|
|
|
 PETrecycling.cz je soukromý, nekomerční, nezávislý, volně přístupný a nesponzorovaný portál prosazující zálohování nevratných nápojových PET lahví jako inovační systémovou změnu pro jejich nejefektivnější využití. |
|
|
|
|
Zdroj/Source: PRAVNIRADCE.IHNED.CZ - 26.5.2005 (převzato z EnviWeb) |
|
|
|
|
|
|
EnviWeb 31.05.2005: Je odpad zbožím ve smyslu čl. 23 Smlouvy o založení ES? Volný pohyb zboží je jednou ze čtyř základních svobod, na
nichž je založen vnitřní trh Evropského společenství. 1)
Takto se otázka dostala až k Evropskému soudnímu dvoru. Ten pak konstatoval, že za "zboží" je třeba považovat veškeré odpady nezávisle na jejich znovupoužitelnosti. V rozsudku C-2/90 (Komise v Belgii) Evropský soudní dvůr uvedl, že je nezpochybnitelné, že recyklovatelný a znovu použitelný odpad má skutečnou obchodní hodnotu a (i když možná až po určitém zpracování) je zbožím ve smyslu Smlouvy, v důsledku čehož se na něj vztahuje čl. 28 a následující Smlouvy. Zároveň Evropský soudní dvůr uvedl, že rozlišování odpadu na recyklovatelný a nerecyklovatelný je velmi obtížné uplatňovat v praxi, především s ohledem na kontroly na hranicích. Rozlišení je totiž založeno na faktorech, které se neustále technickým vývojem mění, navíc to, zda je odpad recyklovatelný, či nikoliv, závisí také na nákladech na recyklační proces a dalších skutečnostech. Proto je takové rozlišování odpadu nutně subjektivní a závisí na variabilních faktorech. Z výše uvedeného Evropský soudní dvůr vyvodil, že odpad, ať již recyklovatelný, či nikoliv, musí být považován za "zboží", jehož pohyb nesmí být ve smyslu čl. 28 a následujících Smlouvy omezován. (původně již bylo kráceno pro potřeby EnviWebu)
V poslední době je v odborných kruzích, ať již jde o legislativce, politiky, či ekology, obaláře a odpadáře se stále častěji hovoří o volném pohybu "odpadů" (či zboží), nebo naopak o bariérách volného obchodu v EU. To je ovšem obojí zásadním problémem v oblasti efektivního využití nápojových PET obalů po spotřebě nápoje, mám na mysli především recyklací. Obávám se, že právní výklad předpisu, platného v EU a tedy závazného, není natolik komplexní, aby postihl všechny praktické dopady špatné legislativy, zde "odpadů." Z výše uvedeného znění právního výkladu, uveřejněného v Právním rádci je zřejmý především velký chaos, spíše však silný euro-lobbyismus. Ačkoliv v zemích, které jsou legislativně daleko před námi (např. Německo, Švýcarsko, Skandinávie) jsou z obalových plastů jako zcela zvláštní skupina vyděleny nápojové plastové obaly (Getränke Verpackungen / Beverage Containers), u nás tento pojem vůbec neznáme. Proč asi? Všecko je to po vypití odpad a podle toho vypadá i česká krajina. To velmi vyhovuje obalářům, kteří tvrdí, že zálohování těchto nápojových obalů (jinak řečeno motivace zpětného odběru nevratných PET lahví k co nejvyššímu využití recyklací) není prý možné, protože "prodejci potravin přece nemohou manipulovat s odpadem" (jak zdůvodňuje jejich přední reprezentant a expert Ing. Vlado Volek z Obalové asociace SYBA). Proč používá toto tvrzení by mělo být každému, včetně legislativců a MŽP zřejmé - čím více nevratných PET lahví, aluminiových plechovek a skleněných lahví vyhodíme jako odpad do komunálního smetí, tím lépe pro toto průmyslové odvětví. Nebo se mýlím? Tato účelová mystifikace ovšem neobstojí, pokud používáme rovněž "zdravý selský" rozum. Je nepřehlédnutelným faktem, že i nevratná PET láhev je rovněž nápojovým obalem, stejně jako je nápojovým obalem nyní vratná pivní láhev. PET láhev se díky svému legislativnímu označení jako nezálohovaný obal stane po vypití prostě odpadem (ale jen podle naší legislativy, výhodné pouze pro silně zainteresované a jejich lobbyistické skupiny). V civilizovaných zemích je tomu ale již dnes jinak. Pokud to (nejen našim) odpůrcům záloh nápojových obalů dosud uniká, je v ČR léta úspěšně praktikován odběr zálohovaných pivních lahví a za "starých časů" byly dokonce zálohovány sklenice od vína, jogurtů, kompotů, medu, dětské výživy, minerálek atd. To jsme už ovšem jako "přežitek" odbourali, takže naše města a vesnice se mohou pochlubit sběrnými kontejnery, které určitě českou krajinu nezdobí a jsou konstruovány podle jediného kritéria: "aby odpadovým společnostem dlouho vydržely." Narostlo nám sice:
Pokuste se domýšlet další důsledky, např. z hlediska neobnovitelných zdrojů sami. Hlavně, že stále omíláme ve všech pádech slovo ekologie. Naopak odběr zálohovaných nápojových obalů proti vrácení zálohy spotřebiteli byl a je organizačně a technicky dnes v ČR u piva vyřešen, stejně tak je tomu v chytřejší části světa u PET lahví, nápojových Alu dóz a nevratného skla, jak si dovoluji dokladovat mnoha překlady. Odpůrcům zálohování (nejen u nás) jde však o to, tato řešení (na úrovni doby) v ČR nepřijmout. Ať náklady za likvidaci pohozených nápojových obalů po spotřebě nápoje nese ze své kapsy spotřebitel (ročně přes 5 miliard Kč jen za PET láhve v ceně nápoje) a hlavně stát (na likvidaci tohoto a jiného nápojového obalového odpadu, likvidaci černých skládek, podporu osvětových vzdělávacích programů, řešení nejrůznějších tzv. "výzkumných" realizačních programů, jako je např. " Návrh nástrojů na podporu zvýšení materiálového využití odpadů." To vše neefektivně z daní poplatníků, ač je to jinde efektivně vyřešeno. Za EU a její EEA - European Environment Agency ale nejsme nijak pozadu, tam se silný lobbing, na úkor zdravého rozumu, mezi euro-byrokraty uplatňuje rovněž (viz žaloba na Německo za "bariéry volnému obchodu" kvůli uzákonění zálohy na "Umwelt unfreundliche EW (einweg) PET Flaschen":
Mezitím už ale naštěstí dvě LCA studie, totiž:
nevratné PET láhve této hanlivé kvalifikace zbavily - na rozdíl od Svatého grálu našich ekologů, totiž studentské: Vzhledem k výše uvedeným technicky fundovaným LCA [1] z Německa a [2] ze Švýcarska je tedy jasné, že dělit PET láhve (a další nápojové obaly) na ekologicky vhodné a ekologicky nevhodné je zásadně nesprávné a tudíž i legislativní předpisy a spory kolem nich v Německu i Švýcarsku jsou naprosto nesmyslné, lhostejno, zda se to někomu líbí, či nelíbí. Ke stejným závěrům jsem došel dlouho před oběma citovanými LCA, pouze na základě znalosti Studie LCA Moniky Přibylové. Stejně tak ani v naší, ani v legislativě EU nebyli dosud schopni definovat pojem druhotná surovina. Díky našemu Svazu průmyslu druhotných surovin (SPDS-Aporeko) se v poslední době začíná blýskat na lepší časy (zatím ale ne u nápojových obalů a plastů) a definici druhotné suroviny, kterou 500 pracovníku v DG Environment v Bruselu zatím nestihlo vymyslet (a bude jim to ještě zřejmě několik let trvat), najdete již v českém jazyce v odkazu ze 25.05.2005 níže. A nejen to, je toho více. Pleteme si stále pojmy sběr a vytřídění recyklovatelné složky domovního odpadu s vlastní recyklací. Honosně označujeme sběr a třídění za recyklaci, i když je v tom totální rozdíl. Je to ale nepodstatné, totéž je běžné i v EU. Uvádím zde jen některé doplňující a navazující příspěvky:
Příspěvky na IP PETrecycling.cz v archivech:
|
| Best View : 800x600 resolution with Internet Explorer 4.x or above. | |
