• vysoké náklady na dopravu mezi sběrnými místy, třídírnami a odběratelem,

• nízká cena za tříděný produkt při současných vysokých dopravních nákladech,

• nevhodný design lahví, zvláště v případě použitého lepidla a způsobu jeho upevnění,

• požadavky prodejců na barvení PETu, které není vždy nutné a vždy znehodnocuje produkt,

• nedostatečná informovanost, zvláště v rozhodovacích orgánech,

• veřejnost je vystavována soustavně silným tlakům velmi aktivních ekologických hnutí, pozitivní informace se špatně uplatňují a nejsou mediálně na rozdíl od katastrof vítanými,

• zcela pochopitelný lobbing sklářů za sklo (není však už dnes snad ani nutný, po zavedení nevratných pivních a vinných lahví),

• v mnoha případech jsou to dokonce celé desinformační kampaně, založené na jediné práci o LCA PET lahví u nás.

Na rozdíl od nás působí dnes v celosvětovém měřítku neblaze rovněž tržní zásahy některých zemí, které vedou k vývozu nikoliv druhotné suroviny, ale podřadného a nečistého odpadu, tím pak k podkopávání recyklační politiky ostatních zemí., nebo v současnosti naopak k jeho omezení

Přes všechny tyto problémy lze však hledat a najít cesty, jak je lze překonat. I zde platí: "Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody."

Situace v poslední době k mé velké radosti nasvědčuje, že se netřeba přimlouvat za to, aby se i u nás začaly otázkami recyklace fundovaně zabývat soukromé podnikatelské subjekty, protože jedině tato cesta vede k úspěchu. V tomto směru však bude zřejmě ještě jistou dobu trvat nedostatek informací. Pokusem o nápravu současného stavu je i tento příspěvek. Chci proto na závěr nabídnout své znalosti a organizační zkušenosti formou poradenství na základě uzavřené smlouvy. 

Příspěvky na IP PETrecycling.cz v archivech:
Příspěvky z archivu: 2007 > 2006 > 2005 > 2004 > 2003 > 2002 > 2001 > 2000